Jací budou lidé v bezstátní společnosti?

Mises.cz: 25. března 2019, Matthias Lukl, komentářů: 3

Někteří lidé odmítají anarchokapitalismus s tím, že předpokládáme dobré, rozumné a ekonomicky zodpovědné lidi. Není divu! Říct „já jsem anarchokapitalista“ v lidech vyvolá pocit, že chceme společnost bez pravidel, protože věříme, že lidé bez nich dovedou fungovat. Jenže ve skutečnosti anarchokapitalista nechce svět bez pravidel, jen nechce, aby ta pravidla zaváděla centrální autorita jako je stát.

Dalším problémem může být mylná interpretace toho, co vlastně tvrdí praxeologie. Když říkáme: „Člověk dělá jen to, co pro něj má největší užitek v danou chvíli!“, vnucuje to pocit, že mluvíme o rozumném a logickém uvažování. Například – člověk stojí před volbou, zdali investuje svoje peníze do studia na vysoké škole, nebo si vezme letadlo, odletí do Las Vegas a peníze rozhází v kasínech.

Pochopitelně bychom mohli říct, že větší užitek bude mít z vysoké školy. Je to rozumná investice do budoucnosti. Kasína a vyhození si z kopejtka nikoliv.

Jenže přesto, když člověk zvolí kasíno, tak je to proto, že v tu danou chvíli má pro něj kasíno větší užitek, než vysoká škola. Proč? To záleží na něm – on sám ví, proč se rozhodl, jak se rozhodl. Volba nemusí být ani rozumná, ani inteligentní, ani nějak promyšlená. Může to být klidně hloupý úlet, ale pořád praxeologie platí. Koneckonců – užitek je interpersonálně neporovnatelný.

Jen člověk sám může zhodnotit, jestli je pro něj důležitější vzdělání, nebo Las Vegas. A Las Vegas může představovat spoustu pěkných věcí – zážitek, určitý odpočinek, radost a tak dále.

Anarchokapitalismus tedy obsahuje i emocionální, nerozumné, omylné a nedokonalé lidi. Tedy přesně ty stejné lidi, jakými jsme dnes.

Přesto si dovolím tvrdit, že jednu malou změnu přeci jen předpokládáme. Já vím, já vím, docela si tím nahrávám o protiargument: „Aha! Tak vidíš!“, ale vyslechněte mě.

Pro vznik anarchokapitalistické společnosti sice není zapotřebí, aby lidé změnili svou přirozenost, avšak je nezbytná změna společenského paradigmatu, že stát nutně potřebujeme a také myšlenkových vzorců, které nám stát postupně implementoval do hlav.

V dnešní demokratické společnosti máme lidi, kteří myslí „demokraticky“, a na tom demokracie stojí. Kdybychom cestovali strojem času do středověku, vzali odtamtud několik lidí, přenesli je do dnešní doby a zkoušeli jim vysvětlit, že si musí založit demokratickou společnost, asi by to nechápali. „Hlasování? Volby? Kde je král, který usedl na trůn, protože ho dobyl nebo zdědil?!“

Království zanikla a nahradila je demokracie, protože se změnilo společenské paradigma. Ne, nestalo se to ze dne na den. Dokonce to možná nepřišlo samo od sebe, ale nějací lidé tohle museli prosazovat a ovlivňovat tak i další lidi.

A aby nastal anarchokapitalismus, musí se společenské paradigma opět změnit. A jak přesně? Co kdybychom vzali strojem času člověka z nějaké budoucí bezstátní společnosti do dnešní doby a řekli mu, že musí svoje zájmy prosadit v demokratických volbách? Možná by to odmítl se slovy: „Promiňte, ale to, že na něco mám nějaký názor neznamená, že ho musím ostatním vnutit pomocí voleb. Já sám žiji podle svých zásad a ostatní, ať si zase žijí podle svých. Žij a nech žít.“ 

A možná také ne. Těžko to predikovat.

Nicméně osobně věřím, že tomu tak skutečně může být. A nemusí to být čistě naivní myšlenka. Některé věci, které jsou dnes vnímané jako normální, mohou být za sto let naprosté tabu. Podobně jako je dnes tabu otroctví, bití žen, mučení a popravování obviněných nebo rasová segregace, tak stejně tak v hypotetickém anarchokapitalismu může být tabu vnucování své vůle za pomocí státu a centrálních zákonů.

