Anorganické oživení

Mises.cz: 27. října 2010, Llewellyn H. Rockwell, Jr. (přidal Josef Tětek), komentářů: 0

Je zde něco strojeného, něco ne uvěřitelného, něco propagandistického, ohledně onoho jásotu kolem toho skvělého ekonomického oživení, které prý zažíváme. I někteří z jeho největších hlasatelů tomu úplně nevěří.

Mám teď na mysli reportéra National Public Radio, který před pár dny na konci pořadu vyslovil varování, že ekonomický pokles neskončil „organicky“, nýbrž byl uměle zastaven vládní intervencí.

To je zajímavý výrok, naznačující, že ani tento reportér nevěří onomu mediálnímu šlágru posledních dní. Já osobně tomu nevěřím. Ve skutečnosti pochybuji o tom, že i ti největší šampióni této velké falše tomu věří.

Co reportér naznačil, je značný rozdíl mezi oživením, které vychází ze struktury tržní ekonomiky, a které je naordinováno mimo tuto strukturu. První typ je udržitelný, je základem pro budoucí růst. Druhý udržitelný není. Vydrží pouze tak dlouho, dokud se umělý stimul nevyčerpá.

Nejzřejmějším problémem zůstává nezaměstnanost, která dosahuje v oficiálních datech téměř dvouciferných čísel, zatímco neoficiální data, dokonce i od ekonomů z FED (americká centrální banka, pozn. překl.), napovídají, že realita se blíží 16 procentům. Mezi mladými dosahuje míra nezaměstnanosti 25 procent a stále roste.

Měsíc za měsícem ohlašuje tisk „dobré zprávy“ spočívající v tom, že nezaměstnanost není tak vysoká, jak se čekalo. A přece, podíváte-li se na linii trendu, nacházíme se v nepřerušovaném růstu ztráty pracovních pozic v takové míře, kterou jsme ještě nezažili.

Abychom si to ujasnili, toto je pouze symptom. Když ekonomika přejde z boomu do propadu, velká ztráta pracovních pozic je nevyhnutelná. Tyto ztráty mohou dokonce naznačovat dobrý trend, protože lidé opouštějí selhávající sektory, aby nastoupili do práce ve zdravých sektorech. Politik by se neměl pokoušet tento trend zastavit.

Co je zde problematické, je načasování. Problém se neustále zhoršuje, což naznačuje, že ekonomický propad není u konce. Jiné trendy tuto domněnku rovněž podporují.

Podívejme se nejprve na statistiky odvětví domovní výstavby. Nově započaté stavby – během jednoho roku upadly z 1,8 milionu za měsíc na 390 tisíc za měsíc. Zvýšení poslední doby v tomto kontextu téměř nic neznamená.

Červencová čísla ohledně převzetí zadlužených nemovitostí [foreclosure] jsou ta nejhorší, co jsme kdy viděli, přičemž svojí výší představují třetí rekord během pěti měsíců. 2,9 milionu domů již bylo takto převzato, a zhruba stejný počet jich je na řadě. Banky se k tomu příliš nemají, protože taková převzetí ničí jejich účetnictví, tudíž tuto nepříjemnost co nejvíce odkládají.

Je zde rovněž spící obr v podobě komerčních nemovitostí, jejichž množství rostlo stejným tempem jako u rezidenčních nemovitostí, čímž došlo ke ztrojnásobení objemu úvěrů během pouhých deseti let. Zde však propad ještě nenastal. Díváme-li se na odpovídající čísla, získává člověk dojem, že se dívá na vysoko letící tryskáč, jehož nádrž je téměř prázdná.

Rozšíříme-li pohled na celé domácí investice, vypadá to, jako bychom se dívali na olympijský skok do vody. Deset let investic bylo v podstatě znehodnoceno. V dnešní době jsme v tomto ohledu tam, kde jsme byli v roce 1999.

Povaha investic je velice důležitým údajem pro vyhodnocování naší budoucnosti, protože investice vždy představují krok dopředu. V tomto ohledu to vypadá, že v budoucnosti nás žádný pokrok nečeká. I kdyby se trend v oblasti investic nyní obrátil, čeká nás ještě několik let, než se vrátí skutečný ekonomický růst.

Proč ve finančním sektoru vypadají záležitosti lépe? Protože to je důsledek bilionů dolarů v podobě umělých stimulů. Jedná se o trh opilý a obelhaný tvorbou peněz, částečnou nacionalizací a „bailouty“. Ty však netrvají věčně.

Před pár měsíci se lidé obávali inflační budoucnosti, kterou naznačoval neskutečný nárůst umělých bankovních rezerv z minulého roku. Dnes se však nálada obrátila. Bernanke je nyní oslavován jako největší génius naší doby.

To naznačuje, že zřejmě nebude vyvinuto žádné úsilí na odčerpání umělosti ze systému. Nové rezervy v systému zůstanou a úsilí bude zřejmě vyvinuto naopak k tomu, aby byly rezervy přeměněny do skutečných přírůstků peněžní zásoby. Pokud se toto skutečně stane, doporučuji držet si klobouky, protože nás čeká pěkně divoká inflační jízda.

Je vůbec zapotřebí zmiňovat problémy federálního rozpočtu? Příjmy pokračují v poklesu,  zatímco vládní výdaje rostou, tvoříce tak gigantickou dílu v rozpočtu, a to v době, kdy pokračující recese žene politický tlak na další utrácení. O výdajových škrtech není ani slyšet. Vstupujeme tak do nezmapované oblasti.

Před rokem touto dobou byla celá země ochotna přiznat, že jsme předchozích deset let žili v iluzi a že prosperita, kterou jsme si užívali, byla neudržitelná. Ohledně tohoto bodu nebylo sporu. Dokonce i Obama s tím souhlasil. Dnes žijeme v iluzi do nebe volající; lidé si ji však opět hýčkají, jako by neměla nikdy skončit.

Odpověď tvůrců hospodářské politiky na ekonomický pokles byla jednou z nejvíce krátkozrakých a ekonomicky iracionálních v celé lidské historii. Proč? Kvůli krátkodobým politickým ziskům.

Celá ekonomická struktura byla obelhána s cílem zajištění úspěchu Obamova kultu. To je ona motivace, vedle zřejmé dychtivosti velkých hráčů finančního a bankovního odvětví po „bailoutu“.

Prosím, uložte si tento sloupek; přečtěte si jej ode dneška za 18 měsíců. A mezitím nebuďte jedním z těch, kteří věří, že vláda ve Státní tiskárně cenin objevila tajemství prosperity.

Článek byl publikován 9.9.2009