Měli by rozhodovat odborníci

Mises.cz: 20. dubna 2018, Matthias Lukl, komentářů: 0

Mezi některými skupinami lidí je velice rozšířený a oblíbený názor, dle kterého o všem by měli rozhodovat odborníci.

"Naše členství v EU není něco, o čem by mohl rozhodnout nějaký Jarda, co nadává u piva a támhle nějaká Máňa z maloměsta. Ti nemají žádné ekonomické a politické znalosti. Obyčejný lid je navíc snadno zmanipulovatelný a hodí to Babišovi kvůli koblize. Nechal bych taková rozhodnutí na odbornících."

"Přímá volba prezidenta je populismus. Vrátil bych to, jak to bylo, že o prezidentovi rozhodovali odborníci, ne obyčejný lid."

Tento názor se dělí na dva základní proudy.

První proud je přesvědčen, že nám odborníci vládnou už dnes. Jedinec s takovým názorem často nezpochybňuje různé současné zákony a nařízení. "Je sice hrozný, že zakázali chov želv královských, ale tak určitě je to nutný, přece by to nezakazovali jen tak. Jsou nepochybně rozmnožený a vůbec – oni tomu rozumí, a tak ví, že je to prostě nutný."

Pokud je v diskuzi seznámíte se svými pochybami o tom, jestli státníci jako je Babiš, Kalousek, Sobotka, Bělobrádek, Feri a tak dále, jsou opravdu odborníci, reagují obvykle větou: "Tak oni na to mají lidi, poradce a různé experty, kteří jim pomáhají. Oni ví, co a jak." Čímž se jejich víra, že Babiš je odborník, přemění v pouhé "možná není odborník, ale nechává si od nich radit," což je pořád to samé – jakási důvěra v jejich odbornost a/nebo schopnosti.

Druhý názorový proud si myslí, že odborníci dnes nevládnou, a proto by uvítali různé reformy státu, které zařídí, že se k moci budou dostávat právě jen odborníci.

Pojďme se ale podívat, proč je tento názor velice špatný ve své podstatě, navzdory tomu, že zní hezky, ba přímo logicky.

Původně jsem v tomto textu chtěl jen vyvrátit názor, že politici jsou odborníci. A skutečně! Já osobně nevěřím, že skupina úředníků (těch českých, ale i těch z EU) a lidi kolem nich jsou odborníci. Zvláště když vím, že třeba pán Bělobrádek se ani neobtěžuje číst zákony, pro které hlasuje, a když se podívám na některá prohlášení různých levicových politiků, která jsou něco jako ekonomická verze flat earth society (jakože se můžeme prodanit k prosperitě, nebo že ekonomice pomůže, když centrální banka emituje víc peněz).

Na druhou stranu to není nutné zpochybňovat. Dokonce vás možná překvapí, když prohlásím, že někteří úředníci a politici být odborníci skutečně mohou. Věřím, že třeba Klaus ml. - i když se s ním názorově často neshodnu – rozumí školství (aspoň tomu státnímu), umí v něm chodit a ví, jak na to. Věřím, že třeba Petr Mach celkem rozumí ekonomice. A tak dále a tak dále.

Problém ale nastává tehdy, když takový odborník bude chtít rozhodovat o mém životě.

Představme si třeba nutričního specialistu, který se celoživotně zabývá zdravou stravou. A já ho můžu považovat za tak skvělého odborníka, že ho sám vyhledám a budu mu platit za jeho rady. Nebo naopak si mohu myslet, že je to pitomec a jeho rady zcela ignorovat. To je v pořádku, to je mé vlastní rozhodnutí. Avšak co kdyby mi tento specialista nařídil zákonem dodržovat jeho dietu, bude to v pořádku? No samozřejmě, že ne! On nezná mé osobní preference a neví, že třeba chci žít nezdravým životním stylem. Chci kouřit a chci se stravovat ve fastfoodech. Je to moje věc.

Nemyslím si, že něčí odbornost dává někomu právo mi rozkazovat, co mám jíst. Stejně jako mu nedává právo mi nařízovat, jestli se v mém podniku může kouřit, nebo mi říkat, jaká mohu vlastnit zvířata, nebo jestli je pro mě dobré, aby o mém životě rozhodovala EU. K tomu odbornost nestačí, k tomu je nutné znát mé osobní preference, a ty znám nejlépe jen já sám. Odborník je odborníkem jen na svůj obor, ale ne na můj život.

Navíc, pokud někdo uplatňuje tuto elitářskou logiku na referenda a přímou volbu prezidenta, měl by ji uplatnit na všechny ostatní volby, protože při nich přece také platí, že "lidé jsou hloupí a lehce zmanipulovatelní", nebo ne? A pokud ano, je tento názor ve skutečnosti v rozporu s demokracii jako takovou? Jak to, že lidé sice nedokážou rozhodnout o našem členství v EU, ale dovedou demokraticky zvolit ty správné lidi, kteří o tom dovedou rozhodnout? To jsou najednou dost chytří?

A jak by to mělo být podle mého názoru? Nikdo by neměl rozhodovat o nikom, pokud si to nepřeje. Já osobně chci rozhodovat o svém životě sám. Nepotřebuji, aby o mně rozhodoval nějaký Jarda z hospody, ale ani žádný odborník, co vystudoval deset škol. Nikdo neví lépe, co je pro mě dobré, než to vím já sám. Jen já znám své touhy a potřeby. Pokud budu potřebovat poradit, dobrovolně někoho vyhledám a objednám si jeho služby (například mám svého nutričního poradce). A tak, že tak.