A jak by ten váš anarchokapitalismus vypadal?

Mises.cz: 13. prosince 2010, Jakub Skala, komentářů: 11

Odpověď na tuto otázku není vůbec složitá, ale je právě naopak jednoduchá. Nevíme. Nevíme, jak by svět vypadal. Ale to je celým principem anarchokapitalismu. Lidé se dokáží sami rozhodnout, co chtějí. Nikoliv já, můj soused nebo Stát. Síla volného trhu je v rozprostřených znalostech, individuálních nabídkách a poptávkách. Jednotlivci se sami rozhodují, co budou poptávat a jiní jednotlivci jim to nabízejí. Pokud lidé chtějí zábavu, tak jim jiní lidé nabídnou divadla, kina, knihy, sporty, kluby, bary a tak dále. Pokud lidé chtějí vzdělání, pak ho budou poptávat a jiní lidé jim ho nabídnou. Nepotřebujeme, aby nám vzdělání nabízel stát a následně nás nutil pod trestem tuto službu poptávat (povinná školní docházka).

Vzhledem k tomu, že státní zásahy se projevují snad ve všech oborech lidské činnosti, není vůbec snadné předpovědět, jak by které konkrétní odvětví či dokonce celý svět fungoval bez jejich přítomnosti. Zatímco představit si volných trh médií (tj. bez státní televize, rozhlasu, kontroly frekvencí) není až tak intelektuálně náročné, jiné obory jsou poněkud vyzývavější. Nebudu ve svém článku opakovat důvody, které mě vedou k přesvědčení, že anarchokapitalismus je nejlepší možný systém, ve kterém jsou lidé skutečně svobodní. Ani nebudu uvádět důvody, proč je trh efektivnější než stát, lidé jednají racionálně a podobně. Pokud si chcete přečíst o těchto tématech, doporučuji prolistovat sekci Témata na mises.cz.

Jak by tedy ten anarchokapitalismus vypadal? Naprosto odlišně!

Ratingové agentury

Podle mého názoru by existovalo mnohem větší množství „ratingových agentur“ než existuje dnes a jejich činnost by se dotýkala mnoha různých oborů. Lidé jsou od přírody nedůvěřiví, a proto chtějí mít určité ujištění o kvalitě služby, kterou poptávají, a toto ujištění dnes téměř výhradně poskytuje stát. Když si jdete koupit lék do lékárny, víte, že prošel celou řadou procedur. (Které daný lék mimo jiné neuvěřitelně zdražují a mají – jako obvykle – velké množství negativních důsledků, ale o tom až jindy.)

Uvažujme příklad: Vědec náhodou objeví nějaký lék, vyzkouší ho na krysách a vše funguje, jak má. Přesvědčen o jeho funkčnosti a neškodlivosti se tedy rozhodne dojít za ratingovou agenturou, aby mu dala štempl, že je lék spolehlivý. Nezapomínejme na to, že jsme ve světě, kde neexistuje Státem garantované duševní vlastnictví. Vědec tedy s ratingovou agenturou podepíše smlouvu o tom, že v případě, že by jeho lék zkopírovala nebo se vzorec jeho léku náhodou agentuře ztratil, tak mu zaplatí třeba 100 milionů. (Svou vyjednávací pozici může zlepšit třeba participací v nějakém spolku vědců.) Ratingová agentura mu za nějaký poplatek lék zkontroluje a pokud shledá, že je vše v pořádku, pak vědec dostane svoje potvrzení. (Podobně dnes fungují auditorské firmy.) Pacienti, až půjdou do lékárny, uvidí, které léky jaká ratingová agentura zkontrolovala a podle toho se mohou rozhodnout, jaký lék si koupí.

Můžete namítnout, že nic nenutí agenturu vystavit potvrzení, i když lék vyhovovat nebude. Pokud by to ale agentura jen jednou udělala, ztratila by svoji pověst, a to je to nejdůležitější aktivum, které vlastní. Navíc pro větší koncerny, které by si to mohly dovolit, by jistě bylo prestižní mít certifikát od více ratingových agentur. 

