For a New Liberty: Ochrana přírody, ekologie a růst - Útok na technologii a růst

Mises.cz: 05. května 2013, Murray N. Rothbard (přidal Honza Chromec), komentářů: 0

Toto je další díl z překladu knihy For a New Liberty od Murrayho Rothbarda. Všechny články, které postupně budou tvořit kapitoly knihy, naleznete i v sekci Literatura.

ČÁST DRUHÁ
Aplikace libertariánství na současné problémy

13
Ochrana přírody, ekologie a růst

Útok na technologii a růst

Módní útok na růst a blahobyt je hmatatelně útokem zpohodlnělých, spokojeně žijících liberálů z vyšší třídy. Pro liberály z vyšších tříd, užívající si materiální pohodlí a žijící si na poměry, o kterých se nezdálo ani těm nejbohatším lidem v minulosti, je snadné ohrnovat nos nad „materialismem“ a volat po zmrazení veškerého dalšího ekonomického rozvoje.[3] Pro masy světové populace, které ještě stále žijí v bídě, je takové volání po zastavení růstu opravdu sprosté; dokonce ale ani ve Spojených státech neexistuje příliš důkazů o přesycení a superpřebytku. Navíc se ani sami liberálové z vyšších tříd nezviditelnili pálením svých výplatnic jako příspěvku k jejich válce s „materialismem“ a blahobytem.

Široce rozšířený útok na technologii je ještě více nezodpovědný. Pokud by se technologie měla vrátit na úroveň „kmenové“ a preindustriální éry, výsledkem by byl masový hladomor a smrt na vesmírném měřítku. Drtivá většina celosvětové populace je závislá svým vlastním přežitím na moderní technologii a průmyslu. Severoamerický kontinent byl schopný v dobách před Kolumbem pojmout přibližně jeden milion Indiánů, kdy všichni žili na existenční úrovni. Nyní je tento kontinent schopný uživit několik set milionů lidí, kdy všichni žijí s nekonečně vyššími životními standardy – a důvodem jsou moderní technologie a průmysl. Opuštěním těchto opustíme také lidi. Nikdo neví, jestli by třeba pro naše fanatické antipopulační aktivisty bylo toto „řešení“ populační otázky dobrou věcí, pro velkou většinu z nás by to ale bylo zcela jasně drakonické „konečné řešení“.

Nezodpovědný útok na technologii je dalším liberálním přemetem: pochází od stejných liberálních intelektuálů, kteří před asi 30ti lety odsuzovali kapitalismus za nevyužívání plného potenciálu moderních technologií ve službách státního plánování a volali po absolutistické vládě moderní „technokratické“ elity. Přesto se nás nyní ti naprosto stejní intelektuálové, kteří nedávno toužili po technokratické diktatuře nad všemi našimi životy, snaží zbavit životně důležitého ovoce technologie samotné.

Přesto různé rozporuplné fáze liberálních myšlenkových pochodů nikdy úplně nevymřou; a mnoho těch samých antitechnologů ve 180stupňové otočce oproti automatizační hysterii rovněž sebevědomě předpovídá technologickou stagnaci do budoucna. Radostně předpovídají ponurou budoucnost lidstva předpokládajíc, že technologie bude stagnovat a nebude pokračovat v pokroku a zrychlování. Toto je též technika pseudovědecké široce vychvalované protirůstové zpávy Římského klubu. Jak Passell, Roberts a Ross píší ve své kritice oné zprávy, „pokud by telefonní společnost byla omezena na užívání technologie z přelomu 19. a 20. století, bylo by třeba 20 milionů operátorů k obsloužení dnešního objemu hovorů.“ Nebo jak britský redaktor Norman Macrae vypozoroval, „extrapolace trendů z roku 1880 by ukazovala dnešní města zahrabaná pod koňským trusem.“ [4] Nebo dále:

Zatímco model týmu (Římského klubu) vyslovuje hypotézu exponenciálního růstu pro průmyslové a zemědělské potřeby, ustanovuje svévolné, neexponenciální omezení technického pokroku, který by mohl pojmout tyto potřeby…

