Na hraně libertariánské etiky

Mises.cz: 22. března 2018, Urza, komentářů: 24

Ačkoliv je mi jasné, že za tento článek mě nikdo nepochválí a mnohé (zejména libertariány) jím naštvu, takže z hlediska reputace si jednoznačně pohorším, už dávno jsem se rozhodl říkat vždy to, co považuji za správné, i když to pak schytám; podobně tomu bylo třeba před lety s kritikou Molyneuxe (ještě v době, kdy většina anarchistů netušila, co je zač, takže jsem byl celkem osamocený, kdo si dovolil vystupovat proti velkému idolu) nebo zastáváním se anarchokomunistů a minarchistů. A o co že jde tentokrát? O dotace. Nedávno se o nich diskutovalo na Fóru Svobodného přístavu; konkrétně jsme rozebírali etickou stránku věci. To by měla být z libertariánského pohledu brnkačka; nebo ne?

Dotace jsou bezpochyby svinstvo; nejlákavější je tedy odsoudit každého, kdo je s nimi nějak propojen – úředníka, politika, pobíratele, v extrémním případě i lidi, od kterých se ty peníze vybírají (ano, i na to jsem už narazil). Emocionálně je to hrozně pohodlné, prostě se s tím nebabrat, všechny do jednoho pytle, pak už jen zmačkat a zahodit. My libertariáni jsme však pověstní logickým myšlením, tak ho pojďme trochu potrénovat. Než však budu pokračovat, rád bych prohlásil, že jsem o žádné dotace ani dávky nikdy nepožádal a nepobíral je, dokonce i když mi na ně stát přiznal „právo“; nikdy jsem pro stát ani nepracoval, nepracuji a dělat to nechci, takže za sebe mohu prohlásit, že státní (či eurounijní nebo z jiného veřejného rozpočtu) peníze prostě nečerpám. To rozhodnutí vychází z toho, že se mi stát hnusí a nechci na něm být zbytečně moc závislý.

Ano, píši „zbytečně moc“, protože nezávislost na státu je v dnešní době prakticky nedosažitelná meta. Pochopitelně jezdím po státních cestách, vystudoval jsem státní školy a kupuji si dotované potraviny. Mnozí lidé tohle anarchistům vyčítají, čímž v zásadě říkají, že mají státu sice platit, ale neměli by nic využívat. Já osobně odvedu na daních ročně více než milion korun, který ani omylem z rozpočtu nevyčerpám, takže jsem stejně čistým plátcem, ale někteří i tohle považují za pokrytecké v souvislosti s mými názory. Zajímalo by mě však, zda by stejně přísně soudili někoho, komu někdo způsobil ohromnou škodu a milostivě se uvolil část z ní zaplatit, což poškozený neodmítl; i tohle je pokrytectví? Pokud ne, proč? No jistě, oni neuznávají, že daně jsou loupež; tady se dostáváme k jisté nekonzistenci, kdy dotyčný posuzuje výběr daní dle vlastní morálky (anarchista by měl platit), ale jejich využití podle anarchistovy (neměl by nic brát), což nedává moc valný smysl.

Zatímco my, libertariáni, nekonzistentní nejsme. Vskutku? Když tedy někdo někoho oloupí, je nemorální, když si oběť přijde pro své peníze s prosíkem zpátky a třeba se před lupičem ponižuje? Hm, nemusí nám to připadat impozantní, hrdinné, romantické ani obdivuhodné, ale co je na tom špatného? Já osobně si myslím, že z etického hlediska vůbec nic. Kdo si bere od státu méně peněz (a je úplně jedno zda na službách, v dávkách či přímých dotacích), než kolik odvede, je dle mého názoru nezpochybnitelně morálně čistý; prostě si jen bere od lupiče zpět to, co mu tento vzal. Jestli to udělá hrdinným či elegantním způsobem nebo se jde doprošovat, je rozdíl technický, nikoliv morální (podobně jako se z etického hlediska daně neliší od výpalného, technických rozdílů existuje celá řada, tohle je obdobné).

A co ti, kdo státu odvedou méně peněz, než kolik vyberou? Parazitují na společnosti? To je jeden možný úhel pohledu. Lze se na to však dívat i tak, že si nechávají od státu kompenzovat nemateriální škody. Když bude jeden člověk druhému vyhrožovat, stresovat ho, narušovat jeho vlastnictví, rozkazovat mu, kontrolovat, stalkovat… nemá oběť právo na odškodné? Dle mého názoru má; a protože užitek je interpersonálně neporovnatelný, nelze jednoznačně určit jeho výši. Samozřejmě lze (zcela správně) namítnout, že odškodnění ano, ale ne z cizích peněz. Nemohu souhlasit více!

