Mises.cz

Mises.cz

Klub za prázdnou Prahu I: Na to jak je Praha malá, je dost velká

Kdyby bylo na věčných zakazovačích, těžko byste na Staroměstském náměstí našli unikátní mix stavebních slohů a těžko byste mohli obdivovat sakrální stavby přestavěné Janem Blažejem Santinim.

[Původně vyšlo na serveru Finmag.cz.]

Kdyby bylo na věčných zakazovačích, těžko byste na Staroměstském náměstí našli unikátní mix stavebních slohů a těžko byste mohli obdivovat sakrální stavby přestavěné Janem Blažejem Santinim.

Nejsem architekt, ale pohledem ekonoma mi Praha nepřijde zrovna efektivně uspořádaná. A když říkám efektivně, tak tím nemyslím jen kanceláře, obchody, sklady, výrobny a počty odbavených kamionů, ale především obytné domy a místa k odpočinku. Matka měst je totiž neuvěřitelně roztahaná. Na jednu stranu si můžete koupit nový byt někde v polích za Zličínem nebo za Prosekem, ale na druhou stranu je v širším centru celá řada poloprázdných míst, která nejsou zdaleka využitá. Stačí se na ně zaměřit a najdete jich desítky

Opravdu by lidé chtěli jen mrakodrapy?

Nejsem sám, kdo si něčeho takového všimnul. Roman Koucký, uznávaný český architekt, dlouhodobě kritizuje nízkou hustotu osídlení v našem hlavním městě. Ve srovnání s jinými středoevropskými městy podobné velikosti je Praha v počtu obyvatel na kilometr čtvereční zastavěné plochy hluboko pod průměrem. Neefektivní alokace zdrojů potom nezbytně vede k obrovskému plýtvání, se kterým se dá z pohledu jednotlivce máloco dělat. První, čeho si můžeme všimnout, jsou dlouhé cesty prakticky při každé příležitosti.

Praha je pořád ještě relativně malé město a má dobrou hromadnou dopravu. Přesto jsou často běžné cesty vyloženě přehlídkou ztraceného času. Přejíždění z jednoho konce města na druhý stojí nejenom čas, ale i peníze. Životnímu prostředí v centru, které se snaží všichni ochránit, odsun obyvatel mimo centrum taky moc neprospěje, narostou ujeté kilometry a s nimi i spotřeba benzinu, množství emisí, hluku a podobně.

Není náhodou, že nejdražší byty v Praze mimo úplné centrum jsou tradičně na Vinohradech a v Dejvicích, kde je zástavba hustá a lidí požehnaně. Proč asi? Protože jsou blízko ke všemu. Nejde o to, zastavět každou volnou plochu. Vůbec ne. Ale nechat majitele pozemků efektivně využívat prostor, který mají k dispozici. Zastánci přísného územního plánu se vyděsí, že všude budou stát mrakodrapy a nikde nebude ani stromeček.

Není ale důvod si něco takového myslet, protože investoři musí v konečném důsledku stavět jen to, co poptávají zákazníci. A zákazníci se taky nechtějí pohybovat v betonové džungli bez trochy zeleně. A i kdyby někde volného placu ubylo, bylo by to vážně o tolik horší než dnes? Jenže dokud nedáme developerům příležitost ukázat se a ustrneme v době tuhého centrálního plánování, nebudeme mít šanci zjistit, jak taky může moderní architektura vypadat.

Mimochodem i u nás existují soukromé parky, příkladem budiž Baarův park na Praze 4. Ale nemusí pršet, stačí, když kape. Všelijakých menších příjemných zákoutí, která vybudovali soukromí investoři, bychom mohli najít mraky. Dnes, bohužel, když už je někde v centru větší veřejný park na dobře dostupném místě, člověk aby se do něj bál vejít (Karlovo náměstí, Vrchlického sady).

Píšu sice o Praze, ale jsem si jistý, že paralelu najdete i s dalšími městy. Na některá to pasuje ještě lépe (přinejmenším na Plzeň ano) na některá hůře.

Otázka tedy zní: Proč to tak je? Hlavním důvodem je zastaralé územní plánování.

Věční zakazovači

Stavby a rekonstrukce budov jsou jedním z mála oborů lidské činnosti, kde se věční zakazovači mohou právě díky přísnému územnímu plánu snadno vyřádit. Petice tady, demonstrace tamhle, sem tam dopis na úřad a investor má smůlu, stavět se nebude. Není tedy divu, že se neustále objevují různé obskurní osoby či jejich sdružení, které se snaží více či méně úspěšně překazit plány majitelů pozemků. Argumentem je potom obvykle jedinečnost a historická hodnota původní stavby, se kterou se ta nová opravdu nemůže srovnávat. A kdo tomu jen trochu rozumí, ten vám to potvrdí…

Inu, kdyby takové spolky (jako třeba Klub za starou Prahu) existovaly od nepaměti, těžko by dnes vypadala nejkrásnější česká města, jak vypadají. Podívejme se třeba na pražské Staroměstské náměstí – gotika, baroko, klasicismus a secese (a možná i další [sub]slohy) na pár metrech vedle sebe. Pláče snad někdo nad tím, že si náměstí neuchovalo svoji „původní“ románskou nebo ještě starší tvář? Mohly by vůbec vzniknout skvosty od Santiniho, který se nebál hrábnout do hotového a jistě už tenkrát „architektonicky hodnotné“ budovy třeba na Pražském hradě přestavěl?

Naši předkové totiž nestavěli jen úžasné budovy, které by měly nevyčíslitelnou hodnotu. Postavili taky řady normálních budov a prostranství, které už dávno nestojí, protože v porovnání s ostatními ničím nevybočovaly. Nebo prostě jen zastaraly, jejich funkčnost i vzhled již nevyhovovaly moderním normám a potřebám. To se stává ve všech oborech a architektura není výjimkou. Další taková místa čekají na zbourání a přebudování, ačkoliv fajnšmekr ze sdružení výše by si jistě na každém domu dokázal najít důvod, proč je jedinečný a musí za každou cenu zůstat stát jako svědectví pro budoucí generace. Až bychom měli města plná jedinečných domů, které nikdo nechce.

Druhým důvodem současného marného stavu nejen v Praze je potom samotný princip územního plánování. O tom se dočtete něco více v zítřejším článku společně s konkrétní ukázkou.

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed