Mises.cz

Mises.cz

Anatomie státu - část I. - co stát není

Úvodní kapitola knihy Murraye Rothbarda - Anatomie státu poukazuje na falešnou představu o pozici státu

Původně publikováno v „Egalitarianism as a Revolt Against Nature and Other Essays“ od Murraye N. Rothbarda (Mises Institute, 2000 [1974]), str. 55-88.

Pozn. překladatele - Kniha Anatomie státu je rozdělena do sedmi kapitol, každá kapitola vyjde na mises.cz jako samostatný článek. Po vydání posledního článku bude ke stažení celá ve formátu PDF. Anglický originál je možno si koupit nebo stáhnout na mises.org.

I. Co stát není

     Stát je téměř výhradně považován za instituci společenské služby. Někteří teoretici uctívají stát jako zbožnění společnosti, jiní ho považují za laskavou, ačkoliv často neefektivní, organizaci nutnou k dosažení společenských cílů. Ale téměř všichni považují stát za nezbytný prostředek k dosahování cílů lidstva, jako prostředek, který má mířit proti „soukromému sektoru“ a jako prostředek, který tuto soutěž (se soukromým sektorem) o zdroje často vyhrává. S vzestupem demokracie se identifikace společnosti se státem zvýšila až tak, že je možné zaslechnout postoje, které porušují všechny zásady zdravého rozumu jako například: „My jsme vláda.“ Užitečný kolektivní termín „my“ umožňuje ideologickou kamufláž, která zakrývá realitu politického života. Pokud platí, že „my jsme vláda“, potom vše, co vláda jedinci provede není pouze spravedlivé a netyranické, ale také „dobrovolné“, vzhledem k tomuto jedinci. Pokud vláda způsobí obrovský dluh, který se musí splatit zdaněním jedné skupiny obyvatel pro dobro jiné, zamaskuje se toto břímě do hesla „dlužíme to sami sobě.“ Pokud vláda odvede někoho na vojnu, nebo ho uvězní za disidentní názor, pak „si to způsobuje sám“ a tedy se nic nežádoucího nestalo. Podle této logiky nebyl žádný Žid nacistickou vládou zavražděn, místo toho Židé „spáchali sebevraždu“, protože oni byli vláda (která byla demokraticky zvolena) a tedy cokoliv jim vláda udělala, bylo z jejich strany dobrovolné. Člověk by nepokládal za nutné toto tvrzení rozpracovávat, ale přesto zdrcující většina lidí sdílí tuto falešnou představu ve větší či menší míře.

     Musíme tedy zdůraznit, že „my“ nejsme vláda, vláda není složena z „nás.“ Vláda v žádném smyslu nerepresentuje většinu lidí. [1] Ale i kdyby representovala, i kdyby se sedmdesát procent lidí rozhodlo zavraždit zbývajících třicet procent, tak by to pořád byla vražda. Nebyla by to dobrovolná sebevražda ze strany zmasakrované menšiny. [2] Žádná metafora, žádná otřepaná fráze, že „všichni jsme součástí všech ostatních“ nesmí zatemnit tento základní fakt.

     Pokud tedy stát nejsme „my“, pokud to není „lidská rodina“, které se sešla, aby řešila problémy, pokud to není sraz nájemníků nebo country club, co je to? Zjednodušeně – stát je organizace ve společnosti, která se snaží udržet si monopol na použití síly a násilí na daném území. Konkrétně jde o jedinou organizaci ve společnosti, která získává příjmy nikoliv dobrovolnými příspěvky nebo platbami za služby, ale donucením. (snad kromě mafie, která ale na některých územích prakticky zastává funkci oficiální vlády se všemi svými znaky a průvodními jevy – pozn. překladatele) Zatímco ostatní jedinci nebo společnosti získávají příjmy produkcí zboží a služeb a mírumilovnou a dobrovolnou směnou tohoto zboží a služeb s ostatními, stát získává příjmy použitím nátlaku, tj. hrozbou vězení a použitím bajonetu. [3] Když stát použije sílu a násilí, aby získal příjmy, pokračuje poté regulováním a diktováním dalších akcí svých jednotlivých poddaných. Člověk by se domníval, že jednoduché pozorování států skrz historii a přes celou zeměkouli bude dostatečným důkazem pro toto tvrzení, ale miasma tohoto mýtu bylo roznášeno příliš dlouho, takže je další rozvinutí toho, co ve skutečnosti stát je, nezbytné.


Druhou kapitolu Anatomie státu naleznete zde.


Reference:

[1] Nemůžeme v této kapitole rozvíjet mnohé problémy a chyby demokracie. Postačí říct, že agent nebo zástupce je vždy pod kontrolou jedince a jeho příkazů, může být kdykoliv propuštěn a nemůže jednat proti zájmům a přáním svého šéfa. Je zřejmé, že zastupitel nemůže v demokracii splnit tuto funkci, která by souhlasila s libertariánskou společností.

[2] Sociální demokraté často odpovídají, že demokracie – většinovou volba vůdců – logicky implikuje, že majorita musí nechat určité svobody minoritě, protože minorita se jednoho dne může stát majoritou. Kromě ostatních vad na kráse tento argument jasně platí v případech, kdy se minorita majoritou stát nemůže, např. v místech, kde je minorita jiné národnosti nebo rasy než majorita.

[3] Joseph A. Schumpeter - Capitalism, Socialism and Democracy (Harper and Bros., 1942), str. 198; viz Murray N. Rothbard – The Fallacy of the “Public Sector,”

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed