Jak vláda pomáhá vytvářet nastávající nedostatek lékařů

Mises.cz: 21. března 2015, HynekRk, komentářů: 0

[Původně vyšlo 3. 2. 2015 na mises.org. Autorem článku je Logan Albright.]

Za dobu posledních pěti let se pokusy o reformu Amerického systému zdravotní péče zaměřily primárně na poptávkovou stranu trhu a speciálně na trh s pojištěním. Přesto tyto reformy nedosáhly signifikantního zlepšení ve výstupu zdravotní péče ani redukce nákladů. Jak upozornil specialista na zdravotní péči John. C. Goodman ve Forbes, pomalý růst výdajů na zdravotní péči ve Spojených státech koreluje úzce s nabídkovou stranou reforem, jako je dostupnost spořících účtů. Redukce výdajů nebo nákladů není efektem Affordable Care Act.

Jeden z nejvíce kritických bodů ve zdravotní péči je nabídka kvalifikovaných lékařů. Wall Street Journal udával, že počet lékařů na hlavu klesá poprvé za dvě generace, a American Association of Medical Colleges předpokládá nedostatek ve výši 45 tisíc praktických lékařů a 46 tisíc specialistů do roku 2020.

Ve světle těchto statistik, by se jevilo rozumným adoptovat politiky, která zefektivní vstup na trh zdravotní péče, snížením regulačních nákladů na minimum. Bohužel to je daleko od skutečnosti, kdy státy zavádějí množství bariér jako rádoby poskytovatelé zdravotní péče, které běžně přispívají k vysokým cenám a limitovanému přístupu, které pokřivují americký trh. Zatímco některé z nich jsou důvěrně známé a i se zdají být přirozené pro většinu lidí, některé ze způsobů, které vlády používají k omezení nabídky služeb lékařů, přijdou mnoha lidem jako překvapivé.

Monopolistické obvodní komise

Jsme obecně vychováni věřit tomu, že monopoly jsou špatné. Toto konkrétní slovo vyčaruje obrázek lakomého magnáta v cylindru a s cvikrem oškubávající zaměstnance a spotřebitele na kost. Zatímco přirozené monopoly pocházející z nadřazeného obchodního modelu dostanou neférově špatný zvuk, kapacita lidí pro kritické myšlení se zdá být nevysvětlitelně vypnutá, když je konfrontována s těmi monopoly, které jsou vytvořeny a podporovány vládou.

Případ regulací zdravotní péče je zajímavý, když vlády zmocnily soukromé obvodní lékařské komise s jednostrannou autoritou k vydávání pravidel lékařskou profesi, včetně vydávání a odebírání lékařských licencí. Tyto komise efektivně fungují jako vládní regulační agentury s důležitým rozdílem, že postrádají dostatek příležitostí pro dohled veřejnosti, a tak jsou imunní proti jakémukoliv politickému tlaku občanů.

Jestliže EPA nebo IRS [United States Environmental Protection Agency a Internal Revenue Service, viz příslušná hesla na anglické wikipedii, pozn. překladatele] implementuje regulace, které se nelíbí občanům, tak je zde politický proces, pomocí kterého občané mohou vyjádřit svoji nespokojenost a teoreticky mít vliv na rozhodnutí. Ve skutečnosti se to děje celkem často, a ačkoliv je zde ještě příliš málo odpovědnosti regulačních carů, přinejmenším zde existuje příležitost pro politickou akci.

U státních obvodních lékařských komisí neexistuje žádný takový proces a je zde malá transparentnost procesu, při kterém jsou přijímány pravidla, jak musí doktoři operovat. Jestliže je specifická regulace škodlivá, tak doktoři a pacienti nemají žádnou jinou reálnou alternativu, než přesídlit do jiného státu s odlišnými požadavky, což je přinejmenším nepraktické řešení.

Fakt, že tyto obvodní lékařské komise jsou spíše soukromými než veřejnými entitami, nám dává pocit větší volnosti, ale fakticky je většina členů komisí jmenována státními guvernéry. Když státní právo zakazuje soutěž mezi regulátory a signalizuje, že vláda bude pohlížet na vše, co se rozhodnou tyto komise udělat, jako na závazné, tak rozlišení mezi veřejným a soukromým se stává bezvýznamné.

