Karel Engliš o svobodě

Mises.cz: 04. února 2014, Tomáš Nikodym (přidal Kolektiv Mises.cz), komentářů: 1

V době, kdy už byla komunistická diktatura na spadnutí a většina politiků všech povolených stran, intelektuálů a osob veřejně činných byla ovlivněna myšlenkami socialismu, bylo stále možné najít jedince, kteří si uvědomovali význam osobní svobody. Nešlo však pouze o svobodu politickou. Tu považoval za nejdůležitější např. Edvard Beneš, zatímco v oblasti hospodářství byl zastáncem socializace a plánování. „Ze všech lidských činností je politika činností nejvyššího sociálního významu…“ tvrdil Beneš. [1] Důsledky tohoto omylu byly katastrofální. Ve svém projevu z 21. dubna 1947 při slavnostní promoci na Masarykově univerzitě přednesl Karel Engliš spolu s profesorem Františkem Weyrem své myšlenky o svobodě – svobodě ekonomické, svobodě politické, svobodě individuální. [2]

Karel Engliš se narodil roku 1880 v Hrabyni u Opavy. Navzdory tíživé finanční situaci, ve které se jeho rodina nacházela, se Englišovi podařilo udržet na studiích na Právnické fakultě v Praze, kde byl v roce 1904 promován na doktora práv. Ačkoliv je znám především jako politik, nikdy se nevzdal ani vědecké dráhy. Kromě mnoha vědeckých prací z oblasti ekonomie a práva stál např. i u vzniku Masarykovy univerzity v Brně. Po únoru 1948 byl Engliš za své liberální názory pronásledován. V roce 1961 zemřel v bídě ve své rodné Hrabyni. Ačkoliv nemusíme souhlasit s Englišovými ekonomickými a politickými názory, tento jeho text na svou dobu pozoruhodně otevřeně upozorňuje na neblahé důsledky režimu, jehož nastolení bylo od poloviny roku 1947 nevyhnutelné. [3] Tyto myšlenky je poté možné srovnat např. s Hayekovou Cestou do otroctví, která spatřila světlo světa nedlouho před zmíněným Englišovým vystoupením. Ve svém krátkém příspěvku se z něj pokusím vybrat ty nejzásadnější myšlenky.

Svoboda myšlení a přesvědčení

Již z úvodu je zřejmé, že zatímco mnozí již plánovali první pětiletku, Engliš tento vývoj sledoval s obavami. „Žijeme v době přelomu sociálního pořádku, který nezůstane bez důsledků…“ Že se tyto změny budou týkat především individuální svobody, vyplývá z jeho výběru základních charakteristik předchozího uspořádání. „Dosavadní pořádek byl charakterisován svobodou, osobní odpovědností i zásluhou…“ [4] Ještě důležitější bylo, že nedocházelo k onomu již zmiňovanému dělení svobody na politickou a ekonomickou. Jak píše Engliš: „Jedno i druhé bylo považováno za integrálně souvislé…“ [5] Zde je již možné odkázat na Friedricha Hayeka, který před tímto dělením svobody taktéž varoval. „Ekonomická svoboda, která je nutnou podmínkou pro jakoukoli další svobodu, nemůže znamenat osvobození od ekonomických starostí, jež nám socialisté slibují a jehož lze dosáhnout jen tím, že zároveň se starostmi zbavíme člověka i možnosti volby.“ [6] Hayek poté dodává, že se svobodou a svobodnou volbou jde ruku v ruce i osobní odpovědnost – tedy jedna ze základních charakteristik Englišova vnímání „starého systému“.
Engliš poté staví most mezi svobodou, vlastnictvím a pokrokem. „In economics byla nastolena svoboda práce a podnikání a soukromé vlastnictví půdy a každé jiné.“ Dopady tohoto „koktejlu“ vlastnictví a svobody popisuje Engliš následovně: „Za éry této politické a hospodářské svobody bylo dosaženo netušeného pokroku vědeckého a technického a vůbec myšlenkového na straně jedné a takového pokroku hospodářského na straně druhé, jakého nebylo dosaženo nikdy v dějinách za tak krátkou dobu.“ [7] Je pochopitelné, že ne všichni viděli výsledky tohoto sociálního uspořádání stejně. Hlavní námitky, které Engliš zmiňuje, míří především na nerovnoměrné rozdělení příjmů, ve kterém bohatí bohatnou a chudí chudnou, a dále také na „bezplánovitost“, která je údajně příčinou hospodářských krizí a nezaměstnanosti. Na první pohled je zřejmé, že jde o klasické socialistické argumenty.

