Konkurence

Mises.cz: 20. září 2018, Matthias Lukl, komentářů: 0

Připadá mi zajímavé, že téměř každý ví, co je to konkurence a jak funguje. Každý chápe spory Pepsi versus Coca-cola, Linux versus Windows, Windows versus Apple. Dokonce i malé děti tomuto konceptu nějakým způsobem intuitivně rozumí. A přesto to bývá nejvíce ignorovaná znalost ve všech diskuzích o anarchokapitalismu a/nebo libertariánství.

Díky konkurenčním tlakům a snaze mít dobré PR automaticky odpadají veškeré argumenty typu:

"Co když zlý monopol bude nabízet věci za šílené ceny."

"Co když bez regulací budou v obchodech prodávat otrávené potraviny?"

"Majitel silnice schválně nastaví šílená pravidla silničního provozu, kdy se bude jezdit naopak. A červená a zelená budou znamenat něco jiného."

"Soukromí hasiči neuhasí ani plamínek, dokud jim na místě nedáš nějakou přemrštěnou částku. Navíc budou schválně rozdělávat požáry, aby měli kšeft."

Pojďme se raději podívat na to, co je konkurence, podrobně. Nutno podotknout, že se nejedná jen o nějaké slovo z učebnic ekonomie, ale něco, co ovlivňuje naše chování na denní bázi.

Kupříkladu, když kluk pozve dívku na rande do restaurace, přijde tam v tom nejlepším oblečení, které doma má, a bude se k ní chovat jako gentleman. A proč? Protože ví, že slečna si může vybrat z dalších několika desítek kluků, a proto se snaží být lepší než oni. Kdyby tam přišel v teplácích a mluvil sprostě, nejspíše by mu utekla za někým lepším.

Z běžného života se můžeme přesunout na trh, a to na trh pracovní. Proč chodíte na pracovní pohovory slušně oblečeni a snažíte se na potenciálního zaměstnavatele zapůsobit svým vystupováním i znalostmi co nejlépe? Protože víte, že ono místo poptávají další lidé, a vy chcete být lepší než oni.

Nejinak je tomu i u firem a společností. Když si otevřete cukrárnu, budete chtít být lepší než konkurence. A co to znamená v praxi? Celou řadu věcí... Budete se chtít odlišit vzhledem, takže si tu cukrárnu necháte natřít barvou, které si lidé všimnou. Nebo si necháte navrhnout nějaké zajímavé logo, které dáte nad vchod. Samozřejmě, že budete prodávat kvalitní potraviny, uvnitř bude čisto, útulno a vy sami se budete k zákazníkům chovat jak nejlépe dovedete.

Co by se stalo, kdyby vaše cukrárna byla šedá budova, které se nikdo nevšimne? Zákazníci půjdou ke konkurenci o pár bloků dál. Co když to ve vaší cukrárně bude špinavé, stísněné a šedé? Co když zákazníkovi řeknete, aby vám dal pokoj, když si bude chtít něco objednat? Půjde pryč a už se nevrátí. Co když nastavíte nesmyslné ceny? Rovněž půjde pryč a už se nevrátí.

Jen si to porovnejte třeba s nějakou státní službou jako obecní úřad. Na úřadu mají otevřeno třeba od deseti do jedné hodiny. Kdybyste měli takovou otvírací dobu ve vaší cukrárně, zřejmě byste toho moc neprodali. Ovšem lidé považují za normální, že si musí vzít v práci volno, aby mohli na úřadě něco vyřídit. Čekáte tam celý den, a když se dostanete na řadu, úřednice za přepážkou na vás bude protivná a vynadává vám za špatně vyplněnou kolonku...

Není divu - státnímu úřadu chybí motivace, kterou máte vy jakožto majitel cukrárny. Úřad se nemusí bát ztráty zákazníků. Úředníkovi je fuk, jestli ten, komu slouží, odejde naštvaný. On své peníze vždycky dostane. Vyhazov mu nehrozí. Navíc ví, že člověk často nemá na výběr a prostě musí na ten úřad jít.

Svobodný nedeformovaný trh má velké tendence se transformovat do podoby toho, co lidé chtějí a poptávají. A díky konkurenci se formují zboží a služby přesně tak, jak si je zákazníci přejí. Trh je v podstatě totalita zákazníků.

