Nakloněni svobodě: Bujná představivost

Mises.cz: 27. května 2011, Louis E. Carabini (přidal Josef Tětek), komentářů: 5

Představme si, co nám přijde na mysl, když někdo prohlásí (jako v průběhu večera popisovaného v úvodu této knihy), že firmy propouští své zaměstnance pouze za účelem zvýšení zisků. Tento výrok budí představu chudých zaměstnanců a jejich rodin, žijících na milost a nemilost chamtivého zaměstnavatele. A nyní, po ztrátě práce, nebudou tito zaměstnanci moci udržet ani skromný životní standard, na který si navykli. Tento smutný a vykořisťovatelský „obrázek“ je tak pobuřující kvůli vykreslení zaměstnavatele jako mizery, který vyhnal své pracovníky na ulici jen pro zvýšení zisků, bez ohledu na jejich utrpení.

V mžiku tak před sebou máme tuto živou představu, a dle naší politické orientace se zanedlouho můžeme přistihnout, jak rozhořčeně říkáme „Na to by měl být zákon!“, či „Jak někdo může být tak krutý?“ S pomocí našich filozofických, politických a náboženských světonázorů si vytváříme tyto představy a vykládáme o nich druhým. Každý den jsou nám servírovány mediální příběhy, na základě kterých si své představy o světě dále dotváříme, často aniž bychom měli hlubší znalost souvisejících okolností a příčin.

Ničím nepodložené, avšak velice živé představy o okolním světě, které šířili příznivci německé hrůzovlády 30. a 40. let dvacátého století, představovaly vhodné „ospravedlnění“ pro usmrcení šesti milionů Židů a utrpení způsobené dalším nesčetným milionům. Historie oplývá mnoha obdobnými příklady lidské důvěřivosti; mnoho vládců již přesvědčilo své následovníky o tom, že za jejich ekonomické problémy může někdo s odlišnou rasou, národností, náboženstvím, či ekonomickým statusem. Snaha vyvolávat mezi lidmi tyto falešné představy však není vlastní pouze vládcům a politickým kandidátům.

Televizní hlasatelé mají velké umění pro vytváření impozantních obrazů budících jednu falešnou představu za druhou. Když na jaře roku 2006 vzrostly ceny benzínu, televizní stanice se vydaly na lov „obětí“ a odvysílaly 183 výpovědí naštvaných či ztrápených zákazníků benzínových pump.[1] Pořad ABC World News Tonight odvysílal reportáž o ženě, která musela dát do zastavárny svatební soupravu, jen aby měl její manžel na benzín do služebního auta. O týden později pořad CBS Evening News uvedl, že vyšší ceny benzínu způsobí hladovění starší části populace: „Jsou zvyklí na život o stálém příjmu a rekordní ceny benzínu nutí seniory činit těžká rozhodnutí. Někteří budou méně jezdit; jiní uvádějí, že budou méně jíst.“ Pořad The Nightly News ukázal muže z Kalifornie, jak plní nádrž svého pick-upu: „$3,41,“ zabručel, „Měli by tu rozdávat nože, abych si rovnou mohl uříznout i ruku a nohu.“

Reportéři samozřejmě neopomněli označit i viníky. V pořadu ABC Good Morning America uvedla hlasatelka Diane Sawyer: „Utrpení u pumpy. Ropné společnosti se připravují na další zvýšení cen. Přišel čas obrátit karty a zdanit jejich zisky?“ O tři dny později oznámil její kolega Charlie Gibson: „Utrpení u pumpy. Velké ropné společnosti oznamují miliardové zisky. Je naše utrpení jejich požehnáním?“ Pořad CBS Evening News začal dokonce obviněním: „Ropné vydírání. Zde Sharyl Attkisson se zprávami o tom, co s tím Kongres dělá; či spíše nedělá.“

Obdobné protifiremní příběhy jsou pravidelným obsahem novinových článků, rozličných talk show a televizních pořadů. Mnoho jich bylo i zfilmováno. Jak tak čteme a posloucháme tyto překroucené příběhy, začneme postupně věřit, že za vším, co se nám nelíbí, musí stát mstivý darebák. Čteme o tom, že farmaceutická společnost vynalezla lék na ošklivou nemoc – další den si však přečteme o tom, že si tato společnost účtuje nehoráznou sumu za tabletku, jejíž výroba stojí pár centů. Ano, ta druhá tabletka vyrobená v sériové výrobě stojí pár centů, ovšem tato druhá tabletka by nikdy nebyla vyrobená, kdyby daná společnost nejprve neutratila miliony dolarů na výrobu té první. A co se týče ropných společností: pokud opravdu tvoří rekordní zisky požadováním vysokých cen za benzín, proč se zastavují na 4 dolarech za galon? Proč si pořádně nenamastí kapsy na 10 či 100 dolarech za galon?

