Korporátní daně dusí růst
Mises.cz: 18. listopadu 2010, Mises.org (přidal Jakub Skala), komentářů: 2
Firma, která není schopna přenést daně na zákazníky a neunese snížený zisk bude nucena buď snížit platy (mimo jiné) nebo zkrachuje.
Hlavní zprávou vydání Wall Street Journal ze 17. června 2008 je článek „Obama plánuje podpořit spotřebu, možná i snížení korporátní daně.“ Článek naznačuje, že presidentský kandidát Obama by zvažoval snížení korporátní daně v případě, že by byly eliminovány různé kličky a právní mezery. Píše se v něm:
[Obama] vyjádřil myšlenku, která není vzdálená filosofii seškrtání daní senátora McCaina. Zatímco McCain argumentoval, že snížení daní – konkrétně korporátní daně – urychlí růst, Obama to odmítl jako chybný ekonomický názor. „Neviděl jsem žádný důkaz že to … by ve skutečnosti podpořilo ekonomický růst a produktivitu.“ [1]
Žádný důkaz? Vážně? Možná bych mohl pomoci.
V současnosti i minulosti se věřilo, že daně jsou v Americe ve srovnání se zbytkem světa nízké. Amerika je modelem volného trhu, nízkých regulací a ekonomické svobody. Vážně? To prostě není pravda. Spojené státy mají vysoké daně obecně a obzvláště korporátní daň.
V Indexu ekonomické svobody, který sestavuje Heritage Foundation, z roku 2008 jsou srovnány osobní a korporátní daně spolu s dalšími ekonomickými ukazateli z celého světa. V žebříčku osobní daně z příjmu jsou Spojené státy na 87. místě ze 156 států a v korporátní dani z příjmu dosáhly 125. místa ze 156. Jinými slovy osmdesát šest států má nižší osobní daň z příjmu a sto dvacet čtyři států má nižší korporátní daň. [2]
Venezuela, Indie, Finsko, Haiti, Myanmar, Kanada, Mexiko, Egypt, Kambodža a Rusko patří s mnoha dalšími státy mezi země, které mají nižší daňovou zátěž než Spojené státy.
Jediné státy, které mají vyšší korporátní daň než Amerika jsou: Surinam, Pákistán, Togo, Benin, Republika Kongo, Kamerun, Čad, Libye a Vietnam. Informace nebyly dostupné pro: Demokratickou republiku Kongo, Irák, Severní Koeru, Černou Horu, Srbsko nebo Súdán. Neumím si představit proč.
Nižší korporátní daň je spojena s ekonomickým růstem. To si můžeme dokázat a priori i empiricky.
A priori
Je zřejmé, že korporátní daň snižuje zisky majitelů firem, protože čistý příjem je snížený daní. Tak například firma X s investicí $100 a roční návratností $7 má příjem – před zdaněním – $7. Při 10% korporátní dani má čistý příjem po zdanění $6.3. Firma X má tedy 6.3% roční návratnost. Pro srovnání při 40% korporátní dani, se snižuje příjem firmy o $2.8 na $4.2, čili návratnost je potom 4.2% po zdanění. Zvýšení daňové sazby snižuje motiv ziskovosti a ochotu podstupovat riziko. Proč riskovat otevření biotechnické společnosti, když vládní, před inflací chráněné dluhopisy nabízejí stejnou návratnost? Pokud klesne ochota podnikatelů a spekulantů riskovat, bude to znamenat menší inovace a méně inovativních myšlenek, které mají ekonomický smysl. To povede k nižšímu ekonomickému růstu. A právě naopak – vyšší návratnost investovaného kapitálu podporuje úspory a investice. To vše vede k vyššímu spoření kapitálu, více inovacím, lepším technologiím a vyšším platům.Navíc výše uvedený příklad platí pouze pokud firma nemá možnost přenést daňovou zátěž na svoje zákazníky. Pokud tu možnost má, je vyšší daňové zatížení pro firmu přeneseno na zákazníky. V tomto případě mají zákazníci méně peněz, které mohou utratit a uspořit a výsledek je naprosto stejný.
Konečně firma, která nebude moci přenést daně na zákazníky a neunese snížený zisk bude nucena buď snížit platy (mimo jiné) nebo zkrachuje.
Hlavní myšlenkou této části tedy je, že: firmy neplatí daně – daně platí lidé. Korporátní daň zasahuje buď akcionáře firmy, zákazníky nebo zaměstnance. Nižší korporátní daň znamená větší inovace, úsporu kapitálu, a spotřebu – tj. ekonomický růst.
(Peníze se zdaněním samozřejmě nevypaří. Pro teoretickém vysvětlení proč je stát neefektivní v alokaci zdrojů si může přečíst sekce Volný vs. regulovaný trh či Nemožnost centrálního plánování, pro praktické vysvětlení se stačí podívat z okna – pozn. překladatele)
Empiricky
Po teoretickém důkazu a použití logické úvahy, přichází empirie, která dokáže potvrdit naše teoretické výsledky.Naštěstí za nás udělali práci prof. Young Lee (Hanyang University) a Roger Gordon (UC – San Diego). Ve svém článku z roku 2005 docházejí k závěru:
V tomto paperu jsme na průřezových datech ze sedmdesáti zemí z let 1970-1997 došli k závěru, že korporátní daň je signifikantně negativně korelována s ekonomickým růstem stejně tak jako s dalšími ukazateli ekonomického růstu.
Pokračují konkrétněji: „Odhad naznačuje, že snížení korporátní daně o deset procentních bodů může zvýšit roční míru růstu o 1.1“ [3]
S použitím těchto čísel Andrew Chamberlain z Tax Foundation uvažuje:
Snížením kombinované federální a průměrné státní korporátní daně ze zhruba 40% na 30% bychom mohli zdvihnout ekonomiku Spojených státu o 1.1 procenta ročně – to by přibližně zdvojnásobilo naše bohatství každých 63 let. [4]
A co více, snížení součastné korporátní daně z 35% na 10% by zdvojnásobilo naše bohatství každých třicet let.
Life Savers přestěhovali svoji produkci do Kanady, Nabor Industries a Tyco International na Bermudy. Halliburton oznámil stěhování do Dubaje. Je skutečně obtížné pochopit, že v globalizující se ekonomice firmy preferují prostředí s nižší mírou regulace a nižší mírou zdanění?
Toto jsou příklady toho, co je vidět. Jak nám ale připomíná Frederic Bastiat, je nezbytné se podívat také na to, co vidět není. Jaké by bylo bohatství našeho národa, kdyby byla korporátní daň vždy na 10% nebo nižší? Jaké usnadňovače života by byly vynalezeny? Jaké nové technologie by byly dostupné na trhu? Jaké nemoci bychom uměli léčit?
Díky historii s vysokou korporátní daní odpověď na tyto otázky neznáme a jsme na tom všichni hůře, než bychom mohli být.