Neznámý vědec se tedy nemusí bát, že se jeho lék nebude prodávat, protože k němu budou mít spotřebitelé nedůvěru. Stejně tak se spotřebitelé nemusí bát, že by si koupili nekvalitní lék. Stejně tak i lékaři by byli motivováni předepisovat jen léky, které jsou nějakým způsobem testované, aby jim pacienti neumírali a zbylí následně neodcházeli.

Naopak ale pacienti s životem na vlásku a vyšší ochotou riskovat by neměli problém získat léky, které ještě nejsou dostatečně testované a stejně tak i léky, které třeba mohou poškodit zdraví. Pokud máte volit mezi rokem a pěti lety života, vidíte věci jinak.

Bydlení, ulice, pouliční osvětletí

Zatímco dnes se často liší vlastník domu od vlastníka chodníku a silnice před domem, v anarchokapitalismu by to podle mého názoru bylo jinak. Developeři by prodávali celé ulice či čtvrti, takže by ulici vlastnili všichni její obyvatelé, kteří by si stanovili procedury, jak budou silnici spravovat. Zda tam bude svítit pouliční osvětlení nonstop, nebo bude na fotobuňku, kdo bude hrabat v zimě sníh a jestli si udělají z ulice alej nebo autostrádu. Pokud by si někdo postavil další navazující ulici, není problém, aby podepsal s majiteli první ulice smlouvu třeba na sto let, podle podmínek, které si obě strany domluví.

Jak se dostanu k tetě do Karlových Varů? Pokud dokázal Stát přijít na to, že existuje poptávka po silnici mezi Mostem a Karlovými Vary, pak by na to bezpochyby přišli i podnikatelé na volném trhu. Pokud skutečná poptávka neexistuje, pak by ani taková silnice nevznikla (nebo by byla uzavřena). Prostě byste do Varů jeli jinudy. Nikdo nemá „nárok“ či „právo“ na přímou cestu do KV. Stejně tak vám pravděpodobně nevede chodník jako spojnice z domu do večerky. Prostě volíte nejkratší dostupnou cestu.

Jazyky

Další rozsáhlá změna, která by podle mého názoru nastala, by se týkala komunikace. Jelikož jazyková bariéra způsobuje ohromné transakční náklady, tržní síly by – oproti státním silám ve formě úředních jazyků – tlačily na sjednocení všech řečí. Angličtina by se pak pro svoji jednoduchost a rozšířenost pravděpodobně stala nejčastější volbou.

Samozřejmě ani dnes vám nikdo nemůže nakázat, jakým jazykem doma máte mluvit. Přesto je jako hlavní jazyk ve školách vyučována (až na vzácné výjimky) čeština, stejně tak je to komunikační jazyk s úřady. Pokud máte ale přátele v jiných zemích, skoro vždy používáte angličtinu. Stejně tak se ve velkých firmách používá velké množství výrazů z angličtiny převzatých. Pokud by lidé na celém světě používali jeden nebo jen několik jazyků, nemělo by to jen ekonomický přínos, ale též by to omezilo i jistou odtažitost mezi jednotlivými kulturami.

Závěr

Ve svém článku jsem nezmínil význam pojišťovacích agentur, jelikož o nich na našem webu můžete nalézt několik článků Roberta Murphyho. Jak můžeme vidět, téměř všechny obory lidské činnosti by fungovaly jinak, než jsme zvyklí. Možná tak, jak jsem předpověděl, možná jinak. Pravdou ale je, že anarchokapitalismus by byl společenským systémem, ve kterém by reálně existovala svoboda jednotlivce a vše by fungovalo efektivněji.

Pokud máte zajímavé nápady či odkazy na články podobného typu, neváhejte se vyjádřit v diskusi.