Mayova klinika a volný trh

Mises.cz: 28. listopadu 2011, Mises.org (přidal Jan Zvěřina), komentářů: 5

Neoklasičtí ekonomové jako Kenneth Arrow a Joseph Stiglitz tvrdí, že trh zdravotní péče je nedokonalý (neboli „paretovsky neefektivní“), tedy že alokace služeb není optimální z hlediska sociálního blahobytu. Za hlavní příčinu této nedokonalosti považují informační asymetrii: pacienti nedokážou rozeznat doktora od šarlatána, chirurga od řezníka, lék od hadího jedu a nemocnici od králíkárny. To může vést k morálnímu hazardu, při kterém může strana s informační převahou beztrestně poskytovat nekvalitní služby.

Aby byla tato „informační mezera“ zaplněna, experti musí zaujmout funkce v sociálních institucích, které pacientovi nadiktují, kam má jít, k jakému lékaři, jak má být léčen a kolik by to mělo stát. To bylo stěžejním a prakticky neotřesitelným argumentem, o který se opírala veškerá legislativa v posledních sto letech. Ve svém proslulém článku, který na toto téma napsal v roce 1963, Arrow prohlásil: „Je širokým společenským konsensem, že laissez-faire v oblasti zdravotnictví je netolerovatelné.“

Pro ty, kteří se zajímají o to, jak hluboce je „široký společenský konsenzus“ zakořeněn a jak netolerovatelné „řešení laissez-faire“ doopravdy je, může být užitečná krátká brožura publikovaná v roce 1926. Sketch of the History of Mayo Clinic and Mayo Foundation je výpovědí, kterou sepsal Mayo, „pouze aby zaznamenal v chronologickém pořadí hlavní skutečnosti týkající se těchto dvou institucí (Mayova klinika a Mayova nadace)“.

Jednou skutečností, která vyčnívá, je profesní kariéra Williama W. Maya, zakladatele kliniky. Mayo začal svou praxi v Minnesotě roku 1855 a po určitou dobu byl chirurgem ve skupince osadníků, kteří byli často zaneprázdněni gerilovou válkou se Siouxy (indiány). Paní Mayová, jak se zdá, neváhala vzít do ruky vidle, aby zahnala indiánské bojovníky, když napadali jejich vesnici. Když boje ustávaly, Mayovi se přestěhovali do Rochesteru, kde si William Mayo otevřel soukromou ordinaci. Mayo dříve studoval v Manchesteru chemii u proslulého Johna Daltona, ale poté, co se přestěhoval do Spojených států, jeho lékařská praxe sestávala jen z dvouletého učňovství v Indianě a čtyřletého studia medicíny na Univerzitě v Missouri.

Mayo s nadšením aplikoval nejnovější objevy lékařské vědy. Byl prvním lékařem na Západě, který začal používat pro práci na klinice mikroskop. V roce 1871 absolvoval postgraduální kurz na Bellevue Medical College v New Yorku a stal se průkopníkem v operaci břicha. Byl vášnivým čtenářem a často přispíval do odborné literatury články na různá témata. Je však pozoruhodné, že patron slavné kliniky neměl lékařskou licenci.

Pozoruhodným aspektem americké medicíny druhé poloviny 19. století je téměř úplná absence regulací. Ačkoli většina států Unie přijala po revoluci alespoň skromné licenční standardy, tyto mírné požadavky nakonec zanikly, když se země rozrůstala na západ. Ve své knize Medical Licensing in America historik Richard Shryock připisuje toto „zhoršení“ z části jacksoniánskému „anti-intelektualismu“ a hořekuje, že

Do roku 1850, kdy německé úřady začínaly vytvářet jednotné standardy a kdy britská vláda postupovala první kroky k národní kontrole, situace ve Spojených státech byla na úplném dnu.

