Mises.cz

Mises.cz

Nakloněni svobodě: Nesmyslné ukazatele rozdílu v příjmech

Média nás dnes a denně zaplavují zavádějícími zprávami a statistikami. Co vůbec znamená ono oblíbené „Chudí se stávají chudšími a bohatí bohatšími“?

Média nás dnes a denně zaplavují zavádějícími zprávami a statistikami. Co vůbec znamená ono oblíbené „Chudí se stávají chudšími a bohatí bohatšími“? Znamená to, že chudí jsou chudší než byli dříve, zatímco bohatší jsou bohatší než dříve? Pokud ano, data tuto tezi vyvrací. Stav lidstva jako celku se neustále zlepšuje s tím, jak roste životní standard v každém kvintilu. [1] [2] Ani tato agregovaná data nám však nedávají ucelený pohled na věc.

Americký úřad pro sčítání lidu uvádí, že lidé v nejvyšším kvintilu mají podíl zhruba ve výši 50 procent na celkových příjmech v ekonomice, zatímco lidé v nejnižším kvintilu vydělávají pouze 3,5 procenta. Při letmém pohledu na tyto statistiky tak získáme dojem, že 20 procent obyvatel získává 50 procent z celkových příjmů. Chyba! Tato data jsou totiž sestavována po domácnostech a v nejvyšším kvintilu se nachází mnohem více pracujících než v nejnižším kvintilu - jmenovitě 70 milionů proti 40 milionům. Lidé v nejvyšším kvintilu mají v průměru vyšší dosažené vzdělání a pracují o třetinu více hodin než lidé v nejchudším kvintilu, z nichž je mnoho zaměstnáno pouze na částečný úvazek. [3] To samozřejmě není žádným překvapením, jelikož většina lidí chápe, že vzdělání a pracovitost napomáhají dosáhnout většího bohatství.

Když slyšíme zprávy o chudých v nejnižším kvintilu, pravděpodobně si představíme neměnnou skupinu lidí. Avšak kolik z nás, kteří se nyní ve středním věku v tomto kvintilu nenacházíme, bylo v mládí jeho součástí? Pravděpodobně většina. Údaje o příjmech pocházejících ze sčítání lidu jsou zavádějící, protože se jedná o pouhý jednorázový pohled zmrazený v čase. Příjmová statistika nezohledňuje populační mobilitu, tedy neustálé pohyby lidí z jedné vrstvy do druhé.

S jistotou víme, že lidé tvořící nejnižší příjmový kvintil jsou v průměru mnohem mladší než lidé z vyšších příjmových skupin. Představme si myšlenkový experiment, ve kterém každá osoba začíná svůj dospělý život v nejnižším příjmovém kvintilu a s věkem se posouvá do vyšších úrovní. [4] Pokud by tomu tak bylo i ve skutečnosti, nevypovídala by příjmová nerovnost vůbec o ničem. Čím intenzivnější je příjmová mobilita, tím menší význam mají příjmové rozdíly. Jak mobilní tedy ve skutečnosti jsme?

Studie z University of Michigan, která hodnotí data z Panelové studie příjmové dynamiky, konstatuje, že pouze 5 procent z lidí, kteří byli v roce 1975 v nejnižším kvintilu, se jich v tom samém kvintilu nacházelo v roce 1991. V tomto roce se většina (59,3 procent) přesunula do dvou nejvyšších kvintilů (30,3 procent a 29 procent), zatímco podstatná část (30,3 procenta) obsadila další dva kvintily (14,6 a 21 procent). Studie zjistila rovněž opačnou mobilitu, když přes jednu třetinu jedinců z nejvyššího kvintilu z roku 1975 pokleslo do roku 1991 do nižšího kvintilu. Během kratšího časového úseku (1979-1988) vykázalo obdobně americké ministerstvo financí, že pouze 14,2 procent lidí setrvalo v nejnižším kvintilu, zatímco 39,7 procent postoupilo do nejvyšších dvou kvintilů (25,3 a 14,4 procent). Je tedy zavádějící, když se pouze podíváme na současné podíly jednotlivých kvintilů na celkovém příjmu a vyvodíme z toho, „Bohatí zbohatli a chudí zchudli.“ Proč? Protože lidé, kteří byli na počátku určité periody chudými, nejsou zcela stejnými lidmi jako na konci této časové periody (a to samé platí pro bohaté). [5]

Ačkoli lidé z vyšších kvintilů dosahují vyšších přírůstků než lidé z nižších kvintilů, všechny kvintily vykazují přírůstky v reálných příjmech - což je dobrá zpráva, jelikož to znamená, že jsme všichni na cestě za větším bohatstvím.

