Krymské legendy: Do Vánoc se to uklidní. A pak přijde Ježíšek

Mises.cz: 14. května 2014, Jakub Skala, komentářů: 9

Na rozdíl od řady internetových vševědů jsem ještě nenapsal nic k dění na Ukrajině respektive na Krymu. V zásadě o tom vůbec nic nevím. Jediné kusé informace jsem získal z novin a takové je třeba řádně filtrovat. Jenže ono i o té nevědomosti se vyplatí psát.

Nebudu zde shrnovat, co se dosud na Ukrajině událo, protože jakýsi přehled o místním stavu má patrně každý, kdo tyto řádky čte, a můj komentář by ho nijak neobohatil. Místo toho poukážu na „talebovskou“ nevědomost a uvažování nad současnými a historickými událostmi.

Pohled dopředu

Co se na Ukrajině událo, už nezměníme. Někdo pro to bude mít lepší vysvětlení, někdo horší, pro nás je ale podstatné, co bude dál.

Odpověď je jednoduchá: Absolutně netuším, tak jako většina lidí. Laik si svoji nevědomost dokáže přiznat, odborník se z ní vypíše do novin na tři strany. Fakt ale je, že reálný odhad situace nemá k dispozici nikdo. V krymské krizi není těžké okamžitě spatřit černou labuť. Náhodnou, nepředvídanou (a nepředvídatelnou) událost, která bude mít zásadní dopad na dění v regionu potažmo celém světě.

Situace se vymyká naší běžné zkušenosti, a proto nejsme schopni na ni aplikovat „standardní“ úvahy. Z toho, co jsem četl, mám dojem, že většina lidí tak nějak předpokládá, že se situace brzo vrátí k normálu. Trhy taky nejdřív trochu zpanikařily, ale pak se situace uklidnila a mohli jsme naopak pozorovat pohyby zpět nahoru. Asi nikdo v Evropě nevěří, že bude válka a tím spíš si ji nikdo nepřeje. Řekl bych, že totéž si lidé říkali přesně před sto lety a v létě bylo najednou všechno jinak. K „normalizačním“ úvahám není žádný důvod, situace se vyvíjí nekontrolovaně a bůhví, co bude za měsíc.

Jestli existuje nějaké obecné pravidlo, které nám může pomoci předcházet podobným situacím, pak je krásně vyjádřeno citátem Fréderica Bastiata: „Když zboží nepřekračuje hranice, překročí je vojáci.“ Čím větší ekonomické propojení zemí, tím menší šanci mají válečné choutky jejich vládců. Pravidlo sice nemůžeme aplikovat na černé labutě, které už přiletěly, ale můžeme s jeho pomocí zkusit snížit jejich výskyt v budoucnosti.

Pohled zpátky

Za deset až dvacet let nám nejspíš bude připadat dění na Ukrajině naprosto logické. Každá následující generace, která se o něm bude učit, bude považovat vývoj za zcela lineární a předvídatelný. Pokud se ještě semele něco ošklivého, budou nám vyčítat počáteční nerozhodnost, nedostatečná opatření nebo dokonce ústupky. Pokud se situace uklidní, pak to může být naopak příliš tvrdý postup. Kdo ví.

Dnes nám připadá vypuknutí Velké francouzské revoluce, první a druhé světové války nebo třeba pád komunismu zcela v souladu s veškerými očekáváními, ale na počátku těchto dějinných událostí většina lidí věřila, že do Vánoc budou všichni v klidu doma a situace se uklidní. Nestalo se, ale oni věřili dál, jen posunuli datum, všechno se mělo vyřešit do dalších Vánoc. A znovu a znovu. A najednou byl Napoleon u Moskvy nebo Berlín v plamenech.

Omluva

Ačkoliv se často snažíme hledat kontinuitu mezi jednotlivými zásadními událostmi, ve skutečnosti se leckdy jednalo o zcela náhodné jevy, které se kumulovaly, až situace k překvapení všech „vybouchla“.

Na tomto místě se tedy omlouvám všem, nad jejichž historickými rozhodnutími jsem kdysi – s vědomím toho, co se nakonec stalo – kroutil hlavou. Snažili se aplikovat obvyklá pravidla a postupy na zcela neobvyklé události. Výsledky byly mnohdy katastrofální a zpětně snadno vidíme, kde udělali chybu. V danou chvíli ale jednali podle svého nejlepšího vědomí (snad alespoň někteří z nich). Nepředvídatelnost a náhodnost událostí hrají v neběžných situacích mnohem větší roli, než jsme ochotni si přiznat.