Dává smysl volit “menší zlo”?

Mises.cz: 06. září 2015, Přemysl Holub, komentářů: 11

Obviňovat kohokoli z toho, že svou neúčastí ve volbách podporuje nárůst moci jiných stran, je nesmyslné. Z pohledu statistiky to sice může být pravda, ale takto uvažovat znamená opomíjet to zásadní: proč bych se (ačkoli se voleb neúčastním) měl nedobrovolně řídit pravidly toho, kdo je stanovil na základě moci, kterou na něho delegoval někdo jiný?

Obdobně z neúčasti v (hypotetických) volbách za účelem snížení počtu vražd a krádeží ve společnosti neplyne zodpovědnost za to, že se jejich počet nesnížil.

Zásadním je výchozí postoj při posuzování situace. V uvedeném příkladu jej lze vyjádřit tvrzením, že společnost založená na krádežích a vraždách není přirozeným stavem, který se snažíme alespoň částečně vylepšit, normou je dobrovolnická společnost bez násilí. Jestliže se na věc díváme z tohoto úhlu, pak je zřejmé, jak nesmyslná je účast ve volbách s proklamovaným cílem snížit násilí nebo dosáhnout větší svobody. A navíc – samotná existence takového systému je oním násilím. Je tím, z čeho plyne násilí, které se snažíme prostřednictvím tohoto systému zastavit. Dává nějaký smysl to, že volby jako nástroj násilí použijeme, abychom se násilí zbavili? Dokud budou volby existovat, bude existovat i násilí. To nevylučuje existenci násilí v situaci neexistence voleb, jisté je ale to, že ho bude relativně méně.

Pokud se voleb účastním, znamená to, že jsem se rozhodl akceptovat oprávněnost tohoto systému a budu respektovat jejich výsledek. Jestliže jdu volit s tím, že budu výsledky akceptovat pouze v případě vítězství svých preferencí, popírám svou účastí ve volbách jejich smysluplnost. Podstatným je, zda předem dobrovolně akceptuji jakýkoli výsledek voleb. Představme si, že jsem členem soukromého klubu, kde se hlasuje o tom, jak použít nastřádané finanční prostředky. Takového hlasování se mohu smysluplně účastnit jen v případě, že předem akceptuji jakýkoliv výsledek, který bude nakonec odhlasován, i když nejde o mou osobní preferenci. Pokud by tomu tak nebylo, jaký smysl by mělo mé další setrvání v klubu? Pak by bylo na místě své členství v něm ukončit, a nadále bych se nemusel řídit tím, co klub odhlasoval, a nemusel bych ani přispívat na jeho hlasováním prosazené aktivity. Toto však není princip státních politických voleb, kdy se výsledku hlasování a povinnosti přispívat na prosazenou politiku musí pod hrozbou násilí podrobit i ten, kdo se jich neúčastnil.

Co je vlastně cílem svobodně smýšlejících lidí? Předpokládám, že i ti, kteří proklamují, že účastí ve volbách podpoří „menší zlo“, by uvítali neexistenci volebního systému. Ale – kdy nastane ten okamžik, kdy bude bezpečné volby ignorovat a nebude třeba volit „menší zlo“? A jak malé musí to „menší zlo“ být a jak zajistit, aby se nezvrátilo zase ve „větší zlo“? Východiskem je pouze neexistence volebního systému.

Jedním z argumentů bývá, že při beznaději na změnu současného stavu, je dobré volit „menší zlo“ ve prospěch následujících generací. Očekáváme snad od nich, že se pod nadvládou „menšího zla“ rozhodnout volby ignorovat? Systém existuje, dokud se používá. Je na místě čekat až naší potomci nastolí vysněný bezvolební svět? Kdo jiný než ti, kteří jsou přesvedčeni o nespravedlnosti voleb, by je měli jako první ignorovat? Je opodstatněné spoléhat na to, že zastánci státismu náhle zmoudří, zruší volby a nastolí dobrovolnictví? To asi těžko. Dokud budeme jejich hru hrát, nechají nás ji hrát.

Uvědomme si, že k nastolení dobrovolnické, svobodné společnosti není zdaleka třeba, aby měla většina obyvatel nastudovány texty Rothbarda nebo svými vlastními filozofickými úvahami došla k tomu, že autoritářství je nelidské. Podívejme na současnou situaci – žijeme snad v autoritářství proto, že většina obyvatel po dlouhém filozofickém bádání došla k tomu, že autoritářství je legitimní a spravedlivé? Ovšem, že ne. Většina lidí podporuje existenci státu jen proto, že je pro ně proklamovanou normou, ve které žijí od narození. Většina lidí účastnících se voleb nikdy nepřemýšlela o tom, na jakém filozofickém principu tak činí. Stejně tak je tudíž možné, že když dostatečně velká menšina rozšíří povědomí o tom, že účast ve volbách je obdobná páchání násilí, a bude volby ignorovat, i jiní je začnou ignorovat. A to bez toho, že budou do detailu rozumět tomu, z jakého filozofického principu tak činí. Většina lidí nevidí rozdíl mezi jejich vlastní účastí u voleb a účastí někoho jiného z důvodu volby “menšího zla”. Vidí pouze to, že je “normou” se voleb účastnit. Čekat na to, že v tomto smyslu jednou většina společnosti porozumí dobrovolnictví a přestane volit, se jeví mnohem vzdálenější realitě než předpokládat, že dojde k situaci, ve které většina nevolí proto, že to z určitého důvodu nedělá dostatečně významná menšina. Dovedete si snad představit, že se jednou dočkáme dobrovolnické společnosti proto, že většina občanů filozofickým uvažováním k tomuto závěru došla? Ke změně dochází tehdy, když je dostatečně významná menšina schopna zprostředkovat novou myšlenku většině. Ta pak často tento postoj převezme za svůj, aniž by rozuměla jeho podstatě a měla důkaz, že je to tak správně. Zkuste se zamyslet nad jakýmkoli podstatným idelologickým či faktickým objevem v historii lidstva a zjistíte, že tímto způsobem dochází ke změnám vždy a ani tomu nemůže být jinak.