K Rothbardovu Manifestu svobody
Mises.cz: 12. července 2015, Tereza Urzová, komentářů: 4
Vzpoura Rothbardovi a všem, kteří v politice upřednostňují spíše "cíl" před "vektorem".
Tak jsem se konečně dostala po zkouškách i k novému Rothbardovi. Kdybych na něj měla psát krátkou recenzi, jistě by tam zazněla slova "shrnující", "přehledné" a "komplexní", protože Manifest je knihou, ve které znovu zaznívají myšlenky libertariánů pod jednotlivými tématy. Nejde jen o tradiční témata zrušení zločinů bez obětí, jakými jsou třeba prohibice drog, ale i o širší politicko-filosofický záběr do zahraniční politiky USA a jejich "vykonávání světového policisty".
Na začátku knihy neschází ani historické okénko, na konci je pak v epilogu praktické shrnutí toho, jak mají libertariáni svých cílů dosahovat. A právě v tom jsou názory protichůdné a z různých stran rozporné.
Někteří z libertariánů se nechávají slyšet, že je pro ně logickým nesmyslem být součástí politické strany, i kdyby byla sebevíce libertariánská. Je přece hloupost být striktně protistátní a zároveň se pokoušet uspět v systému, který samotnou podstatu státu potvrzuje. Jejich argument chápu, nicméně nevěřím, že se pouhým tichým vzděláváním zájemců něčeho v reálném čase dosáhne. Think-tankům, literatuře a vzdělání tím však nechci upřít jejich fuknci základního kamene, bez kterého by nebylo možné už zhola nic.
Rothbard ve svém epilogu o politické cestě šíření libertariánských myšlenek v podstatě nemluví, ačkoli v knize několikrát chválí rostoucí počet voličů libertariánské strany v Americe. Proto zdůrazňuje, že je nutné být nekompromisní, držet se striktně výsledku, kterého chceme dosáhnout, a že gradualismus (postupné dosahování cíle malými krůčky) je nebezpečný, protože konečný cíl se z něj lehce vytrácí a jeho obhajovatelé na něj nezřídka kdy zapomenou.
Možná mě teď někteří známí a přátelé libertariáni vyhlásí, že melu, a že nemám pravdu. Myslím si však, že think-tank svůj finální cíl ukazovat beze sporu má, politická strana, která chce však uspět alespoň malými kroky k větší svobodě, se bez gradualismu neobejde. Říkám to především proto, že politická strana má potenciál masivního záběru v krátkém čase, a 99% jejích objevitelů uslyší o rušení mnohých regulací poprvé. Proto si myslím, že je potřeba jim to dávkovat postupně a mnohem jednoduššeji, jinak se zaleknou a už o podobných myšlenkách nikdy nebudou smýšlet v dobrém.
Důležité je tedy podle mého názoru důsledné nezapomínání na cíl, prakticky však právě Rothbardem neoblíbený gradualismus využít. Možná je to mladistvá naivita, kdy předpokládám, že se gradualismus nezvrhne k pomalému "stagnování" a schvalování některých státních zásahů, snažím se se na to ale podívat z pohledu marketingu, kde je komunikace ideologie a zaujetí "produktu" obzvláště obtížné.
Tak snad mi to někteří mí přátelé libertariáni odpustí :)