V době, ve které Engliš přednášel svůj příspěvek, mu již bylo jasné, že socialistické síly jsou v převaze, a budou určovat budoucí vývoj. Sám rozlišoval dvě formy socialismu. První druhem byl tzv. solidarismus orientovaný na sociální spravedlnost. Druhým typem socialismu myslí národní kooperativu. Zde jde především o plánovitost a zabránění krizím. V poválečném systému identifikoval prvky obou typů socialismu. [8] „In economics se svoboda zamítá a nahrazuje plánováním v zájmu sociálním.“, komentoval Engliš poválečný vývoj. [9] Poté se vrací k otázce, zda bude v nastávajícím uspořádání možné udržet bez svobody ekonomické svobodu politickou. A odpovídá podobně jako Hayek: „Tam, kde je úplně povalen systém hospodářského liberalismu, neomezuje se plánovitost autoritativního řízení jen na soustřeďování a organizaci hospodářskou, nýbrž přesahuje i do oblasti politické.“ Tuto úvahu končí shrnutím: „Stát ovládající hospodářství chce ovládat i ducha národa, aby pojistil svůj režim hospodářský.“ [10]

Engliš jde ve svém příspěvku tak daleko, že nakonec odmítá i čistotu úmyslů socialistů a jejich argumentaci celonárodními a sociálními zájmy. Např. Hayek tvrdil, že tvrdohlavost většiny socialistů při prosazování svých myšlenek nepramení z touhy po moci, ale především z nevědomosti. „…socialismus lze uvést do praxe pouze metodami, s nimiž většina socialistů nesouhlasí.“ [11] Engliš však proti socialistické argumentaci namítá, že: „…to není zcela upřímné, protože jde též o něco zcela jiného. Jde o odstranění individualismu, jeho dobrovolnosti, odpovědnosti i zásluhy, jakož i soutěže a výběru ve vědecké a kulturní práci, jde o její zkolektivizování a řízení a nakonec o její usměrňování, uniformování a dogmatizování zcela tak, jak tomu jest v oblasti hospodářské. Ale to je cesta od svobodné myšlenky k dogmatům podle soudobého zájmu státního. Duch národa má být spoután a usměrněn.“ [12]

Neslavný konec

Englišova kariéra skončila záhy po komunistickém převratu v únoru 1948. Dopis, který Englišovi již 27. února poslal předseda Akčního výboru národní fronty na vysokých školách Jiří Pelikán, potvrzoval Englišova slova, která byla pronesena v dubnu 1947. Nebylo pochyb o tom, že Československo bylo na cestě od svobody k dogmatismu a totalitě. V dopise mimo jiné stálo, že: „…je třeba, aby v čele vysokých škol stáli lidé … oddaní nové vládě Klementa Gottwalda. Jsme odpovědní … pracujícímu lidu za to, abychom nepřipustili, aby se i nadále vysoké školy hlásily k posluhování ideologii kapitalistické reakce, škodily našemu lidu a odcizovaly mu mladou inteligenci.“ [13] I po skončení své akademické kariéry byl Engliš za své myšlenky pronásledován. Byl mu vyměřen minimální důchod a odebrány potravinové lístky. Na počátku 50. let byl dokonce donucen odstěhovat se z Prahy do rozpadlé bývalé hájovny v pohraničí, která zůstala po odsunu Němců opuštěná. Po delší době se mu podařilo vybojovat povolení k návratu do své rodné Hrabyn, kde také v červnu 1961 zemřel.

[1] Beneš: Demokracie dnes a zítra, 1946, s. 275.
[2] Svoboda myšlení a přesvědčení, in Vencovský: Karel Engliš, 1993, s. 122 – 130.
[3] Je důležité vyzdvihnout Englišův přínos v oblasti teleologie. O jeho významu svědčí i fakt, že jeho závěry neunikly ani Schumpeterovi s Misesem, kteří Engliše v zájmu o jeho dílo osobně navštívili. Viz např. Engliš: Teleologie jako forma vědeckého poznání, 1930; Engliš: Malá logika: Věda o myšlenkovém řádu, 1947.
[4] Vencovský, 1993, s. 123.
[5] Tamtéž, s. 124.
[6] Hayek: Cesta do otroctví, 2004, s. 93.
[7] Vencovský, 1993, s. 124.
[8] Tamtéž, s 124 - 125. K Englišově pojetí socialismu viz např. Engliš: Vybrané kapitoly z národního hospodářství, 1925, s. 37 – 69.
[9] Vencovský, 1993, s. 125.
[10] Tamtéž, s. 125.
[11] Hayek, 2004, s. 14.
[12] Vencovský, 1993, s. 126.
[13] Dopis Akčního výboru Národní fronty na vysokých školách v Praze z 27. 2. 1948.

Zdroje:

BENEŠ, Edvard: Demokracie dnes a zítra, Praha, Čin 1946
ENGLIŠ, Karel: Malá logika: Věda o myšlenkovém řádu, Praha, Melantrich 1947
ENGLIŠ, Karel: Teleologie jako forma vědeckého poznání, Praha, F. Topič 1930
ENGLIŠ, Karel: Vybrané kapitoly z národního hospodářství, Praha, Státní nakladatelství 1925
HAYEK, Friedrich August von: Cesta do otroctví, Brno, Barrister & Principal 2004, ISBN 80-86598-71-3
VENCOVSKÝ, František: Karel Engliš, Brno, Universitas Masarykiana 1993, ISBN 80-7028-006-9