Reverend Thomas Malthus došel ke stejnému závěru před dvěma stoletími bez pomoci počítačů… Malthus tvrdil, že lidé mají sklon se množit exponenciálně, zatímco zásobování jídlem roste přinejlepším konstantní měrou. Předpokládal, že hladomor a války pravidelně napraví rovnováhu…

Neexistuje ale žádné konkrétní kritérium mimo krátkozrakost, na kterém by šlo založit takovou spekulaci. Malthus neměl pravdu; objemy jídla se drží růstu populace. Ačkoliv to nikdo neví jistě, technický pokrok zatím nejeví žádné známky poklesu tempa. Nejlepší ekonometrické odhady naznačují, že doopravdy roste exponenciálně.[5]

Co potřebujeme, je větší ekonomický růst, ne menší; více a lepší technologii, a ne nemožný a absurdní pokus k odstavení technologie a návratu k primitivním kmenům. Vylepšené technologie a vyšší investice kapitálu povedou k vyšším životním standardům pro všechny a zaručí vyšší materiální zabezpečení, stejně jako kvalitu volného času k pěstění a užívání si „duchovní“ strany života. Je to cenná malá kultura či civilizace dostupná pro lidi, kteří musí pracovat dlouhé hodiny, aby si našetřili na decentní obživu. Opravdovým problémem je, že produktivní kapitálové investice jsou odčerpávány daněmi, omezeními a vládními smlouvami na neproduktivní a nehospodárné vládní výdaje, včetně vojenských a vesmírných marnotratných hrátek. Navíc cenný technický zdroj vědců a inženýrů je intenzivněji než kdy dříve odkláněn k vládě namísto k „civilní“ spotřebitelské produkci. Co potřebujeme, je, aby vláda šla z cesty, odstranila svého upíra zdanění a výdajů z ekonomiky a umožnila produktivním a technickým prostředkům znovu se plně uplatnit ke zvyšování blahobytu mas spotřebitelů. Potřebujeme růst, vyšší životní standardy a technické a kapitálové prostředky, které splňují potřeby a požadavky spotřebitelů; můžeme jich ale dosáhnout pouze tak, že odstraníme upíra etatismu a umožníme seberealizaci veškeré energii populace ve volnotržním hospodářství. Potřebujeme ekonomický a technologický růst, který se objevuje svobodně, jak ukázala Jane Jacobs, z volnotržního hospodářství, a ne z různých narušení a plýtvání uvalených na světové hospodářství liberálním nátlakem z 50. let dvacátého století. Potřebujeme, ve zkratce, opravdu svobodný trh, libertariánské hospodářství.

[3] Srovnejme interpretaci v knize Williama Tuckera, „Environmentalism and the Leisure Class“, Harper’s (Prosinec 1977): 49-56, 73-80. Naštěstí začínají černé skupiny chápat význam liberální protirůstové ideologie. V lednu 1978 rada ředitelů Národní asociace pro rozvoj barevných občanů (NAACP – National Association for the Advancement of Colored People) vzdorovala energetickému programu presidenta Cartera a volala po deregulaci cen ropy a zemního plynu. K vysvětlení nového postoje NAACP předsedkyně rady Margareth Bush Wilson prohlásila:

Znepokojuje nás pomalá růstová politika energetického plánu presidenta Cartera. Otázkou je, jaký typ energetické politiky se propůjčí… životaschopné expansivní ekonomice, takové, která není restriktivní, protože při pomalém růstu trpí černí víc než kdokoliv jiný.

Paul Delaney, „NACCP in Major Dispute on Energy View“, New York Times (30. Leden 1978)
[4] D. Meadows a kol., The Limits to Growth (New York: Universe Books, 1972); P. Passell, M. Roberts a L. Ross, „Review of The Limits to Growth,“ New York Times Book Review (2. Duben, 1972), str. 10
[5] Passell a kol., „Review of The Limits to Growth,“ str. 12