Formy socialismu a pseudosocialismu VIII - Návrhy na vyvlastnění

Mises.cz: 16. září 2015, Ludwig von Mises (přidal Vladimír Krupa), komentářů: 0

Předkapitalistická hnutí požadující reformu vlastnictví obvykle kulminovala požadavkem na rovné rozdělení bohatství. Všichni by měli být stejně bohatí, nikdo by neměl mít víc, než má někdo jiný. Tato rovnost měla být dosažena přerozdělením půdy a udržena zákazem prodeje nebo zastavování půdy. Toto není socialismus, ačkoliv se tomu někdy říká agrární socialismus.

Socialismus si vůbec nepřeje rozdělení výrobních prostředků a chce udělat daleko více, než je jen vyvlastnit. Chce postavit výrobní aparát na základě společného vlastnictví výrobních prostředků. Všechny návrhy, které mají za cíl pouhé vyvlastnění výrobních prostředků a jejich zpětné přerozdělení, tudíž nemohou být pokládány za socialismus. Přinejlepším mohou být jen cestou k socialismu.

Pokud jde například o návrh toho, jaký maximální majetek může mít jedna osoba, tak ho můžeme pokládat za socialismus jen tehdy, pokud zamýšlí takto získané bohatství využít jako základ socialistické produkce. Pak bychom měli před sebou návrh na socializaci. Jestli by bylo množství takto socializovaných výrobních prostředků menší nebo větší závisí na rozsahu, v němž mají být soukromé majetky povoleny. Pokud tento rozsah bude malý, tak se návrh neliší od okamžité socializace. Pokud bude velký, tak tato akce proti soukromému vlastnictví nepovede k rozsáhlé socializaci výrobních prostředků, ale vyvolá sérii nezamýšlených důsledků. Ti nejenergičtější a nejaktivnější podnikatelé budou předčasně vyloučeni z hospodářské aktivity, zatímco ti, jejichž majetky se budou blížit stanovené hranici, dostanou podnět k extravagantnímu utrácení. Omezení individuálních majetků tedy pravděpodobně povede ke zpomalení formování kapitálu.

Obdobné námitky se dají uplatnit proti návrhům, které dnes slýcháme z různých stran, zrušit dědické právo. Zakázat dědictví a zrušit právo poskytovat dary, kterými by se tento zákaz obcházel, by nevedlo ke kompletnímu socialismu, ačkoliv by takové opatření během jedné generace převedlo na stát podstatnou část výrobních prostředků. Především by to ale zpomalilo tvorbu nového kapitálu a velká část stávajícího kapitálu by byla spotřebovaná.