Ekonomická prosperita nebo osobní svoboda?
Mises.cz: 28. června 2015, Přemysl Holub, komentářů: 2
Naše společnost se vyznačuje snahou neustálého zavádění různých pravidel ve prospěch rovnostářství a větší prosperity. Může se zdát, že jde o vznešené cíle. Ale pak pod záminkou jejich implementace nestojí v nastolení moci tyranie žádná překážka.
Většina lidí by se shodla, že je třeba usilovat o to, aby společnost byla „lepší“, tzn. zdravější, efektivnější, aby více prosperovala. Shoda končí tam, kde začínají představy, jak tohoto cíle dosáhnout. Diskuse tedy není o tom, zda učinit společnost „horší“ nebo „lepší“ - zde ke sporu nedojde, diskuse se vede o tom, jakými postupy a prostředky tohoto cíle dosáhnout.
Jde o téma, které nejenže nebude jednou provždy a pro všechny vyřešeno, ale paradoxně může vyústit v nastolení totality a tyranie. Stanovený cíl je totiž od počátku mylný a svádí úvahy nesprávným směrem. Problémem není jen to, že si pod pojmem „lepší“ společnost každý představuje něco jiného. Zásadní otázka totiž směřuje k tomu, jaké je spravedlivé a morální uspořádání společnosti, až pak jsou na místě úvahy o zvyšování její prosperity a efektivity.
Zásadní otázkou je morální ospravedlnění uspořádání společnosti a definice prostředků k němu vedoucích. Pokud její zodpovězení opomeneme, bude výsledkem (prosperující) tyranie. Jediným konzistentním prostředkem na cestě ke spravedlnosti je důsledné dodržování principu sebevlastnictví. Každý člověk je jediným právoplatným vlastníkem sebe sama a nikdo nemá právo tento princip porušit. A to ani pod záminkou maximalizace blaha společnosti jako celku, potažmo blaha jednotlivce. Opomenutí principu sebevlastnictví v úvahách o společnosti vede k neblahým závěrům.
Naše společnost se vyznačuje snahou neustálého zavádění různých pravidel ve prospěch rovnostářství a větší prosperity. Může se zdát, že jde o vznešené cíle. Ale pak pod záminkou jejich implementace nestojí v nastolení moci tyranie žádná překážka. Nebyla by společnost efektivnější, bohatší a více prosperující, kdyby z ní byli odstraněni „slabí“ a ponecháni jen ti produktivní? V čistě ekonomickém smyslu pravděpodobně ano. Nebyla by společnost bohatší, pokud bychom pracovali namísto osmi deset hodin denně? A – diskutujeme-li o rovnostářství – nebyli by si všichni rovnější, kdyby byl majetek bohatých rozdělen mezi chudé? Všechny tyto závěry jsou výstupy konzistentních a důsledných úvah o dopadu původně vznešeně vypadajících myšlenek. Pokud je z rovnice těchto úvah vyřazena morálka, je tedy zřejmé, co se stane.
Podobný princip platí pro veškeré snahy učinit společnost “zdravější”. Užívání drog a kouření údajně škodí zdraví společnosti a pokud chceme, aby byla společnost “zdravější”, zakažme to. Přestože mohu souhlasit s tvrzením, že užívání drog a kouření škodí zdraví, nemám právo pod hrozbou násilí nikomu žádný “zlozvyk” zakazovat. Porušil bych tím princip sebevlastnictví. Navíc, pokud je “zdravější” společnost naším prvotním cílem, proč to nedomyslet až do konečného, konzistentního závěru? A to, nebyla by společnost “zdravější”, kdybychom všem lidem předepsali povinné pravidelné cvičení a zdravou stravu? Asi ano. A tak jsme se opět od našeho původně vznešeného cíle dostali k čisté tyranii, bez jakékoliv obměny našich původních principů – pouze jsme úvahy dovedli k logickému a konzistentním závěru. Nebyla by také nakonec společnost “zdravější a produktivnější”, kdybychom zabili všechny nemocné, neproduktivní, staré a slabé jedince? Pravděpodobně ano. Bylo by to ale nemorální, a jsem přesvědčen, že ani zarytý nihilista by s něčím takovým nemohl upřímně souhlasit.
Jediným konzistentně uvažovaným cílem na cestě k dosažení spravedlivé společnosti je striktní věrnost principu sebevlastnictví. Obecně jde o morální princip. Je jedním z důvodů, proč se nerad zapojuji do debat na téma ekonomické efektivnosti společenských uspořádání. To neznamená, že bych tvrdil, že ekonomické uspořádání společnosti nemá žádný vliv na její prosperitu a bohatství. Přestože jsem přesvědčen, že svobodný trh a anarchismus může vést k daleko větší prosperitě než jakýkoliv jiný systém, samo o sobě je to nepodstatné. I kdyby striktní věrnost principu sebevlastnicví měla vést k nižší prosperitě v porovnání s jiným uspořádáním – definovaným jakkoliv – nejsem ochoten od ní upustit. Jsem přesvědčen, že společnost založená na principu sebevlastnictví je nejen nejspravedlivější, ale také má potenciál dosáhnout maximální prosperity.
Komplikované ekonomické a filosofické teorie uspořádání společnosti, které opomíjejí principy morálky za cenu údajné maximalizace blaha a prosperity společnosti, vedou vždy k nějaké formě tyranie, jakkoliv vznešeně se jejich původní cíle mohou na první pohled jevit. Může se zdát, že v zájmu ekonomické nebo jiné prosperity společnosti se nevyhneme obětování některých osobních svobod a morálních principů jako je sebevlastnictví. I kdyby tomu tak bylo, ztrátu osobní svobody nelze vykompenzovat žádným ekonomickým faktorem – na základě jakého morálního principu a z jaké pozice má kdokoliv právo takto učinit a rozhodnout pro jiné? Reálně můžeme mít jak svobodu, tak ekonomickou prosperitu.