Například California Business and Professions Code (sekce 2220.5) (jde o profesní kódy) uvádí, že: "Lékařská obvodní komise Kalifornie je jedinou komisí udělující licence, která je autorizována vyšetřovat nebo zahajovat disciplinární akce vztahující se na lékaře a chirurgy" a zavazují vyšetřovat jakýkoliv a všechny stížnosti od veřejnosti, jiných lékařů, nebo zdravotních zařízení, nebo od komise samotné. Ačkoliv komise je technicky soukromá, vláda schvaluje monopol na vynucení standardů jako bariér pro vstupující do lékařské profese, kde jsou tito vstupující nuceni souhlasit s monolitickým setem pravidel "vem nebo nech být", s tím, že nemají žádný výběr, kromě možnosti souhlasit nebo riskovat zamezení praktikování povolání.

Limity na zdravotní sestry

Zdravotní sestry úředstavují méně drahou alternativu k plně licencovaným lékařům pro pacienty s menšími, každodenními problémy. Často působí na docházku z tzv. walk-in kliniky nebo lékárny (zdravotnické zařízení, kam se příjde bez nějakého písemného doporučení. V podstatě jde o takový zdravotnický supermarket, kde se poskytují spíše jen základní úkony), poskytovatelé této lékařské péče nabízejí komfort, konkurenci a inovaci na trhu, který zoufale potřebuji všechny tyto tři věci. V odpověď na Affordable Care Act [zákon pro cenově dostupnější a kvalitnější zdravotní péči, tzv. ObamaCare, viz anglická wikipedie, heslo „Patient Protection and Affordable Care Act“, pozn. překladatele] mnoho států uvolnilo regulace na zdravotní sestry, což je krok správným směrem, ale mnoho potřebného musí být uděláno, jestliže máme opravdu povzbudit konkurenci a zvýšit nabídku.

Porodní asistentky, asistentky lékařů, a jiní alternativní praktici hrají také klíčovou roli v lékařské péči, a měli by mít povolení praktikovat bez supervize lékařů. Porodnictví zvláště bývalo kdysi pulsujícím průmyslem, který bylo ochromeno drahou regulací.

Restrikce na retailové kliniky (Retail Clinics)

Retailové kliniky, lékárny a i supermarkety jsou schopné nabídnout rutinní medicínské služby pacientům s pohodlím a pravidelností nemožnou v tradičních lékařských ordinacích. Naneštěstí American Medical Association (AMA; Americká lékažská asociace) agresivně lobuje proti dostupnosti tohoto typu zařízení.

V tomto byla AMA většinou úspěšná. Když lékárníci mají povoleno poskytovat injekce pacientům v Louisianě, většina států má ještě striktní prohibici na tento druh služby. Tam, kde jsou retailové kliniky oprávněny operovat, efekty jsou dramatické. Wal-Mart nedávno začal otevírat řadu obchodní klinik (store clinics) v hrstce států. Velké obchody se honosí poplatkem jen 40 dolarů za návštěvu ordinace, okolo poloviny standartu odvětví, a expandovaly svoje služby ohledně chronických potíží stejně jako akutních potíží, na které se většina retailových klinik exkluzivně specializuje. Návdavkem, společnost stlačila náklady na výrobu generických léků na předpis právě na 4 dolary.

Wal-Mart proráží cestu v této oblasti, nabízením služeb primární zdravotní péče v opravdu venkovských lokalitách, kde přístup ke kvalitní péči může být zvláště problematický. Retailové kliniky prostě nabízejí ještě jednu možnost pacientům, a omezování těchto možností vždy vyústí ve vyšší náklady. Úsilí Wal-Martu nabízí jen záblesk potenciálu pro levnou, více dostupnou zdravotní péči, pokud by státy omezily své restrikce na retailové kliniky.

Požadavky na licence

Každý student přející si praktikovat medicínu musí projít zkouškou na lékařskou licenci Spojených států (United States Medical License Examination), a všechny státy ukládají další požadavky od státních licenčních komisí. Tyto jsou často zdlouhavými a drahými procedurami. Lékařské organizace jako je AMA mají podnět limitovat počty licencovaných praktikujících lékařů na trhu, za účelem chránit vysoké mzdy zavedených držitelů.

