For a New Liberty: Stát jako agresor - část I.
Mises.cz: 29. ledna 2012, Murray N. Rothbard (přidal Jakub Skala), komentářů: 51
Hlavní podstatou libertariánských myšlenek je oponovat jakékoliv a veškeré agresi proti vlastnickým právům jedinců na jejich vlastní osobu a na materiální objekty, které dobrovolně nabyli.
Toto je další díl z překladu knihy For a New Liberty od Murrayho Rothbarda. Všechny články, které postupně budou tvořit kapitoly knihy, naleznete i v sekci Literatura.
ČÁST PRVNÍ
Libertariánské krédo
3
Stát
Stát jako agresor
Hlavní podstatou libertariánských myšlenek potom je oponovat jakékoliv a veškeré agresi proti vlastnickým právům jedinců na jejich vlastní osobu a na materiální objekty, které dobrovolně nabyli. Zatímco kriminálníci a kriminální gangy budou samozřejmě oponovat, na tomto libertariánském přesvědčení není nic unikátního, neboť téměř všichni lidé a školy myšlení oponují vykonávání náhodného násilí proti lidem a majetku.
U libertariánů nicméně existuje rozdíl oproti ostatním. Libertariáni kladou důraz na jinak univerzálně akceptovanou oblast obrany lidí proti zločinu. V libertariánské společnosti by neexistoval žádný „státní návladní“, který stíhá kriminálníky ve jménu neexistující „společnosti“, dokonce i proti přáním oběti zločinu. Oběť sama by se rozhodovala, zda chce vznést obvinění. Druhou stranou mince je, že v libertariánském světě by oběť mohla vznést obvinění proti pachateli, aniž by musela přesvědčit toho stejného o tom, že by měl případ vzít. Dále v systému kriminálních trestů libertariánského světa by se nikdy oproti současnému stavu nekladl důraz na to, aby „společnost“ uvěznila kriminálníka; důraz by byl nezbytně kladen na přinucení kriminálníka, aby oběť odškodnil. Současný systém, kde oběť není kompenzována, ale místo toho musí platit daně, aby podporovala uvěznění svého vlastního útočníka, by byl zřejmým nesmyslem ve světě, který se soustředí na obranu vlastnických práv a tedy na oběti zločinu.
Dále, ačkoliv většina libertariánů nejsou pacifisté, nepřidali by se k dnešnímu systému narušování práv jedinců na pacifismus. Předpokládejme tedy, že pacifista Jones je napaden kriminálníkem Smithem. Pokud je Jones následkem svého přesvědčení proti obraně za použití násilí, a tedy proti trestání zločinu, pak Jones jednoduše nebude Smithe stíhat a to bude konec celé záležitosti. Nebude existovat žádné vládní soukolí, které stíhá a soudí zločince i oproti přáním jejich obětí.
Ale kritickým rozdílem mezi libertariány a ostatními lidmi není oblast soukromého zločinu; kritickým rozdílem je jejich pohled na roli státu – tj. vlády, jelikož libertariáni považují stát za vrcholného, věčného a nejlépe organizovaného agresora proti lidem a jejich majetku. Všechny státy všude, zda demokratické, diktátorské nebo monarchistické, zda červené, bílé, modré nebo hnědé.
Stát! Vždy a stále byl stát a jeho vládci a pracovníci považováni nad obecným morálním právem. „Pentagon Papers“[1] jsou jen jedním případem mezi nesčetnými případy historie lidí, z nichž většina je v soukromí zcela čestných, kteří nepokrytě lžou před veřejností. Proč? Ze „státních důvodů“. Služba státu údajně omlouvá veškeré činy, které by byly u „soukromých osob“ považovány za nemorální, nebo přímo kriminální. Rozdílným rysem libertariánů je, že chladně a nekompromisně aplikují obecné morální právo i na lidi, kteří pracují pro státní aparát. Libertariáni nedělají výjimky. Po staletí stát (nebo striktněji jedinci, kteří plnili svoje role jako „členové vlády“) zastíral svoje kriminální aktivity hezky znějící rétorikou. Po staletí páchal stát masové vraždy a nazýval to „válkou“; potom povznesl zabíjení, které „válka“ představuje. Po staletí zotročoval stát lidi do svých ozbrojených batalionů a nazýval to „branná povinnost“ a „služba vlasti“. Po staletí okrádal stát lidi pod hrozbou bajonetu a nazýval to „daně“. Pokud si ve skutečnosti přejete vědět, za co považují libertariáni stát a jeho činnost, jednoduše si ho představte jako bandu zločinců a veškerý libertariánský přístup začne logicky zapadat na místo.
