For a New Liberty: Válka a zahraniční politika - část I.

Mises.cz: 09. června 2013, Murray N. Rothbard (přidal Petr Málek), komentářů: 0

Toto je další díl z překladu knihy For a New Liberty od Murrayho Rothbarda. Všechny články, které postupně budou tvořit kapitoly knihy, naleznete i v sekci Literatura.

ČÁST DRUHÁ
Aplikace libertariánství na současné problémy

14
Válka a zahraniční politika

Izolacionismus, vpravo i vlevo

Termín izolacionismus vzniknul za účelem očernění odpůrců vstupu Ameriky do druhé světové války. Protože toto slovo bylo často – v rámci házení do jednoho pytle – používáno jako označení příznivců nacistů, slovo „isolacionistický“ nabralo „pravicový“, stejně tak jako celkově negativní nádech. „Isolacionisté“ byli považováni, když už ne za zastánce nacistů, alespoň za hlupáky neznalé světa kolem sebe, na rozdíl od inteligentních, světových a obětavých „internacionalistů“, kteří souhlasili s americkými křižáckými výpravami kolem světa. V posledním desetiletí byly pochopitelně protiválečné síly považovány za „levicové“ a intervencionisté od Lyndona Johnsona po Jimmyho Cartera včetně jejich následovníků se neustále snažili přišít nálepku „isolacionistů“ nebo alespoň „neoisolacionistů“ na dnešní levici.

Vpravo, nebo vlevo? Během druhé světové války byli její oponenti trpce pomlouváni jako „levičáci“, stejně tak jako dnes, ačkoliv mezi nimi byli i libertariáni a zastánci laissez-faire kapitalismu. Vlastně i hlavní centrum opozice vůči americké válce se Španělskem a s filipínskými rebely na přelomu století bylo u laissez-faire liberálů, lidí jako sociolog a ekonom William Graham Sumner a bostonský obchodník Edward Atkinson, kteří založili „Anti-imperialistickou ligu“. Navíc Atkinson a Sumner byli bezvýhradnými zastánci velké tradice klasických anglických liberálů 18. a 19. století, stejně tak jako laissez-faire „extrémisté“ jako Richard Cobden a John Bright z „manchesterské školy“. Cobden a Bright se ujali vedení v rázném odporu vůči každé britské válce a zahraniční politické intervenci své doby a za tuto oběť byl Cobden znám nikoliv jako „isolacionista“, ale jako „mezinárodní muž“. [1] Až do pošpiňující kampaně pozdních třicátých let byli odpůrci válek považováni za opravdové „internacionalisty“ – lidi, kteří byli proti rozpínavosti národních států a podporovali mír, volný obchod, volnou migraci a mírumilovnou kulturní výměnu mezi národy po celém světě. Zahraniční intervence je „internacionální“ jen v tom smyslu, v jakém je i válka internacionální: násilí, ať už ve formě hrozby použití síly nebo skutečné vojenské akce, bude vždy přesahovat hranice mezi jedním a druhým národem.

„Isolacionismus“ je slovo s pravicovým přízvukem, „neutralismus“ a „svobodná koexistence“ zní levicově. Ale jejich základ je stejný: odpor vůči válce a politickým intervencím mezi státy. Taková byla pozice protiválečných proudů po dvě staletí, ať už šlo o klasické liberály 18. a 19. století, „levičáky“ první světové války a studené války nebo „pravičáky“ druhé světové války. Jen ve velmi malém množství případů proklamovali tito anti-intervencionisté doslovnou „izolaci“: na čem měli obvykle zájem, bylo zdržení se politické intervence do věcí jiných zemí, ve spojení s ekonomickým a kulturním internacionalismem ve smyslu mírumilovné svobody obchodu, investic a směn mezi občany všech zemí. A takový je i smysl libertariánské pozice.

Omezování vlády

Libertariáni zastávají zrušení všech států na všech místech a poskytování služeb, které jsou nyní špatně zajišťovány vládami (policie, soudy apod.), volným trhem. Libertariáni vidí svobodu jako přirozené lidské právo a prosazují ji nejen pro Američany, ale pro všechny lidi na světě. Ve zcela libertariánském světě by tedy neexistovaly žádné státy s žádnými vládami a monopoly na násilí nad žádným územím. Ale protože žijeme ve světě národních států a protože tento systém v nejbližší budoucnosti asi sotva zmizí, jaký je postoj libertariánů vůči zahraniční politice v současném, státy zasaženém světě?

Ve chvíli, kdy není k dispozici možnost státy zrušit, si libertariáni přejí omezit oblast státní moci ve všech ohledech a jak nejvíce je to možné. Už jsme si ukázali, jak by mohl tento princip „odstátnění“ fungovat v různých důležitých „domácích“ otázkách, kdy bylo cílem potlačit roli státu a umožnit plnohodnotný průběh dobrovolným, spontánním snahám svobodných lidí pomocí mírumilovné spolupráce ve volno-tržní ekonomice. V mezinárodních otázkách je cíl stejný: zabránit státu v zasahování do záležitostí jiných vlád a jiných zemí. Politický „isolacionismus“ a mírumilovná koexistence – nezasahování do života v jiných zemích – je tedy libertariánská analogie k laissez-faire agitaci na domácí scéně. Myšlenka spočívá v omezení vlády v zahraničních zásazích, tak jako se snažíme omezit vládu doma. Isolacionismus neboli mírumilovné soužití je mezinárodní odraz omezování vlády v domácích otázkách.

Abychom byli konkrétnější, celý povrch Země je nyní rozdělen mezi různé státy a každá oblast je ovládaná centrální vládou s monopolem na násilí v daném místě. Ve vztazích mezi státy je tedy libertariánským cílem zabránit každému takovému státu, aby rozšiřoval své násilí na další země, tak aby tyranie každého státu byla alespoň omezena na jeho rajon. Libertariána totiž zajímá maximální možné omezení rozsahu státní agrese proti všem soukromým osobám. Jediný způsob, jak toho v mezinárodních otázkách dosáhnout, je, aby všichni lidé ze všech zemí vyvíjeli tlak na své státy, aby omezily své aktivity pouze na území, která ovládají, neútočily na ostatní státy a nepoužívaly agresi vůči jejich občanům. Neboli cílem libertariána je omezit invazi jakéhokoliv státu vůči osobám nebo majetku na co nejmenší možnou míru. A toto znamená absolutní zákaz války. Lidé v každém státě by měli bránit „svým“ jednotlivým státům ve vzájemných útocích, nebo pokud by takový konflikt měl přesto nastat, z něho vycouvat tak rychle, jak to bude fyzicky možné.

[1] Viz William H. Dawson, Richard Cobden and Foreign Policy (London: George Allen and Unwin, 1926).