Kontrola nad zvířaty

Mises.cz: 23. července 2020, Matthias Lukl, komentářů: 3

V diskuzích o tom, jestli je v pořádku regulovat chovy různých exotických a složitějších zvířat jako je lev, tygr nebo třeba pitbul, se téměř vždy vyskytuje tvrzení, že člověk nemá nad zvířaty plnou kontrolu, tudíž jejich vlastnictví nelze považovat za stejný druh vlastnictví jako je třeba vlastnictví střelné zbraně nebo auta. Dokonce i mnoho libertariánů si v takových diskuzích není jistá, jak se k tomu postavit a jaký zaujmout postoj.

Kdykoliv vlastnictví zvířat přirovnávám k jiným potenciálně nebezpečným objektům jako jsou střelné zbraně či auta, dostává se mi reakcí, že to přece nemůžu srovnávat, protože nad zvířetem nemám kontrolu. Zvíře je prostě živý tvor a má svou vlastní hlavu. To není to samé jako nějaký kus kovu.

Nesouhlasím. Ano, živí tvorové nejsou skutečně to samé, co kus kovu, a nikdo doopravdy netvrdí, že pes je snad to samé co propiska nebo krém na boty, ale z pohledu vlastnictví hrají – dle mého názoru – zcela ekvivalentní roli. Dle mého názoru má člověk nad zvířaty dostatečnou míru kontroly, abychom mohli z pohledu principu neagrese živá zvířata považovat za stejný druh majetku, jako věci neživé. Důvod, proč jsou lidé přesvědčení, že něco takového nelze, je pochopitelný a má svou příčinu, které rozumím. Rozebereme si to ale podrobně.

Hlavním problémem je totiž poněkud zavádějící operace se slovem „kontrola“. Když doma položím svou pistoli na noční stolek, pravděpodobně ji tam najdu i později, neboť není živá a nikam neodejde. Oproti tomu, když položím na noční stolek živou kočku, tak těžko ji později najdu na stejném místě, neboť kočka je živý tvor a půjde si, kam se jí zrovna zachce.

Z tohohle úhlu pohledu by se mohlo zdát, že člověk nemá nad zvířaty kontrolu. A skutečně ji nemá v tom úplně stejném smyslu, jako ji má u zbraně nebo u jiného neživého předmětu. Jenže kontrola nutně neznamená, že zvířata musím ovládat svou vůli jako postavičku ve videohře. Neznamená to, že budu moct poroučet kočce a přikázat jí, že půjde metr rovně a potom další dva metry doleva.

U zvířat funguje jiný druh kontroly, ale stále je to kontrola, která se vleze do rámce principu neagrese a pořád je zcela na místě ji brát v potaz. Když dám kočku na noční stolek, tak ji tam samozřejmě později nenajdu, ale mohu omezit její pohyb. A pokud chci, aby se pohybovala pouze po domě a nešla nikam jinam, tak ji prostě nepustím ven. A vím, že ji později doma někde najdu.

Kontrolovat zvířata a jejich pohyb můžu klecí, domem, výběhem, ohradou, akváriem, teráriem, vodítkem, stájí a tak dále.

Zde obvykle následuje argument, že mi zvíře může utéct. Had unikne z terária, tygr z výběhu a tak dále. Tento argument však nezpochybňuje dostatečnou kontrolu nad zvířetem z pohledu vlastnictví, jen uznává, že kontrola může v některých případech selhat. Ta však může selhat i u neživých předmětů. Třeba některý z mých domácích spotřebičů se rozbije, zkratuje a vyletí z něj jiskra, kvůli které mi shoří dům. Nebo mi ze zdi spadne polička a přistane na nějaké drahé elektronice a tak dále. To ale pořád neznamená, že tam ta kontrola není.

Dalším argumentem, který se snaží vyvrátit kontrolu nad zvířaty, je, že zvířata jsou nepředvídatelná.

„To je prostě zvíře a má v sobě pořád divokou krev. To prostě nevíš, co udělá.“
„Jednou divoký zvíře, pořád divoký zvíře. To je prostě příroda!“
„To jednou zvířeti přeskočí, chytne ho blbá a udělá něco, co nikdo nečeká. To prostě nevíš!“

Popravdě, zvířata jsou dostatečně předvídatelná na to, abychom je stále mohli považovat za vlastnictví ekvivalentní vlastnictví neživých předmětů.

Pochopitelně jejich předvídání není snadné a není to pro všechny. Zvířata však na rozdíl od lidí mají danou logiku a poměrně jasná pravidla.

Samozřejmě, je to složité, protože jinak se chová pes a jinak se chová kočka a jinak se chová fretka. Navíc se liší každý jednotlivec, a je individuální, tak jako jsou individuální lidé. Každý jednotlivec má své specifické projevy chování. Tenhle konkrétní potkan rád spí na tomhle místě. Tahle konkrétní kočka si ráda hraje s touto hračkou, ale všechny ostatní nemá ráda. Tenhle křeček miluje tenhle druh jídla, zatímco jiný ne. Je také pravda, že zvíře občas své chování mění. A mění je někdy v reakci na roční období, někdy v období námluv, někdy dle nálady, někdy se naučí nějaký novou dovednost a začne ji využívat (například před lety jsem měl potkany, kteří se naučili otvírat si dvířka od klece) a tak dále.

Nicméně navzdory tomu si stále myslím, že je zvíře dostatečně předvídatelné. A kdykoliv čteme ve zprávách, že pes pokousal dítě a nikdo to nečekal, a jeho majitelé tvrdí, že s ním nebyl problém a prostě to nikdo nemohl vědět, tak je to obvykle lež. 

Velmi pravděpodobně se to dalo předvídat a velmi pravděpodobně pes před útokem vydal mnoho signálů, které byly patrné na řeči jeho těla (body-language), v jeho výrazu, ve způsobu jakým klopí uši a tak dále. Navíc majitel takového psa musí nutně vědět, jak jeho pes reaguje na věci, které se mu nelíbí a nemá je rád, zvláště pokud ho vlastní třeba pět a více let.

Jak pak někdo může tvrdit, že to bylo nepředvídatelné, když dělá zvířeti něco, co zvíře nemá rádo a upozorní na to celou řadu signálů?

Člověk se může zmýlit, odhadnout něco špatně, podcenit jisté signály, ale nelze říct, že se to nedalo předvídat. V tomhle ohledu má tedy člověk stále kontrolu nad svým zvířetem a může jeho chování dostatečně regulovat.

Je také pravda, že někteří lidé předvídat zvířata prostě neumí a je to nad rámec jejich schopností. Takové případy tak mohou vést k tragédiím. To se bohužel stát může a také stává. Ovšem stává se to také u neživých předmětů, kdy člověk zanedbá různá pravidla a bezpečnostní opatření, přičemž výsledkem může být nějaké tragédie, které nemusela nastat, kdyby byla dodržena vškerá pravidla. V tomhle ohledu stále funguje vlastnictví stejně jak pro živé tvory, tak i pro neživé věci.

Odmítám tedy tvrzení, že člověk nemá nad zvířaty kontrolu. Odmítám tohle tvrzení, pokud operuje s představou, že kontrola znamená absolutní kontrolu, kdy zvíře můžu ovládat gamepadem jako postavu v GTA V.