Murray Rothbard semper vivus!

Mises.cz: 07. ledna 2020, Eduard Horák, komentářů: 0

Dnes uplynulo pětadvacet let od smrti jednoho z největších myslitelů dvacátého století – Murrayho Rothbarda. 

Murray Newton Rothbard se narodil 2. března 1926 v New Yorku do židovské rodiny polských imigrantů. Sám Rothbard k tomu říká: „Vyrůstal jsem v komunistické kultuře. Židovská střední třída v New Yorku, v níž jsem žil, ať už to byla rodina, přátelé nebo sousedé, buď byli přímo komunisty, nebo k nim měli na politickém spektru blízko. Měl jsem strýce a tety z otcovy a také matčiny strany, kteří byli přímo členy komunistické strany.“ Už ve škole se projevoval jako nadprůměrně inteligentní dítě, naučil se číst už v pěti letech a přeskakoval třídy na základní škole. V roce 1942 nastoupil na studium matematiky a statistiky na Kolumbijské univerzitě, která byla v té době obklopena socialisty. 

Milníkem byl pro Rothbarda rok 1946, kdy se stal jeho profesorem G. Stigler (nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1982). Ten v něm vzbudil zájem o témata jako škodlivost minimální mzdy, regulace nájemného a další, tehdy zapovězená témata. Poprvé tak Murray publikoval článek ve Foundation For Economic Education společně s M. Friedmanem (nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1976), ve kterém útočili právě na regulaci nájemného. Murray Rothbard se tak začal seznamovat s díly velikánů H. L. Menckena, A. J. Nocka, L. von Misese, Franka Chodorova a dalších. Z Rothbarda se stával libertarian. V roce 1948 ukončil magisterské studium a seznámil se se svojí životní partnerkou JoAnn Schumacherovou. Následující rok vydal Mises své monumentální dílo Human Action a Murray Rothbard se definitivně přiklonil k rakouské ekonomické škole v celé její šíři: „Integrace teorie peněz do obecného rámce individualistické „užitkové“ ekonomie; důkaz, že svobodné bankovnictví vede k „tvrdým“ a nikoliv „levným“ penězům; kompletní vyobrazení zla inflacionismu a úvěrové expanze; excelentní analýza příčin hospodářského cyklu; důkaz, že celosvětový socialismus je ekonomicky neproveditelný; důkaz, že úrok je kategorií lidského jednání a nikoliv zkažený výmysl lichvářů; důkaz možností spotřeby kapitálu a vynucených úspor a důkladné vyobrazení škodlivých účinků každé vládní intervence do ekonomického života.“ Začal také navštěvovat pravidelný Misesův seminář. Aby Rothbard lépe porozuměl dílům rakouské ekonomie, naučil se německy. Rothbard píše: „Nestal jsem se libertariánem prostřednictvím nějaké analýzy externalit nebo transakčních nákladů nebo něčeho takového. Pro mě je to otázka spravedlnosti proti zločinu.“  Na klasickém liberalismu Rothbardovi vadilo, že uznával stát, byť jen minimální a obhajoval tzv. společenskou smlouvu. Rothbard koncept společenské smlouvy odmítl a poznamenal: „Tehdy jsem zjistil, že pozice klasického liberalismu je bohužel nekonzistentní a že buď půjdu dále až k anarchismu, nebo se stanu etatistou. Samozřejmě jsem šel k anarchismu.“

V roce 1962 vydal svoje první monumentální dílo Man, Economy and State. U nás kniha vyšla pod hlavičkou Liberálního institutu pod názvem Zásady ekonomie. V něm vyvinul celou ekonomickou teorii v souladu s rakouskou praxeologií (naukou o lidském jednání) a obhájil systém anarchie soukromého vlastnictví, které vždy a nutně optimalizuje společenský užitek. Murray Rothbard ukázal, že běžné ekonomické termíny (přímá a nepřímá směna, trhy a tržní ceny), stejně jako agrese, útok, zločin a podvod, nemohou být pochopeny bez teorie vlastnictví. V roce 1970 vydal svoje druhé zásadní dílo Power and Market. U nás se opět o vydání postaral Liberální institut s názvem Ekonomie státních zásahů. V ní popsal různé typy státních zásahů do trhů a analyzoval všechny jejich myslitelné dopady. Ekonomický systém vybudovaný v uvedených dvou knihách doplnil svým etickým systémem, který je druhým pilířem libertarianismu. V roce 1982 vydal svůj opus magnum Etics of Liberty (česky vyšlo jako Etika svobody). Vybaven arzenálem „prvotního přivlastnění“ a vlastnictví sebe sama Rothbard objevil, že společným základem ekonomie a politické filosofie jsou právě vlastnická práva, která dávají ex ante (dopředu) odpověď na otázku: co jsem oprávněn učinit teď a tady, abych nejednal nespravedlivě? Přichází historický výrok: každý člověk vlastní svoje fyzické tělo a všechny přírodou dané statky, které začne užívat za pomoci svého těla dříve, než tak učiní někdo jiný! Z uvedeného výroku jednoznačně vyplývá, že každý jednotlivec má právo využívat takto nabyté zdroje podle vlastního uvážení, pokud tím nezmění fyzickou celistvost vlastnictví jiné osoby nebo neomezí kontrolu jiné osoby nad jeho vlastnictvím. Konečným důsledkem je, že převod majetkových práv z jedné osoby na druhou je možný pouze dobrovolným (smluvním) aktem a veškeré násilné (pod pohrůžkou fyzického násilí) převody jsou aktem násilí, které je trestné. Tato práva jsou absolutní. 

