Internet je spontánní řád

Mises.cz: 12. června 2011, Ondřej Moravec, komentářů: 8

Účelem dnešního příspěvku je poukázat na vysokou podobnost mezi internetem a svobodným trhem a identifikovat příčiny této podobnosti.

Internet, jestli si dobře vzpomínám, byl původně vyvíjen ministerstvem obrany USA jakožto komunikační síť, která by byla schopna odolat útokům bez jakékoli větší ztráty funkce. Selhání náhodně vybraného prvku tedy nesmělo bezprostředně ohrozit funkci celé sítě a jakoukoliv závadu mělo být velmi snadné odstranit. Vědci tedy stáli před úkolem navrhnout takovouto robustní architekturu. Výsledek v mnohém předčil jejich očekávání a nabízí se otázka, proč tato rozsáhlá a komplexní síť, která dnes spojuje stovky milionů zařízení různých velikostí, typů, funkcí, stáří a dalších odlišujících charakteristik nejeví známky větší nestability a vůbec si pouze a jedině spokojeně roste?

Odpověď překvapivě neleží v informatice, nýbrž v ekonomii, konkrétně v teorii spontánního řádu, kterou rozpracoval F. A. von Hayek, jeden z nejvýznamnějších žáků Ludwiga von Misese, a mimo jiné též nositel té „Nobelovy ceny“ za ekonomii. (Ano, Hayek se nechal inspirovat obecnou teorií systémů vznikající na počátku dvacátého století mimo jiné i v Rakousku – odpověď tedy leží spíše v obecné teorii systémů.) Klíčový fakt, proč se internet ještě nezhroutil a zdaleka to ani není na obzoru (i toto jistí krátkozrací „prorokové“ tvrdili), je tento: žádnému zařízení, které se připojuje do internetu, nikdo nepřiděluje konkrétní úkoly vzhledem k celku a ostatním částem – jediné, co toto zařízení musí splňovat, aby mohlo být součástí sítě, jsou obecné náležitosti komunikace s ostatními prvky. Tyto obecné náležitosti jsou dány sadou protokolů TCP/IP, které vymezují „správné chování“ v síti, ovšem žádnému prvku nepřiřazují konkrétní úkoly, jak se podílet na „životě v síti“. Bystřejším už asi svítá ona analogie, na níž hodlám poukázat.

F. A. von Hayek svou teorii spontánního řádu aplikoval na svobodný trh. Svobodný trh je struktura vztahů, která se mezi lidmi vyvine, pokud se podřizují jistým obecným pravidlům chování. Ta pravidla se vposledku dají redukovat na jedno jediné, z něhož lze všechna ostatní odvodit: respekt k soukromému majetku. Respekt k soukromému majetku vylučuje jakékoliv násilí v mezilidských vztazích, protože to první, co každý vlastní, je jeho tělo a vůle – násilí proti osobě je tedy porušením těch nejzákladnějších majetkových práv. O soukromém majetku již bylo napsána spousta nesmyslů, především kvůli fundamentálnímu nepochopení jeho funkce. Opět se jedná o instituci, která vznikla v průběhu společenského vývoje stejně jako jazyk, právo, peníze a rozum, a nejde ji tedy jen tak „zrušit“, aniž by to ohrozilo samotné základy společenského života. A proč je tedy soukromý majetek bez nadsázky tou nejdůležitější institucí, která je podmínkou rozvoje jakékoli společnosti z divošského stadia do civilizovaného, a bez níž by se mnohé ostatní ani nerozvinuly?

Soukromý majetek každému vymezuje prostor, v němž může svobodně realizovat svou vůli, prostor, jedině v němž je v pravém smyslu svobodný a s nímž může počítat při dosahování svých vlastních cílů. Onou klíčovou funkcí je tedy vymezování chráněných oblastí jednotlivců a tedy dramatické snížení konfliktů mezi jedinci, pokud je tato instituce všeobecně respektována. Každému se tedy zvyšuje pravděpodobnost, že při sledování svých cílů bude mít k dispozici prostředky, s nimiž počítá a jež zahrnuje do svých plánů. Dochází tedy k mnohem většímu vyplňování subjektivních očekávání a cílů všech osob, protože tato očekávání se oním respektem ke chráněným oblastem druhých v podstatě stávají objektivními a každý ví, „s čím může počítat“. Žádná společnost se dosud bez respektu ke chráněným oblastem jednotlivců nepozvedla nad úroveň barbarství.

A právě dodržování obecných pravidel vyrůstajících z respektu k soukromému majetku vede mezi lidmi k rozvoji společenských vztahů, které se obecně nazývají svobodným trhem nebo tržním řádem. Tento řád je tedy druhem spontánního řádu, který se vyvíjí mezi prvky, jež se podřizují obecným pravidlům správného chování (vzájemné komunikace) aplikovatelných na všechny a dokonce na neznámý počet budoucích případů. Toto je přesně účelem „přirozeného práva“, které je nejlépe zachyceno v anglosaském zvykovém právu, jež je produktem řešení dlouhé řady meziosobních konfliktů. Instituce soukromého majetku by nebyla nutná jen v případě, že by celou Zemi obývala pouze jediná osoba (svrchovaný diktátor ;-)). Její význam v malých skupinách, kde se všichni vzájemně znají a sdílejí společné cíle a hodnoty, je též malý. Žádnou větší společnost bez ní ovšem vybudovat nelze a jakýkoliv pokus ji poté zrušit by vedl ke všudypřítomným konfliktům a jejímu následnému „znovuobjevení“ jakožto nezbytného uspořádávajícího prvku lidského soužití.

Stejně jako společnost, v níž existuje všeobecný respekt k soukromému majetku, vykazuje mnohem větší stabilitu a zejména potenciál rozvoje do předtím nepředstavitelných rozměrů, tak i počítačová síť, v níž je klíčovou součástí jejího návrhu stanovení obecných pravidel pro spolupráci jednotlivých prvků a nikoli určování konkrétních úkolů pro každý prvek, povede k rozvoji struktury, která bude z celkového hlediska mnohem stabilnější a jejíž potenciál rozvoje bude mnohem vyšší, než by kdokoli byl schopen vědomě naplánovat. Povede k rozvoji spontánního řádu, řádu, který se neustále přizpůsobuje změněným podmínkám, který je připraven na neznámý počet budoucích případů a jehož konkrétní obsah nikdo nebude schopen předvídat. Bude mnohem obsažnější než jakákoliv uvědomělá konstrukce lidské mysli.

Svévolným zásahům do takovýchto spontánních řádů a jejich destruktivním důsledkům se budu věnovat v některém z dalších článků.

Článek původně vyšel na blogu autora.