Buďme vděční za internetovou anarchii

Mises.cz: 06. prosince 2013, Petr Málek, komentářů: 29

„Je to hezká teorie, ale v praxi by to nefungovalo.“ Taková je nejčastější odpověď oponenta, když mu libertarián popisuje své ideje mírumilovné a prosperující svobodné společnosti bez státu.

Ono to ale v praxi funguje už dnes. Možná ne všude, ale na jednom místě rozhodně ano. Na internetu.

Internet je totiž odvětvím, které se v současné době nejvíce ze všech blíží anarchii. Na internetu si totiž každý může dělat takřka cokoliv, co se mu zlíbí. Klidně bych mohl do tohoto článku napsat, že nebe je zelené a poletují v něm fialové krávy, a přesto by mi za to nikdo nemohl nic udělat. Jediné pravidlo je, že pokud budu psát nesmysly, nejspíš mě nebude nikdo číst a moje činnost bude zcela zbytečná. I tak jsme si ale zvykli internet používat jako hlavní a nejspolehlivější zdroj informací.

Cokoliv je dovoleno

Internetové stránky může vytvářet úplně kdokoliv. Často je dnes vytvářejí patnáctiletí studenti středních škol. Pokud chcete vytvářet stránky, stát po vás nepožaduje žádné potvrzení o tom, že jste vystudovali informatiku, nechce po vás žádné licence, a už vůbec netrvá na prokázání, že máte určitý počet roků praxe jako zaměstnanec nějaké počítačové firmy. Rozhoduje pouze to, zda jsou vaše stránky dostatečně kvalitní na to, aby si našly nějaké publikum.

Nikdo vám nebude násilím bránit, pokud ze svého počítače budete chtít odstranit implementaci protokolů TCP/IP, které jsou nezbytné pro fungování počítače v internetu. To samé nejspíš bude moct učinit i jakýkoliv poskytovatel připojení. Kdyby se větší množství poskytovatelů k takovému kroku odvážilo, internet by patrně přestal existovat. Jediná zábrana je ta tržní – kdyby někdo něco takového udělal, je tím sám proti sobě, protože se izoluje od okolního světa. Což ale nic nemění na tom, že se stále poskytovatelé můžou prostřednictvím různých asociací a odborných fór k těmto technickým záležitostem vyjadřovat a podílet se tak (na základě širokého konsenzu) na jejich vývoji a zlepšování, aby nedošlo k zakonzervování nějakého nevyhovujícího technického řešení.

Nebo si představte emailovou službu, která vám schválně znemožní posílat emaily na určitý server, třeba na Seznam. Taková služba by klidně mohla vzniknout a stát by tomu nejspíš nebránil. Přesto se to neděje. Ostatně - kdo by chtěl takovou službu používat?

Neexistuje copyright

Na internetu se v podstatě ignoruje jakákoliv forma duševního vlastnictví. Celá řada programů a služeb využívajících internet jsou open-source, kdokoliv tedy může vidět zdrojový kód a použít ho pro své účely. Obrovské množství obsahu (včetně článků na Mises.cz) podléhá Creative Commons licenci, kdy je možné legálně kopírovat jakýkoliv obsah, pouze je nutné uvést zdroj. Přesto nemám pocit, že by nikdo na internet nechtěl nic psát, protože ví, že mu to ostatní zkopírují. Přesně to se ale má stát podle zastánců copyrightu.

Tam, kde se duševní vlastnictví uplatňuje, například sdílení hudby a filmů, stejně není vidět téměř žádný dopad státní moci. Decentralizované peer-to-peer sítě (jako např. torrenty) jsou státem prakticky nepostižitelné a skoro se dá říct, že každé dítě sedící doma u počítače vesele stahuje obrovské množství filmů a muziky. Přesto nedochází k těm černým scénářům, že Hollywood zkrachuje a my nebudeme mít žádné filmy a žádnou muziku.

Řada umělců si navíc znatelně polepšila – zejména ti, kteří změnili svůj obchodní model. Někteří nabízí filmy a hudbu za tak nízké ceny, že se nikomu nevyplatí hledat nelegální kopie, někteří nabízí hudbu rovnou zadarmo a vydělávají na živých koncertech, na které přijde více lidí, protože bezplatné kopie studiových alb osloví více fanoušků. Hollywood zase může vydělávat na tržbách kin, která nabízejí lepší zvuk, 3D obraz a brzy jistě i další hi-tech zlepšení, která doma na počítači nemáte. Zkrátka všichni se snaží hledat takové obchodní modely, aby mohli vydělávat i v absenci svých neférových státem přidělených výsad, a díky tomu je trh mnohem konkurenčnější. I malí, začínající umělci, kteří nemají na zaplacení týmů právníků specializujících se na copyright, tak můžou konkurovat velkým producentům.