Uvažujme například, co je tím faktem, který ostře odlišuje stát od ostatních organizací ve společnosti. Mnoho politologů a sociologů rozmazávalo toto nezbytné odlišení a hovořilo o všech organizacích a skupinách jako hierarchických, strukturovaných, „vládních“ atd. Levicoví anarchisté budou například oponovat jak státu tak soukromým organizacím, jako jsou například korporace, na základě toho, že oba druhy jsou stejně „elitářské“ a „nátlakové“. Ale „pravicový“ libertarián neoponuje nerovnosti a svůj koncept „nátlaku“ aplikuje pouze na použití násilí. Libertarián vidí zásadní odlišnost mezi vládou, je jedno zda centrální, státní nebo místní, a všemi dalšími institucemi ve společnosti. Lépe řečeno dvě důležité odlišnosti. Zaprvé, všechny další osoby a skupiny získávají svoje příjmy na dobrovolné bázi: buď dobrovolným příspěvkem či darem (jako například místní bridgeová komunita), nebo dobrovolným nákupem jejich zboží a služeb na trhu (tj. majitel potravin, hráč baseballu, výrobce oceli atd.). Pouze stát získává svoje příjmy nátlakem a násilím – tj. přímou hrozbou konfiskace majetku nebo uvěznění, pokud platby nepřichází. Tento násilný odvod se nazývá „daně“. Druhou odlišností je, že kromě kriminálníků pouze stát může používat svoje zdroje, aby páchal násilí jak na svých vlastních tak cizích poddaných; pouze stát může zakázat pornografii, vynutit náboženskou poslušnost nebo uvěznit lidi za prodávání zboží za vyšší ceny, než stát uzná za vhodné. Obě odlišnosti mohou být samozřejmě shrnuty takto: ve společnosti má moc postupovat agresivně proti vlastnickým právům svých poddaných za účelem výběru zisků, uvalování morálních kodexů nebo zabíjení těch, se kterými nesouhlasí, pouze stát. Dále jakýkoliv a každý stát, dokonce i ty nejméně despotické, vždy získaly velkou část svých příjmů z násilné moci zdaňovat. A historicky byla ohromná většina zotročování a vražd spáchána rukama států. A jelikož, jak jsme viděli, hlavní myšlenkou libertariánů je oponovat veškeré agresi proti právům lidí a jejich majetku, libertariáni nezbytně musí oponovat instituci státu jako inherentnímu a zdaleka nejdůležitějšímu nepříteli těchto drahocených práv.
Existuje další důvod, proč byla a je státní agrese mnohem důležitější něž soukromá, důvod mimo větší organizaci a centrální mobilizování zdrojů, které mohou vládci státu uvalit. Tímto důvodem je absence jakékoliv kontroly státního pustošení, kontroly, která existuje tam, kde se musí bát zlodějů nebo mafie. Na ochranu před soukromými kriminálníky jsme měli možnost obrátit se na stát a jeho policii, kdo nás ale ochrání před státem samotným? Nikdo. Jelikož další kritickou odlišností státu je, že si vynucuje monopolizaci ochranných služeb, stát si prakticky usurpuje monopol na násilí a konečné rozhodování ve společnosti. Pokud se nám například nelíbí rozhodnutí u státních soudů, nemáme žádné jiné ochranné agentury, na které bychom se mohli obrátit.