Chybička se vloudila

Mises.cz: 05. října 2015, Urza, komentářů: 20

Během sobotní noci se dopustila americká armáda takového drobného pochybení; prostě vybombardovali nemocnici Lékařů bez hranic. A to nikoliv tím způsobem, že by jim tam nějak omylem upadla jedna bomba, jednalo se o více než hodinu trvající útok, během kterého se americká letadla znovu a znovu vracela v přibližně čtvrthodinových intervalech, přičemž cílem byla vždy právě jedna z budov nemocnice, okolí zůstalo vesměs nepoškozené – nálet pokračoval i navzdory tomu, že již po půl hodině byli zástupci zelených mozků ve Washingtonu i Kábulu informovány o tom, že někdo zabořil prst do mapy na špatném místě.

Pacienti, kteří byli v natolik špatném stavu, že nemohli utíkat, byli odsouzeni k smrti uhořením na svých lůžkách; sedm z nich se doktorům zachránit nepodařilo a z personálu nemocnice nalezlo smrt v plamenech dvanáct lidí, navíc bylo ještě dalších celkem sedmatřicet zraněno. Docela drahá chyba, řekl bych. A jakkoliv chápu, že zmýlit se může každý, napadá mě v souvislosti s touto kauzou několik věcí, které mě překvapují, znechucují, nebo je prostě jen považuji za vhodné zmínit, což bych rád učinil v tomto textu.

Živím se programováním informačního systému, který používá několik velkých retailových korporací po celém světě k řízení zásobování, skladů, k prodeji, nákupu, účetnictví a mnoha dalším účelům, v noci pak tento systém dělá výpočty pro další den, aby mohl naplánovat trasy zásobování a podobně; nahlásí-li někdo (nebo zaznamená-li technická podpora) v půl třetí ráno závažnou chybu na druhém konci světa, trvá přibližně pět až deset minut, než na tom začne pracovat náš programátor. A my se, prosím pěkně, neživíme masovým vražděním lidí, jen prodáváme zboží. Může mi někdo ve světle toho vysvětlit, jak se může stát, že reakční doba americké armády je asi tak pětkrát pomalejší než naše?! Osobně nemohu nalézt jiný důvod, než že to prostě pro zelené mozky nemá prioritu; nebo je snad technicky nemožné vyslat z Washingtonu rozkaz do Afghánistánu během minuty? Chápu, že možná ten, kdo přijal informaci od Lékařů bez hranic, neměl pravomoc ten rozkaz vydat, ale i kdyby to šlo přes dalšího člověka, nelze to stihnout za pět minut? Samozřejmě je možné, že si tu zprávu musí předávat několik armádních papalášů, než se to dostane k těm, kdo dávají rozkazy pilotům, ale už samotný fakt, že je tato procedura takto nastavena, znamená nezájem to řešit lépe.

Další aspekt, který dodává celé věci na absurditě, je fakt, že Lékaři bez hranic opakovaně oznamují všem bojujícím stranám v oblasti GPS souřadnice svých nemocnic; naposledy tak učinili ani ne týden před útokem. A já se opět ptám: Je pro organizaci typu americké armády takový problém mít databázi míst, na která nechtějí útočit, proti které ověří cíl každého útoku? A existuje-li taková, je tak těžké, aby údaje do ní zadávalo několik operátorů nezávisle na sobě? Samozřejmě chápu, že každý systém se sebelepšími opatřeními může selhat, leč pravděpodobnost, že k tomu dojde, pochopitelně závisí na tom, jak moc to má kdo u prdele; a podle toho, že zastavit útok trvalo více než půl hodiny, očekávám, že zrovna tohle nikoho až tak netrápí.