Směnný obchod bez podvodů

Servery jako eBay nebo české Aukro vstoupily do podvědomí veřejnosti a objemy obchodů přes tyto a podobné služby trhají rekordy. Uživatelé mezi sebou můžou obchodovat, vzájemně si udělovat hodnocení a v případě sporu se nechat rozsoudit správcem serveru. Na rozdíl od státních soudů není třeba na verdikt čekat několik let, díky čemuž je tento systém použitelný a lidé mohou vesele nakupovat a prodávat, aniž by čelili nějakému velkému riziku podvodu, a to i přesto, že se fyzicky nikdy nesetkají a nemusí opouštět pohodlí svého domova. (Samozřejmě nějaké malé riziko podvodu jistě existuje, ale takový už je prostě svět.)

Dokonce i mimo tyto známé servery se dá poměrně spolehlivě nakupovat. Nedávno jsem kupoval použitou elektrickou kytaru a k ní použitý multiefekt procesor (v celkové hodnotě cca 16 tisíc Kč, nové by stály cca 27 tisíc Kč – nešlo tedy vůbec o málo peněz) a s obojím jsem nadmíru spokojen. Při osobním setkání jsem zjistil, že stav přesně odpovídá popisu v inzerátu na internetu, byl jsem upozorněn i na defekty, kterých bych si sám ani nevšimnul, bylo mi popřáno, aby vše dobře sloužilo, a ještě jsem dostal telefonní číslo, abych se ozval, kdyby něco. Zkrátka - už jen to, že prodejce neví, jestli kupec bude profesionál nebo začátečník, který se nechá opít rohlíkem, ho nutí se chovat, jako by se jednalo o profesionála, a získat si jeho důvěru tím, že ho upozorní na vše, na co by ho upozornit měl. Své samozřejmě sehraje i to, co zde bylo dříve označeno jako „Urzův paradox“, tedy že většina lidí (ačkoliv ne všichni) nepodvádí ani v situacích, kdy by jim to prošlo, protože se nechtějí v zrcadle dívat na zloděje.

Prvotřídní kvalita zadarmo

Zajímavý fenomén je Wikipedie. Kromě toho, že se jedná o soukromou iniciativu, je pozoruhodné i to, že se Wikipedie považuje za nejlepší a nejobsáhlejší encyklopedii, kterou kdy lidstvo vůbec spatřilo, a to přesto, že je její použití bezplatné a na jejím vývoji se může podílet úplně kdokoliv. Představa, že by stát požadoval před zveřejněním článku na Wikipedii ukázat certifikát o vzdělání v dané oblasti, je opravdu hodně děsivá.

V poslední době se do popředí dostal další internetový fenomén – digitální měna Bitcoin. Jedná se o případ soukromé iniciativy, na základě které vznikla plnohodnotná měna spojující ochranu před tiskem peněz, anonymitu, pohodlnost a nízké transakční náklady. Zajišťování chodu bitcoinové sítě, vydávání digitálních podpisů k nově vytvořeným bitcoinovým adresám stejně tak jako ověřování transakcí a vedení transakční historie, je zajišťováno zcela ze soukromých zdrojů. Stát nijak nehlídá, ani nemůže hlídat, kdo bitcoiny vytváří, jestli jsou pravé a jestli jsou transakce ověřovány správně. Tato měna je navíc tak sofistikovaná, že si státy vůbec nevědí rady, jak s danou situací naložit – zda bitcoin regulovat a danit, a hlavně jak to vůbec provést – a bitcoin je nyní v pozici, kdy může silně narušit po staletí budovaný a hrubou silou udržovaný podvodný systém státem vydávaných nekrytých peněz.

Uvedli jsme si zde pouze dva příklady inovativních internetových služeb, ale seznam by samozřejmě mohl pokračovat dále. Internet nám dal vyhledávání obrovského množství informací, psaní, telefonování nebo videokonference s lidmi na druhém konci světa, satelitní mapy, virtuální procházky po městech, nakupování z pohodlí domova, nepřeberné množství aktuálních zpráv, nekonečnou zásobu videí o všem, co si lze představit, a nespočet dalších věcí, ke kterým měsíc co měsíc přibývají další. A to vše buď zdarma nebo za směšně nízké poplatky.

Závěr

Až vám zase někdo bude vykládat o tom, jak svoboda vede k chaosu a rozvratu, zatímco státní centrální plánování k pořádku a harmonii, jak infrastruktura musí být v rukou státu, aby byla dostupná každému a aby se všichni domluvili na jednom standardu, jak na všechno musí být tvrdé zákonné normy, jinak by se lidé vzájemně požrali, nebo jak bychom bez ochrany duševního vlastnictví neměli žádné léky, počítače, filmy ani muziku, vzpomeňte si na jednu všední věc, se kterou se setkáváte každý den: vzpomeňte si na internet. Patrně nikde dnes nepanuje taková anarchie jako právě na internetu.