Bez ohledu na tyto fakty se však pojďme zaměřit na problematiku „finanční nerovnosti“. Ačkoli je výrok „Chudí chudnou a bohatí bohatnou“ prokazatelně mylný, leží pod ním přesvědčení, že společnost by se měla lépe při menších či žádných rozdílech v příjmech. Vyvrácení tohoto přesvědčení má větší společenský a ekonomický význam než vyvrácení samotného výroku statistickými fakty. Hlavní otázka tedy je: „Byla by na tom společnost lépe bez příjmových rozdílů?“

Lidé argumentující, že se příjmové rozdíly „zhoršují“, svým slovníkem naznačují, že je ve společnosti něco špatně a musí to být napraveno. John Kenneth Galbraith chápal tento zvětšující se rozdíl mezi bohatými a chudými jako morální zločin. Obdobné výroky naznačují, že pokud by bohatí byli méně bohatí, tak by také chudí byli méně chudí. To je však omyl. Omyly tohoto typu jsou vděčným novinářským tématem a velice často je využívají rozličné lobbyistické skupiny při požadování dalších sociálních programů pro chudé a vyšších daní pro bohaté.

Získávání bohatstí není hrou s nulovým či negativním součtem. Pokud Josef vydělá 1 X a Tomáš vydělá 10 X, co může Josef učinit, aby vydělal 2 X? Musí Josef okrást Tomáše či někoho jiného? Samozřejmě že ne. Důležité je, co může Josef udělat pro zvýšení své produktivity. Josef může vydělat klidně 20 X bez snížení příjmu Tomáše - či kohokoli jiného. Nezáleží na tom, zda ostatní vydělávají více nebo méně X. Jejich příjem nijak nebrání v tom, aby vydělával i Josef.

Josefovy příjmy se zhorší, když vydělá méně X a naopak se zlepší, když vydělá více X; vůbec přitom nesejde na tom, kolik X vydělává Tomáš. Termíny „zlepší“ a „zhorší“ přitom vůbec nepoužíváme k označení příjmových rozdílů mezi lidmi. Tyto termíny dávají smysl pouze při popisu současných příjmů jedince či instituce ve vztahu k předešlým příjmům toho samého jedince či instituce.

 

[1] Kvintil je rozčlenění společnosti do pěti stejných částí podle příjmu od nejnižšího (první kvintil) do nejvyššího (pátý kvintil).

[2] Julian Simon, The State of Humanity (Cambridge, Mass.: Blackwell Publishers, 1995)

[3] Robert Rector and Rea Hederman, Jr. „Two Americas: One Rich, One Poor? Understanding Income Inequality in the United States, Heritage Foundation,“ www.heritage.org.

[4] Glen Whitman, ECON 309, Spring 2007, Lecture #13: Economic Myths and Reality. obsah přednášky k nalezení na http://www.csun.edu/~dwg61315/econ309.html

[5] Ibid.

 


Nakloněni svobodě je webový seriál, který na Mises.cz vychází každý pátek. Jedná se o postupný překlad stejnojmenné knihy amerického autora Louise E. Carabiniho. Knihu lze chápat jako stručný úvod do politické filosofie liberalismu. Autor v ní krok za krokem vykládá základní mechanismy fungování lidské společnosti a osvětluje, proč je respekt k těmto mechanismům důležitý pro dlouhodobou prosperitu, zatímco jejich narušení vždy vede ke katastrofě.

Předešlé kapitoly knihy Nakloněni svobodě v češtině jsou k nalezení zde.

Plná verze knihy v anglickém jazyce je k nalezení zde.

Louis E. Carabini je zakladatel americké firmy Monex obchodující s investičními kovy. V současnosti žije v jižní Kalifornii.

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed