Inflace v praxi

Mises.cz: 14. prosince 2013, Josef Tětek, komentářů: 8

„Lidé o nic nepřišli, sto korun je stále sto korun, (…) kupní síla se nemění.“ Tak pravil před nedávnem guvernér České národní banky Miroslav Singer. Většina lidí už tehdy tušila, že jde o bohapustou lež.

Ano, stovka je stále stovka – zelená, s Karlem IV. a nominální hodnotou sto korun českých. Potud má pan guvernér pravdu. Kupní síla se ovšem mění – ona stovka již nekoupí tolik zboží stejné kvality, jako dříve.

Mnoho lidí si pod pojmem „inflace“ představí růst cen. Zdražili chleba o dvě koruny – hle, inflace! Tak tomu ovšem vždy není. Inflace v pravém smyslu slova je „nafukování“, konkrétně nafukování peněžní zásoby, které následně způsobí snížení kupní síly měnové jednotky. Lidově řečeno, více peněz honí stejné množství zboží. Důležitým poznatkem je skutečnost, že k žádnému reálném růstu bohatství nedochází; maximálně k iluzi bohatství způsobenou větším množstvím bankovek v peněžence.

Jelikož si výrobci tuto skutečnost dobře uvědomují, snaží se zvýšení cenovky na svém zboží pokud možno vyhnout. Výrobce na trhu nabízí produkt za určitou cenu, o určitém množství a určité kvality. Máme zde tři proměnné – cenu, množství a kvalitu. Inflace se tím pádem může projevit hned třemi různými způsoby, kdy dvě proměnné zůstávají konstantní a třetí promítá do výrobku dopad inflace. Můžeme je nazvat inflační opatření:

1)    Vyšší cena – stejné množství – stejná kvalita

2)    Stejná cena – menší množství – stejná kvalita

3)    Stejná cena – stejné množství – nižší kvalita

Všechny tři varianty mají za následek, že spotřebitel kupuje užitnou hodnotu daného statku za vyšší cenu. Ačkoli každá z variant má stejný následek, ne všechny varianty jsou spotřebiteli stejně i vnímány. Cenovka bývá první věcí, na kterou hledí většina nakupujících – a proto výrobce raději zmenší balení či sníží kvalitu a bude doufat, že si toho většina nevšimne.

Veliké faux pas pak nastane, když se stane následující věc:

 
V daném případě zřejmě nastala chyba v komunikaci mezi výrobcem a obchodníkem, kdy výrobce zmenšil balení a ponechal doporučenou prodejní cenu, avšak obchodník opomněl změnit údaje na cenovce. Nabízí se nám tak krásný doklad toho, že stovka již rozhodně nekoupí tolik ochuceného mléka jako před měsícem.

Čtenář by mohl namítnout, že se jedná pouze o doklad chamtivosti výrobce – chce nás odrbat! Pokud by tomu tak skutečně bylo, proč nezmenšil balení už dříve? Proč neprodává už od začátku 100 ml mléka za 100 Kč? Ano, protože takový výrobek by si nikdo nekoupil, kvůli výhodnější konkurenci. Inflace ovšem připravuje podhoubí pro inflační opatření, jelikož je nyní může – ba musí – provádět každý.

Nežijeme ve zvláštním světě, když o našich životech rozhodují lidé, kteří jsou přesvědčeni, že méně zboží za více peněz je cesta k prosperitě?