Vskutku, sotva víc než pár měsíců učňovství bylo nezbytných k tomu, aby kdokoli, kdo měl alespoň takovou důvěryhodnost jako pokrývač, mohl začít ordinovat. Navíc, v 19. století byly na vzestupu rozmanité alternativní školy medicíny jako homeopatie, grahamismus, vegetarianismus, eklekticismus atd. a ti, kteří tyto metody praktikovali, se mohli honosit stejným terapeutickým statusem jako lékaři, kteří vystudovali „řádnou“ školu. Tento kořistnický chaos byl v té době opravdu unikátní v historii západní medicíny, neboť v kterékoli jiné rozvinuté zemi byl počet lékařů vždy pod velmi přísnou kontrolou státu nebo církve.

Výzvy tohoto vysoce konkurenčního trhu zažila Mayova rodina z první ruky. Klinika byla otevřena poté, co cyklón zdevastoval město Rochester. Protestant Dr. Mayo spolupracoval s katolickými jeptiškami z kláštera Sester svatého Františka, aby vybudovali nemocnici svaté Marie, která se později stala jádrem této instituce. Během svého otevření v roce 1889 se však nemocnice musela potýkat s rostoucím napětím mezi protestanty a katolíky a o několik let později čelili Mayové konkurenci nově vybudované homeopatické nemocnice, která vznikla za podpory establishmentu města a místního tisku.

Jak poznamenali autoři Sketche:

Roku 1893, tedy přibližně v době, kdy byla první přístavba nemocnice Svaté Marie dokončena a otevřena pro veřejnost, propaganda Americké ochranné asociace znovu zachvátila Severozápad. Této kampaně se zúčastnilo mnoho protestantských kněží a jejich rochesterské kongregace. Nemocnice Svaté Marie byla prokleta jako katolická agentura a pacientům bylo doporučeno, aby tam nechodili. Homeopati, kteří byli nápadní obhajobou propagandy, založili nemocnici zvanou Riverside Hospital. Místní noviny překypovaly novinkami týkajícími se nové nemocnice, jejího vedení a personálu. Uprostřed tohoto rozruchu se pozornost veřejnosti začala obracet k Mayovi, který se odmítl s novou nemocnicí jakkoli spojovat a odmítal operovat pacienty, kteří trvali na tom, že služeb této nemocnice využijí. To podle očekávání svrhlo na jejich hlavu lavinu nadávek.

Navzdory této „lavině nadávek“ ale Mayové a jeptišky nepřestali tvrdě pracovat a sloužili komunitě v rámci svých nejlepších schopností. Jelikož obchodní politikou Williama W. Maye bylo, že „každý pacient by měl platit podle svých možností“, 30 procent pacientů bylo ošetřeno zdarma a dalších 25 procent „taktak na úrovni nákladů“. [1] S neúnavnou energií, znalostmi aplikovanými z rozvíjející se vědy a laskavou péčí o své bližní lidské bytosti Mayové vybudovali instituci, jejíž reputace rostla ohromujícím tempem, zatímco konkurenční nemocnice postupně krachovala. Do přelomu století se z Mayovy kliniky stalo vedoucí lékařské centrum, kam se sjížděli pacienti z celé Ameriky.

Jakým zázrakem dokázaly farmářské komunity v takové díře, jako je Minnesota, najít způsob, jak přemostit informační mezeru bez pomoci lékařské komory, státního licencování, bezpečnostních regulací, certifikačních agentur, nařízeních o kvalitě a multikulturálního aktivismu? Tento jev je nevysvětlitelný z pohledu ekonomie blahobytu, která přehlíží skutečnost, že právě laissez-faire aréna je místem, kde dovednosti, inovace a dobročinnost mají nejlepší šance proti chamtivosti, předsudkům a nekompetentnosti. Jenže pro lidi zasvěcené do teorie a praxe sociálního inženýrství může být tato optimistická perspektiva příliš velkým soustem.

[1] Bohužel, po sto letech státních zásahů do zdravotnictví je množství práce, kterou klinika obětuje charitě, výrazně nižší než v roce 1926.

Článek původně vyšel na mises.org.