Je třeba regulovat
Mises.cz: 08. července 2012, Jakub Skala, komentářů: 14
I dnes můžeme nalést celá odvětví, kde je státní činnost zanedbávána.
Drazí čtenáři,
na stránkách mises.cz se články volající po přísnější regulaci až dosud nevyskytovaly. Přesto existuje jedna zcela klíčová součást lidského jednání, kterou stát až dosud po hříchu opomíjel. Jakmile si přečtete, o kterou část společenské kooperace se jedná, otřese se vaše důvěra v budoucnost. Uvidíte, jak chatrné jsou základy, na nichž je postavena celá naše civilizace.
Nebudu vás zbytečně napínat, řeč je o jazyce českém. Českým jazykem hovoří přes deset milionů lidí, nelze jej tedy zavrhnout jako bezvýznamný. A když říkám hovoří, pak tím myslím, používají na denní bázi. Používáme jej všichni v práci, ve škole, doma, v obchodě, při komunikaci s přáteli. Jsou známy i případy (většinou mezi uživatelkami jazyka), které jej dokáží používat i hodiny v kuse! Jsou takřka k nezastavení.
Tady to ale nekončí. Děti, naše budoucnost, jsou vystaveny útokům ničím nespoutaného českého jazyka již od prvních dní své existence. Šišlání a výkřiky jako „A kohopa to tady máme“ či „No pocééém“ jsou jen několika příklady mnoha jazykových zvráceností, jimž musí tito nevinní tvorečkové čelit. Totéž de facto platí i pro zvířata, němé tváře, které se nemohou jazykovým útokům bránit.
Existuje samozřejmě zákon o státním jazyce České republiky, ten je však trestuhodně nedbalý. Ústav pro jazyk český pouze sleduje vývoj jazyka a na základě jeho užívání stanovuje normy. Kdyby tento ústav spravoval trestní právo, s rostoucím počtem vražd by snižoval tresty, až by nakonec vraždy byly legální. Tohle chceme? Tento zvrácený princip, kdy je moc fakticky v rukou lidu a stát jazyk pouze kodifikuje, musí být jednou pro vždy zastaven. Je to naopak stát, kdo by měl ve své moudrosti jazyk řídit, a lidé se následně chovat dle státních pokynů.
Mezirezortní komise
Bude třeba vytvořit řadu mezirezortních komisí, které budou koordinovat korektní výklad významů slov napříč rezorty. Jak by asi vypadal svět, kde by pod pojmem „hnůj“ někdo myslel mrvu a někdo jahody? Svět, kde by slovo „zámek“ chápal výletník jako historickou stavbu a hlídač jako mechanismus určený k uzamykání dveří? Je evidentní, že současná anarchie, která jazyku českému vládne, nás všechny žene do záhuby.
Ke každému slovu by proto mělo existovat několik obrázků (rčení „obrázek řekne víc než tisíc slov“ bude zakázáno), zvuková a příp. i čichová stopa. Výsledkem bude jeden význam pro každé slovo, který bude jasně definovaný a uchopitelný.
Jazyková oprávnění
Tak jako řidič musí mít štempl na řízení svého vozu, tak i mluvič (uživatel jazyka v mluvené formě) musí mít štempl na mluvení. To by tak hrálo, aby si mluvil i ten, kdo to prokazatelně neumí.
Písmo je záležitostí ještě delikátnější. Ne nadarmo se říká „pero mocnější meče“, a tak bude psaní textů přirozeně podléhat mnohem přísnějším regulacím, kde oprávnění psát získá cca. 15-20 % obyvatel.
Jazyková policie
Aby měla jazyková oprávnění a činnosti komisí vůbec nějaký smysl, musí vzniknout jazyková policie, která bude důsledně kontrolovat dodržování norem a správného užívání jazyka. Na přechodné období 170 let bude zaveden bodový systém. V tomto období také doporučujeme při porušení pravidel vynášení exemplárních trestů, které zcela jistě odradí další jazykové zločince.
Závěr
Je zřejmé, že výše zmíněné návrhy jsou pouze odrazovým můstkem pro precizní řízení jazyka jakožto základního elementu lidské spolupráce. Nepodléhejme falešné iluzi, že „jsme lidi a nějak se domluvíme“. Dokud nebude jazyk plně v rukou státu, nevíme dne ani hodiny, kdy se naše civilizace zbortí jako domeček z karet.
Článek je (přinejmenším má být) vtipem. Přesto doporučuji čtenářům zamyslet se, jak důležitou roli hraje v naší společnosti komunikace a jazyk. Jak dynamicky se vyvíjí. A to vše na poli státem neoraném. Díky bohu.