Pan Novák je vegan, protože nesouhlasí se zabíjením zvířat. Svůj názor šíří diskuzí a přesvědčováním a osvětou, ale vůbec by ho nikdy nenapadlo ho prosazovat celoplošně zákonem. Paní Solničková nemá ráda zbraně, takže si je nikdy nepořídí. Nemá ani moc pozitivní vztah k držitelům zbraní. Ale že by jim ty zbraně chtěla nechat zabavit? Ne, to ne, to je naprosto přes čáru a nemorální. Pan Koloušek nesnáší drogy a lidi, kteří je berou. Ale nikdy by ho nenapadlo jim je nějak násilím odebírat.

Zkrátka to ty lidi vůbec nenapadne.

Stejně jako dnes Pan Novák je vegan a myslí si, že maso by se mělo zakázat, nebo pořádně zdanit či nějak zregulovat. Souhlasil by ale dnes s tím, aby každý, kdo pozře maso, byl na místě zastřelen kulometem? Nikoliv! Pan Novák není totiž psychopat a vrah. Zabíjení lidí je naprosté tabu. V dřívějších dobách bylo normální, že vás za nekonvenční názory popravili. To už by dnes člověka jen tak nenapadlo. Myšlení člověka se lehce posunulo.

Taková je cesta k anarchokapitalistické společnosti – hranice toho, co je normální, se musí posunout u lidí tak, že jim bude připadat neetické brát druhým lidem peníze (daně), vnucovat jim svou vůli skrze zákony, nebo obecně užívat agresi. Někdo by řekl, že anarchokapitalismus může nastat, až bude většina lidí na intuitivní úrovni dodržovat princip neagrese. V podstatě ano!

K této změně nedojde jen tak. Je potřeba na ní pracovat. Je nutná osvěta, diskuze, šíření informací, vzdělávání. Chcete–li, aby zítra byl svět zase o něco lepší, než dnes, pište články (jako je tenhle), natočte Youtube video, diskutujte s druhými, vzdělávejte se, ukazujete lidem výhody kryptoměn. Prostě pracujte na zlepšení světa.

Osobně si myslím, že se anarchokapitalismu nedožiji, ačkoliv věřím, že třeba za pár stovek let bude společnost velice blízko tomu, co my nazýváme „anarchokapitalismus“, možná se dokonce přemění v něco ještě lepšího, co si dnes neumíme ani na teoretické úrovni představit. Kdo ví.

Na druhou stranu, ke změně myšlení nedochází zase tak pomalu. Společnost se v některých ohledech proměnila docela dost rychle. Ještě začátkem devadesátých let se tolik neřešily věci, které řešíme dnes. Životní prostředí, práva zvířat, LGBT, transgender. Mluví se otevřeně o duševních poruchách. O šikaně ve školách. O drogách. Společnost v současné době řeší docela otevřeně věci, které byly naprosté tabu ještě padesát let zpátky a lidé předstírali, že nejsou.

Když jsem byl malý, na vesnicích bylo normální topit štěňata nebo koťata. Byl to pro lidi běžný způsob, jak se zbavit nechtěných zvířat. Dneska už je to celkem tabu. Stejně jako nebylo tolik veganů a vegetariánů či organizací na ochranu zvířat.

Mění se způsob, jakým koukáme na fyzické tresty u dětí. Setkávám se častěji s názorem, že to není správný způsob výchovy. Dokonce se začínají objevovat výzkumy, které vliv fyzických trestů na děti řeší.

Najednou se lidé začínají zajímat o životní prostředí. Více se zajímají o původ každého zboží. Více se třídí. Objevují se životní styly jako je minimalismus či zero waste.

Přibylo spoustu nových technologii díky kterým se mohou šířit informace daleko rychleji, než kdykoliv v historii. Už nejsme závislí na tom, co nám řeknou v televizi, ale můžeme si prakticky sami dohledat cokoliv chceme. Máme internet, ke kterému se můžeme připojit i z mobilního telefonu.

Nevím jak vy, ale já za svůj život pozoruji, že se myšlení lidí už trochu posunulo.

Kdo ví, možná ten anarchokapitalismus bude rychleji, než si myslíme.