Murray Rothbard poskytuje definitivní důkaz, že tato pravidla jsou spravedlivá (má-li být pravidlo spravedlivé, musí být univerzální pro všechny případy). Pokud by osoba A nebyla vlastníkem svého fyzického těla a všech statků, které si prvotně přivlastnila, vyrobila nebo získala dobrovolnou směnou, zbyly by pouze dvě možnosti: 1. osoba B by musela být vlastníkem osoby A (a všech statků, které si osoba A prvotně přivlastnila, vyrobila nebo získala dobrovolnou směnou), 2. osoby A a B musejí být stejnými spoluvlastníky obou těl a statků. Ad 1. Osoba A je otrokem osoby B. Osoba B tedy vlastní statky, které si prvotně přivlastnila, vyrobila nebo získala dobrovolnou směnou osoba A, ale osoba A nemá stejná práva k statkům osoby B. Tudíž jsou tady dvě různá práva: jedna se vztahují na osobu A a druhá na osobu B. Tento případ se od samého začátku vyřazuje z toho, aby mohl být lidskou etikou, neboť nesplňuje požadavek univerzality – má-li být pravidlo označeno za zákon (spravedlnost), je nezbytné, aby platilo pro všechny stejně. Ad 2. Jak by mohl kdokoli (osoba A nebo osoba B) používat jakýkoli vzácný statek (např. fyzické tělo nebo prostor, na kterém se nachází), kdyby pokaždé potřeboval souhlas druhé osoby, když k samotnému získání souhlasu musí např. použít hlas, který mu nepatří? V tomto případě jsou si sice všichni rovni ve vlastnictví všech ostatních, ale nikdo nemůže nic dělat. Dokonce se v kolektivním vlastnictví nelze ani rozmnožovat. Kolektivní vlastnictví musí vést k vyhynutí lidstva. Ať už je takový systém čímkoli, rozhodně to není lidská etika.

Tady se v celé nahotě ukazuje „nekonečná naivita“ klasických liberálů stran minimálního státu. Murray Rothbard označil stát za instituci, která není slučitelná se základními principy spravedlnosti, protože je organizací, „která má jednu nebo obě (ve skutečnosti vždy obě) z následujících vlastností: (a) získává svůj příjem fyzickým násilím (zdaněním); (b) prosazuje nucený monopol na použití síly a konečnou rozhodovací pravomoc nad daným územím. Obě tyto základní aktivity státu nevyhnutelně představují nezákonnou agresi a pošlapání spravedlivých práv jeho poddaných na soukromé vlastnictví (včetně vlastnictví sebe sama). První představuje loupež v obrovském měřítku, zatímco druhá zakazuje svobodnou konkurenci obranných a soudních agentur v rámci dané oblasti tím, že zakazuje dobrovolný nákup a prodej obranných služeb.“

Murray Rothbard byl celý život vědcem v tom nejryzejším slova smyslu takového označení. David Gordon o něm prohlásil: „Za použití svých bezkonkurenčních znalostí ekonomie a historie ukázal, jakou lze vytvořit syntézu mezi principy volného trhu rakouské ekonomie a individualisticko-anarchistickou americkou tradicí 19. století.“ Walter Block napsal: „Celý život zapáleně kritizoval iniciaci násilí ve všech jejích formách. Přišel s argumentem pro laissez faire, který nebyl jen ekonomický, ale především morální.“ Llewellyn Rockwell doplnil: „Stejně jako von Mises se také Rothbard vzdal peněz a akademické slávy, aby prosazoval to, co je pravdivé a správné. A pro ty, kteří ho znali, byl příkladem, jak by měl člověk žít svůj život.“

Rothbardovy znalosti pokrývaly snad veškeré obory lidské činnosti. Dějiny Ameriky rozpracoval v monumentálním díle Conceived in Liberty, historii peněz se věnoval v knihách What Has Government Done to Our Money? (česky Peníze v rukou státu), The Mystery of Banking, America's Great Depression, The Case for the 100 Percent Gold Dollar (česky zde https://www.mises.cz/literatura/duvody-pro-100-zlaty-dolar-58.aspx ) nebo The Case Against the Fed. Za celý svůj život napsal desítky knih a tisíce článků.

Murray Rothbard svým dílem dokázal, že ani doba super specializace nebrání být monumentálním budovatelem uceleného systému a nepodléhat bezobsažným klišé a stále se s nimi utkávat. Nikdy to nevzdal. Viděl sílící libertariánské hnutí, které navzdory politickým a akademickým elitám vyrostlo zdola nahoru. Jeho duchovními otci byli „rakouští“ titáni Carl Menger, Eugen von Böhm-Bawerk, jeho učitelem a mentorem L. von Mises. Murray Rothbard, člen první generace rakušanů narozených ve Státech, zaujal ve dvoraně slávy čestné místo vedle svých duchovních otců. Naprostým právem.

Článek zčásti využívá rozsáhlejší text Jana Čmolíka (https://www.mises.cz/literatura/ekonomicke-nepravidelniky-xxii-murray-rothbard-136.kapitola )