Zdanění zisků jako způsob jak snížit ceny je přesný opak toho, co by politici a televizní komentátoři měli požadovat. Vysoké zisky jsou tím nejefektivnějším způsobem, jak snížit ceny, protože zisky lákají investory a podnikatele do odvětví, které by je jinak nezajímalo. Zvýšená konkurence a nové inovativní technologie pocházející z tohoto zvýšeného zájmu jsou výsledkem procesu, který nám přináší nikdy nekončící proud nového zboží a služeb za atraktivní ceny.

Při diskuzi o cenách zboží nesmíme opomenout fakt, že ceny odrážejí vztah mezi hodnotou dvou objektů: peněz a zboží. Když tvrdíme, že určité zboží vzrostlo v ceně, jednoduše to znamená, že nyní potřebujeme na jeho zakoupení větší množství peněz. Stejně tak bychom však mohli říct, že „cena“ peněz poklesla, protože nyní potřebujeme méně zboží na získání určitého množství peněz. K zodpovězení otázky, zda je dnes něco dražší než v minulosti, tak musíme vzít v úvahu i aktuální hodnotu peněz.

Derry Brownfield ilustruje vztah mezi penězi a benzínem tímto důmyslným způsobem:

Na nedávné prezentaci pro velkou skupinu chovatelů dobytka (R-CALFUSA) jsem posluchačům ukázal dolarovou bankovku a stříbrnou minci. Na obou bylo napsáno „jeden dolar“, ovšem papírový dolar koupí při současných cenách zhruba čtvrt galonu benzínu, zatímco za stříbrný dolar pořídíte pět galonů. Vysvětlil jsem svým posluchačům, že spotřební ceny nejsou vysoké – pouze papírový dolar ztratil většinu své hodnoty. Nezáleží na tom, jak vysoko vystoupá cena benzínu; se stříbrným dolarem pořád budete moci koupit galon za 20 centů, stejně jako v časech Velké deprese. Vyjádříme-li dnešní dolar v cenách roku 1940, zjistíme, že současný papírový dolar má hodnotu zhruba dvou tehdejších centů. [2]

Nikdo nám není povinen dodávat benzín, lékařské služby, jídlo, pracovní místa, či cokoliv jiného. Proč bychom tedy měli kritizovat někoho za to, jakou si účtuje cenu či jakou nabízí mzdu, když tak činí bez jakékoli povinnosti nám vůbec něco nabízet? Smysluplnější už by bylo kritizovat zelináře za to, že nám benzín či léky vůbec nenabízí, než kritizovat ty, co nám tyto statky nabízejí. Když zvážíme veškeré zboží a služby, kterého se nám dostává díky těm, kdo se rozhodli nám je nabízet, můžeme být jen vděční za jejich dobrovolnou snahu zlepšit život nás všech.

Když posloucháme a čteme každodenní záplavu protifiremních příběhů, můžeme být snadno svedeni k falešné představě, že lidé dosahující zisků – je-li to někdo jiný než my sami – nejsou nikdy tak moudří, spravedliví, morální, soucitní či zasluhující si své štěstí, jako jsme my.

[1] Media Research Center, „Media Reality Check,“ 4. května 2006.

[2] Derry Brownfield, „Silver, Gold and the IRS,“ NewsWithViews, 5. června 2008, http://www.newswithviews.com/brownfield/brownfield67.htm.

Nakloněni svobodě je webový seriál, který na Mises.cz vychází každý pátek. Jedná se o postupný překlad stejnojmenné knihy amerického autora Louise E. Carabiniho. Knihu lze chápat jako stručný úvod do politické filosofie liberalismu. Autor v ní krok za krokem vykládá základní mechanismy fungování lidské společnosti a osvětluje, proč je respekt k těmto mechanismům důležitý pro dlouhodobou prosperitu, zatímco jejich narušení vždy vede ke katastrofě.

Předešlé kapitoly knihy Nakloněni svobodě v češtině jsou k nalezení zde.

Plná verze knihy v anglickém jazyce je k nalezení zde.

Louis E. Carabini je zakladatel americké firmy Monex obchodující s investičními kovy. V současnosti žije v jižní Kalifornii.