Epilog socialismu I - Úvodní poznámky

Mises.cz: 18. února 2015, Ludwig von Mises (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 1

Čtenářům Mises.cz přinášíme překlad doslovu, kterým Ludwig von Mises rozšířil první americké vydání svého díla Socialismus. Socialismus byl poprvé vydán v roce 1922 a tento doslov je z roku 1950. Mises se v něm vyjadřuje k vývoji ve světě mezi těmito dvěma daty, tedy především k vývoji v Rusku a k vzestupu a pádu fašismu a nacismu. Zároveň jde o určité zestručněné zopakování řady jeho myšlenek, které mohou čtenáři nalézt v komplexnější podobě v jiných Misesových knihách – především v Lidském jednání a v Byrokracii. Věříme, že především čtenáři, kteří se dosud neměli čas hlouběji seznámit s Misesovým dílem, shledají tento seriál textů zajímavým. V tomto seriálu bude postupně vycházet:

1)    Selhání intervencionismu
2)    Diktátorský, antidemokratický a socialistický charakter intervencionismu
3)    Socialismus a komunismus
4)    Ruská agresivita
5)    Hereze Trockého
6)    Osvobození démonů
7)    Fašismus
8)    Nacismus
9)    Poučení ze sovětské zkušenosti
10)  Údajná nevyhnutelnost socialismu

Vladimír Krupa

Úvodní poznámky

Charakteristickým znakem této doby diktátorů, válek a revolucí je antikapitalistický předsudek. Většina vlád a politických stran horlivě omezuje oblast soukromé iniciativy a svobodného podnikání. Je téměř nezpochybnitelným dogmatem, že doba kapitalismu skončila a všeobecná reglementace ekonomických aktivit je nevyhnutelná i žádoucí.

Přesto je kapitalismus na západní polokouli dosud velmi živý. Kapitalistický způsob výroby dosáhl pozoruhodných pokroků i v posledních letech. Výrobní metody se zlepšily, spotřebitelé jsou zásobeni lepším a levnějším zbožím a mnoha novými věcmi, které ještě před nedávnem neexistovaly. Mnoho zemí expandovalo rozsah a zlepšilo kvalitu svojí produkce. Navzdory antikapitalistickým politikám všech vlád a téměř všech politických stran, kapitalistický způsob výroby stále plní svou společenskou funkci zásobovat spotřebitele lepším a levnějším zbožím.

Není jistě zásluhou vlád, politiků a představitelů odborových svazů, že se životní úroveň lidí v těchto zemích stále zlepšuje. Nikoliv úředníci a byrokraté, ale podnikatelé a obchodníci zasluhují pochválit za to, že dnes má většina rodin ve Spojených státech k dispozici automobil a rádio. Zvyšování spotřeby v Americe, ve srovnání s předchozími dobami, není zásluhou zákonů a exekutivních nařízení. Je to zásluha podnikatelů, kteří rozšířili svoje továrny či postavili nové.

Tento bod zasluhuje zdůraznění právě proto, že ho tolik našich současníků přehlíží. Lidé, kteří jsou plni etatistických předsudků a víry ve vládní všemohoucnost, sledují výlučně jen vládní opatření. Všechno očekávají od autoritativní akce a jen velmi málo od iniciativy svých podnikavých spoluobčanů. Ovšem jediným prostředkem, jak zvýšit materiální blahobyt, je zvýšení produkce a to je zásluha soukromého sektoru.

Je groteskní, jak se daleko více mluví o výsledcích Tennesse Valley Authority, než o všech bezprecedentních výkonech amerického soukromého průmyslu. Ovšem byl to právě on, který umožnil Spojeným státům vyhrát válku a dnes jim umožňuje posílat pomoc evropským zemím v rámci Marshallova plánu.

Dogma, že stát a vláda jsou ztělesněním všeho dobrého a prospěšného, zatímco jednotlivci jsou jako zkažené děti, co potřebují dozorce, je téměř nezpochybňováno. Ten, kdo chválí dobrotivost státu a neomylnost byrokratů je pokládán za nestranného studenta společenských věd. Oproti tomu ti, co vznáší námitky, jsou označeni jako podjatí omezenci. Podporovatelé nového náboženství – etatismu – nejsou o nic méně fanatičtí a netolerantní, než mohamedánští dobyvatelé Afriky a Španělska.

Historie se na naší dobu bude dívat jako na dobu diktátorů a tyranů. V uplynulých letech jsme viděli pád dvou z těchto nafouknutých nadlidí. Ovšem duch, který těmto darebákům dává jejich autokratickou moc, přetrval. Prostupuje učebnicemi a novinami, mluví ústy učitelů a politiků, projevuje se ve stranických programech, divadelních hrách i románech. Dokud tento duch bude naživu, tak nemůžeme doufat v trvalý mír, zachování svobody ani v postupné zlepšování ekonomických podmínek.

Ludwig von Mises

New York 1950