Média o celé tragédii informují celkem sporadicky, utopený syn uprchlíka či pašeráka lidí na turecké pláži byl samozřejmě lepší téma, podobně jako každá střelba ve škole a další podobné záležitosti patří k vděčnějším tématům; proč tomu tak je? Inu, domnívám se, že důvodem je ona státní propagandou tolik prosazovaná a upevňovaná dvojí morálka, podle které když někoho zabije voják ve válce, není to tak hrozné; vydá-li se někdo v uniformě s požehnáním státu vraždit do cizí země, oslavujeme jej jako hrdinu, zatímco udělá-li to na vlastní pěst bez uniformy a státu, jde o sprostého sériového vraha. Vojáci prostě zabíjet smějí a lidi to nechává celkem chladnými; běda však, když něco takového spáchá někdo jiný, to je hned materiál pro mediální rozruch. Další důvod relativně nízké pozornosti médií bude také nejspíše spočívat v tom, že kdyby měla tato informovat o všech mrtvých, které mají na svědomí státy, lidé by se tak rychle patrně ani nestíhali dojímat – ostatně za posledních sto let způsobily státy svými válkami přibližně tři sta milionů mrtvých, zatímco „nestátní“ vrazí asi osm milionů; a podle odhadů OSN v afghánské válce umírá přibližně devět až deset civilistů denně, takže tento incident zvedne průměr jen nepatrně.

Dále by mě zajímalo, kdo a jak ponese zodpovědnost za tento čin. Řekněme, že tam americká armáda vážně „konala dobro“, neexistovaly žádné další zájmy a nešlo o nic jiného, než že tam vojáci chtěli zabíjet „ty zlé“, ale omylem holt povraždili devatenáct jiných; co kdyby se toto ale stalo komukoliv z nás? Řekněme, že by se někdo pokusil zabít násilníka či vraha a omylem místo něj zmasakroval devatenáct lidí; co by asi následovalo? Nebo kdyby tito lidé zemřeli vinou nedbalosti zaměstnance nějaké soukromé firmy či organizace – úplně vidím ten argument, který všichni přijmou: „Sorry, já jsem jen poslouchal šéfovy rozkazy.“ Jistě, teď mi samozřejmě řeknete, že těm pilotům to přece nemohu dávat za vinu, protože „to je něco jiného“ a „mohou za to jejich nadřízení, případně ti, kdo tu chybu způsobili“; ano, souhlasím, ti za to také mohou, ale jen proto ti piloti nepřestávají být masovými vrahy. Nebo snad jen to, že se v armádě „musejí poslouchat rozkazy“, snímá z muže zodpovědnost za jeho činy? Vstoupil-li do armády dobrovolně, pak určitě ne; dotyčný věděl, že k tomu může dojít a přijal to riziko.

Třešničkou na dortu je pak omluva šéfa spojeneckých sil v Afghánistánu; ten se omluvil afghánskému prezidentovi. Zranili ho snad v té nemocnici? Zemřeli tam nějací jeho příbuzní? Asi ne. Ale já myslím, že už jsem to vlastně pochopil – vždy bylo totiž mým tajným přáním, aby když mě někdo náhodou zabije, se pak za to omluvil Zemanovi, protože ten tím utrpěl ze všech lidí na světě nejvíc; zavraždíme-li někomu otroka či poddaného a hlavně potenciálního daňového poplatníka, nikdy se nezapomeňme omluvit, jsme přece civilizovaní lidé!

Připadá Vám můj článek přehnaný a hlavně absurdní, protože k činům spáchaným ve válce přistupuje jako k těm, ke kterým dojde v dobách míru? Netřeba mě na nic podobného upozorňovat, neboť jsem si toho vědom a dělám to naprosto záměrně. Tuto relativizaci morálky, kdy na jednu stranu prý potřebujeme stát proto, aby „chytal násilníky a vrahy“, leč na stranu druhou tyto státy zabíjejí lidí řádově více a upálení devatenácti lidí omlouvají tím, že vrah „jen poslouchal rozkazy“, naprosto odmítám; a nebýt státní propagandy, kterou jsme masírováni již od dětství, by skoro nikoho snad ani nenapadlo takto uvažovat. Ostatně kolik z vás se, vážení čtenáři, ztotožní s větou: „Muž má nést zodpovědnost za své činy,“ ale zároveň nesouhlasí s tím, když označuji ty piloty za masové vrahy a domnívám se, že by s nimi podle toho mělo být naloženo, ačkoliv to z toho tvrzení o zodpovědnosti logicky vyplývá? A existuje snad krom vládního vymývání mozků ještě nějaký jiný důvod pro tento doublethink?