Díky tomu celá řada podnikatelů zkrachuje, jelikož neumí nabídnout zákazníkům to, co chtějí, nebo jim to nabízí špatnou formou (třeba jim chyběla propagace, kvalita a tak dále). To zní strašidelně a přikrmuje to různé představy o "divokém zlém kapitalismu", ale důležité je si uvědomit, co z toho plyne.

Kdybych zkrachoval, znamená to, že si zákazníci cení něčeho jiného víc než toho, co nabízím. Znamená to, že vlastně plýtvám a měl bych své zdroje (čas, peníze) alokovat jiným směrem.

Myslím, že v dnešní době je u konkurence důležitá ještě jedna věc. Lidé už nehledí jen na ceny, kvalitu zboží, služeb, pohodlnost a tak dále. Myslím, že dnes už lidé začínají hledět na nějakou společnost jako na celek. Už je pro ně důležité celé to PR. Tedy to, jestli se firma chová eticky, jestli neničí životní prostředí, jestli netýrá zvířata, jestli neubližuje lidem, a tak podobně.

A čím svobodnější společnost, tím větší takový zájem je. Sice se tahle změna děje velice pomalu a v současnosti působí ve velice malé míře, přesto se to lepší. Třeba nedávno se objevilo video o klecových chovech slepic a následně několik obchodních řetězců se rozhodlo přestat prodávat vejce z problematických chovů. Ještě začátkem devesátých let nikdo nic takového neřešil.

A osobně se domnívám, že v nějaké budoucí společnosti, která bude mít blízko k anarchokapitalismu, to bude pro lidi ještě daleko důležitější. A proto odpadají některé argumenty etatistů o tom, že nějaká bezpečnostní agentura začne vyvražďovat vesnice a podobně (nehledě na to, že taková agentura už by nebyla firmou, ale spíše státem).

Na závěr bych se rád ještě zmínil o monopolech. Myslím, že je to samostatné celé velké téma, které si zaslouží vlastní článek (a také jich tu na mises.cz je už spoustu), každopádně argument zní, že konkurence selhává ve chvíli, kdy člověk nemá na výběr. Popravdě ano, pak už konkurence nefunguje tak, jak má.

Otázkou je, jestli každý monopol je sám o sobě špatný. Monopol totiž může vzniknout i tak, že jsou lidé s nějakou firmou hrozně moc spokojení a nemají důvod hledat alternativy.

Nicméně většina těch "špatných" monopolů typicky vzniká ve státním prostředí díky protekci, možnosti ovlivňování zákonů, lobbyingu a tak dále. A právě proto musíme podnikatele co nejméně zatěžovat byrokracií a pravidly (ideálně vůbec), aby jich bylo hodně a vytvářeli zdravé konkurenční prostředí.

Zvláštní na tom argumentu je, že oponent vlastně přiznává důležitost konkurence, a také přiznává, že ji chápe. Jak někdo může tvrdit, že v anarchokapitalismu by mi v hospodě dali jed do pití, protože neexistují žádné regulace, přičemž ignoruje, že existuje něco jako konkurence. A následně je schopný se zeptat, jak by si anarchokapitalismus poradil s monopolem, kde si najednou uvědomuje moc dobře, že něco jako konkurence existuje, a že je pro trh důležitá.

Takže jak vidíte, konkurence ovlivňuje naše chování. A nezáleží na tom, jestli vlastníme malou cukrárnu na vesnici, nebo velikou korporaci. Chovat se budeme stále stejně. Stále budeme chtít být lepší, abychom si udrželi své místo na trhu. A korporace má ještě větší motivaci být lepší, když je pod dohledem veřejnosti a médií. Korporace se snaží být lepší, než všichni ostatní. A to v celé řadě věcí - image, PR, styl, kvalita výrobků a služeb, eticky, technologicky, cenami, dostupností, rozšířeností a tak dále a tak dále.

Na závěr bych rád upozornil, že slovo monopol používám v tom běžném mainstreamovém slova smyslu, jak jej chápe většina lidí. A většina monopol chápe jako firmu, která je dominantním hráčem na trhu. Avšak rakouská ekonomická škola to chápe jako firmu, která podniká v odvětví, do kterého stát nějakým způsobem zabraňuje dalším firmám vstupovat.