Pointou tohoto článku samozřejmě není, že dotace a dávky jsou v pořádku. Dotace i dávky jsou morálně neakceptovatelné, avšak dle mého názoru pouze na straně jejich výběru. To se samozřejmě vztahuje i na jejich prosazování, dost možná i volení politických zástupců, jejichž cílem je jejich zvyšování. Je absolutně eticky nepřijatelné někomu vyhrožovat násilím, pokud nám nedá své zdroje; a pomáhat útočníkovi nebo pro něj aktivně vytvářet příznivé podmínky není o mnoho lepší, stejně jako bránit obětem v pokusech útočníkovi uniknout (kupříkladu jejich nabonzováním).

Ale samotný příjem takto uloupených peněz bez toho, aby se příjemce na té nechutnosti podílel? To dle mého názoru morálně závadné není. A existuje zde spousta falešných analogií, které mohou člověka svádět: Situace, kdy příjemce peněz nemusí lupiči pomáhat, jsou totiž extrémně vzácné, takže budeme mít tendenci přirovnávat tento případ k takovým, kde k nějaké špatnosti skutečně došlo. Pokud totiž dotace přijímá ten, kdo se aktivně podílí na tom loupení (kupříkladu Babiš), je to rozhodně špatně; ale ono by to bylo špatně i v případě, že by nebyl jejich příjemcem. Kdo se naopak na té mašinérii násilných výběrů nepodílí, zůstává dle mého názoru čistý i v případě, že z ní má nějaký prospěch. Je třeba si totiž uvědomovat, že mít z něčeho prospěch není totéž jako pro to něco udělat, ačkoliv většinou tomu tak bývá; když někdo zabije mého konkurenta na trhu a já situaci vytěžím, rozhodně mě to nečiní zodpovědným z jeho smrti.

Někdo může namítnout, že samotným přijímáním dávek či dotací celý ten aparát schvaluji. Ne že bych s tímto výkladem souhlasil (dle mého názoru je možné dotace kritizovat a zároveň pobírat), ale předpokládejme na chvíli, že čerpání dotací skutečně znamená jejich schvalování; je to ale i pak nepřijatelné? Mnoho libertariánů řekne, že ano, ale já si myslím, že děláme podobnou chybu jako etatisté: Některá porušení vlastnických práv vnímáme výrazně jinak než jiná; jen etatisté to státní berou jako něco lepšího, my jako něco horšího, avšak ani jeden z přístupů nepovažuji za šťastný. Kam tím mířím? Když někdo schvaluje holokaust, řekneme sice, že je idiot, ale hájíme jeho svobodu slova. Kdyby však někdo schvaloval dotace, je to snad horší? Myslím, že ne.

Podobně bych přistupoval i ke státním zaměstnancům; nevnímám je automaticky všechny jako zlouny. Policajta, který denně porušuje naše vlastnická práva, se rozhodně nemíním zastávat; ale co třeba doktor, který je více méně rukojmím státu, chce-li vykonávat svou profesi? Ten je ke kolaboraci nějakým způsobem donucen; pochopitelně ne přímo tak, že by mu někdo držel pistoli u hlavy a nutil ho být doktorem, nýbrž nepřímo v tom smyslu, že mu stát zabrání věnovat se svému povolání svobodně a milostivě mu dá možnost vykonávat je za nějakých podmínek a nechat se platit z uloupených peněz.

Navíc si myslím, že všichni jsme tak trochu nespokojeni se stavem, kdy některé státní služby prostě využíváme (třeba ty silnice jsou už evergreen), lidé nás za to občas kritizují, tak se snažíme alespoň někde vymezit; někteří z nás to pak ventilují tím způsobem, že hlasitě odsuzují každého pobíratele dotací (ačkoliv zoufalou oběť loupeže, která by přišla lupiče prosit, aby jí něco vrátil, by asi pochopili). Prosím, nebuďme jako etatisté a nesuďme porušování vlastnických práv podle toho, kdo tak učiní; podobně jako etatisté mají tendenci prasárny států zlehčovat, my je občas naopak démonizujeme.

Co chci tímto článkem říci? Abychom teď všichni šli a žádali o dotace? Že čím víc stát podojíme, tím lépe? Ne! Ani omylem. Sám ty grázly též o nic žádat nebudu a na jejich výplatní pásku se nepřidám. Příčí se mi však odsuzovat ty, kdo tak činí, neboť v případě jiného agresora bych je též neodsoudil; navíc rozdíl mezi využíváním státní infrastruktury a pobíráním přímým dávek spatřuji rozdíl technický, nikoliv etický. A kdo tvrdí, že silnice využívat „musí“, tomu odpovídám, že přímo rozhodně nemusí; jen jejich nevyužívání znamená obrovskou komplikaci do života, což pro někoho může znamenat i nepobírání dotací (zejména když konkurence čerpá) nebo nepracování pro stát (v jistých oborech je to obrovská překážka). A že je jedna z těch komplikací „větší“? Užitek je interpersonálně neporovnatelný, vážení (elementary; rakouská ekonomie).