Podobně jako systém taxikářských licencí dlouho překážel dopravnímu průmyslu, tíživé licenční požadavky jsou další bariérou stojící v cestě expandující nabídce lékařských služeb. Existuje argument, že striktní licenční požadavky vyústí ve vyšší kvalitu lékařů. Zda to je či není pravda je diskutabilní, závislé na tom, jakou studii čtete, ale bez ohledu na tuto otázku, zde není žádný důvod nedovolit různé stupně kvality na trhu zdravotní péče. Systém nebo rozmanité systémy dobrovolných certifikování místo nebo v přídavku k tradičnímu licencování by mohly nabídnout zákazníkům široké pole služeb s příslušnými rozdíly v cenách.

Fakticky na každém dalším trhu od jídla, k šatům, bydlení, dopravě, mají zákazníci dovoleno vybrat si úroveň kvality odpovídající jejich rozpočtovým omezením. Kdyby bylo nařízeno, aby každé auto bylo kvality Cadillacu, mnohem méně lidí by mělo prostředky k tomu, aby řídilo. Dostupnost omlácených starých kraksen dovoluje spotřebitelům vyměnit kvalitu za dostupnost a zvýšit dostupnost dopravy pro každého. Není zde žádný důvod, proč by přístup do lékařství neměl působit ve stejném duchu.

Dovoz lékařů

Mnoho národů jiných než Spojené státy produkuje kvalifikované lékaře, ale American Licensing Board (Americká licenční komise) plně neuznává akademické diplomy ze zahraničí imigrujících lékařů. To znamená, že plně způsobilý lékař ze Spojeného království anebo Německa musí ještě splnit čtyři roky stáže a projít obtížnou licenční procedurou [zde je také vidět, jak moc jde skutečně o kvalitu lékařů, pozn. překladatele].

Okolo 15 % stáží absolvují zahraniční absolventi medicíny. Kdyby existovala alternativní metoda uznávání vydaných diplomů, tak by tyto místa mohly být zaplněny domácími studenty, což by vedlo k nárůstu počtu praktikujících lékařů

Délka vzdělávání a malý počet lékařských škol

Ve Spojených státech je v současnosti jen 129 akreditovaných lékařských škol, příliš málo k vychování dostatečného počtu lékařů tak, aby byla pokryta poptávka. Za účelem získání akreditace, škola musí projít osmiletým procesem dohledu U. S. Department of Education (něco jako ministerstvo školství). Počet dostupných stáží je jen 110 tisíc, počet je určen mimochodem tím, jakým způsobem se Kongres rozhodl financovat Medicare [národní program zdravotního pojištění v USA administrovaný federální vládou pro osoby starší 65 let, postižené atd., viz anglická wikipedie heslo "Medicare (United States), pozn. překladatele]. Ale přímé navázání dostupných stáží na financování Medicare ignoruje ekonomickou realitu trhu se zdravotní péčí, a selhává v zajištění jakékoliv míry přizpůsobení se měnící podmínkám. Deficit míst pro stáže také přispívá k délce času, který je nutný proto se stát lékařem. Může to trvat až deset let od doby, kdy někdo zahájí studium medicíny, po to, kdy je jim povoleno provozovat praxi. Výsledkem toho je pozoruhodný nedostatek flexibility trhu se zdravotní péčí se adaptovat na změny v poptávce.

Závěr

Všechny tyto restrikce nabídkové strany činí mnohem těžším pracovnímu trhu pro poskytovatele lékařské péče odpovědět na potřeby spotřebitelů. Když nastanou změny v demografii, jako to, že generace narozená během baby boomu vstupuje do důchodu, nebo když reformy práva jako je Affordable Care Act změní podněty, tak to zabere dekády, než nabídka dohoní poptávku.

Redukování regulační zátěže ohledně lékařů, umožněním soutěže mezi lékařskými komisemi, a povolením větší autonomie alternativních praktických lékařů, by pacienti mohli pocítit obojí, jak úlevu od nadcházejícího nedostatku lékařů, stejně tak nižší ceny napříč oborem zdravotní péče.

Překlad původně vyšel na www.bawerk.eu. Autor děkuje Tomáši Macháčkovi za některá vyjasnění ohledně přakladu.