Nedokonalé a asymetrické informace III - Lehké ženy

Mises.cz: 31. července 2013, HynekRk, komentářů: 9

Trh prostituce v České republice je do jisté míry značně unikátní. Není totiž regulován, a to přestože se na něm vyskytuje problém se silně asymetrickými informacemi. A to na dvou různých úrovních. Jednak prostitutka (můžete si doplnit i prostitut, my se dále budeme držet nejklasičtější varianty prostitutka-žena a zákazník-muž) neví, co jí přijde za klienta. Za druhé zákazník neví, co od dané pracovnice čekat. Neví, jak je tato kvalitní. A u příbuzných nebo v práci se asi ptát nebude, u přátel možná asi také raději ne. Měl by tedy stát zasáhnout a stanovit pravidla, ne? Ve skutečnosti to není třeba, protože lidé jednají v čase, jsou učenliví a jsou schopni si vyvinout metody, jak nedostatek informací překonat, pokud ho tedy uznají za významný. To platí i o prostituci. Protože tento lechtivý trh nechal u nás všežravý stát (zatím) na pokoji, je jeho výzkum i přes lechtivé téma velmi žádoucí. V této stati se zaměříme na to, co dělat, aby nepřišel za lehkou ženštinou nežádoucí zákazník. V následujícím textu využiji mimo jiné pozorování svého známého Karla (tímto mu děkuji), který se dobře orientuje na tomto trhu ve městě Brně. U nevěstinců je tento problém samozřejmě mnohem jednodušší, a proto se jim zde věnovat nebudeme. Jde nám především o prostituci poskytovanou v bytě (zřídka v rodinném domě), takový byt se nazývá privát.

Nejprve je nutné vědět, že za lehkou žínkou může přijít, jako zákazník, zloděj, který ji chce okrást, může přijít i člověk úchylný, násilník, a může přijít i vrah. Každopádně přijde muž, který je od přírody v průměru fyzicky silnější než průměrná žena. Situaci nelze podceňovat. Nejextrémnější variantou z uvedených činů je vražda. Ta je sice málo pravděpodobná, ale například za několik posledních let byly ve městě Brně zavražděny minimálně dvě prostitutky. Jedna byla zavražděna roku 2009 v Brně-Komíně (pachatel nebyl zatím zřejmě dopaden) a druhá roku 2010 (pachatel dopaden a odsouzen) [1]. Je vysoce pravděpodobné, že méně závažné činy jako krádeže, napadení se stávají častěji. Karel slyšel od těchto žen, že přišly třeba o notebook, peníze nebo dostaly facku či jim bylo hrubě vynadáno. Co tedy proti těmto jevům lehké ženy dle Karla dělají? Dobré je pracovat ve dvou či více lidech. To není v Brně neobvyklé ani u privátů. V případě potřeby si tak ženy mohou vypomoci. Někde, a to spíše výjimečně, se mohou spolehnout prostitutky na pasáka. Některé pracují samy, ale mají v bytě u sebe psa. Jiné si vymyslí, že v bytě je ještě někdo jiný, například druhá žena, pasák, přítel [2] apod. K ilustraci toho je možné nechat puštěné rádio či televizi. Samozřejmě dodejme, že je možné schovat důležité věci či si někde uschovat nějakou zbraň (slzný plyn, nůž, taser apod.).

Jak však zajistit, aby takový nepohodlný klient pokud možno ani nepřišel? Leccos může napovědět už telefonní hovor. Ten poskytne o volajícím několik informací. Zde lze například docela úspěšně zjistit, že daný zájemce je cizinec nebo příslušník nějaké menšiny. V Brně celá řada lehkých žen ve skutečnosti provozuje diskriminaci, a pokud se ozve v telefonu hlas, který má problémy s češtinou anebo má neobvyklý přízvuk, tak daný člověk má omezenou šanci se dostat na privát, čili ne všude uspěje. A nejspíš uspěje u lehkých žen, které by se daly přičíst ke spodině mezi lehkými ženami a společnosti jako celku. Koho tedy docela často lehké ženy neberou? Ukrajince, Vietnamce a Romy, ale některé i západní cizince. Zřejmě jsou tyto skupiny obyvatel vnímány lehkými ženami z hlediska bezpečnosti jako více rizikové než ostatní. Nemusí zde však jít jen o bezpečnost, ale i o snahu vyhnout se diskuzi s někým, komu není pořádně rozumět, tudíž nemusí uspět ani cizinci z tzv. Západu. Může jít i o antipatie k národu, fyzickému vzhledu či návykům. To by naznačovalo i to, že některé ženy neberou ani invalidy anebo velice staré muže. Další, koho ženy často odfiltrují, jsou opilci, ale i jiní konzumenti drog. Ti představují samozřejmě zvýšené riziko, protože alkohol způsobuje opadnutí zábran, ale také má u velké části mužů negativní vliv na sexuální výkon, což samozřejmě může vést ke špatné náladě u daného muže, zvláště pokud zaplatil třeba 1 000 Kč (platí se prakticky výhradně předem). Ceny se pohybují zhruba od 500 Kč (za rychlovku) až po 1 500 Kč (za hodinu), jde tedy pro většinu lidí o poměrně zajímavou částku. Samozřejmě nějaký cizinec může umět perfektně česky; stejně tak to, že je člověk opilý, nemusí být z telefonátu zřejmé. Pak je potřeba se spolehnout na první vizuální kontakt mezi dveřmi, a to platí i tehdy, pokud domluva probíhá prostřednictvím SMS zpráv, které sice odhalí také špatnou češtinu, ale pochopitelně ne již přízvuk. Na druhou stranu pokud cizinec umí velmi slušně česky, tak to může být známka jeho slušné socializace a znalosti místních slušných způsobů. Na základě uvedeného nepřekvapí, že se často diskvalifikují i lidé, kteří volají z utajených čísel. Některé holky, alespoň dle svých inzerátů (ty se vyskytují například v Inzert Expresu), odmítají i komunikaci prostřednictvím SMS zpráv.

Jaké jsou další možnosti získávání informací? Například od policistů se lze dozvědět informace na téma kriminálních případů spojených s prostitucí. Policisté totiž také patří mezi klientelu privátů. Pochopitelně policisté mají například o vraždách prostitutek lepší přehled než klasická média jako noviny nebo internet. V těchto médiích se nemusí ani třeba každá vražda objevit. Například pokud si to nepřejí pozůstalí. Dále existuje mezi prostitutkami jistá síť neformálních vztahů. Některé tyto ženy se navzájem mezi sebou znají, což napomáhá předávání informací. Šlo se setkat i s tím, že si tyto ženy posílají navzájem informace o „vadných“ telefonních číslech pomocí SMS zpráv, a to i tehdy, pokud se navzájem neznají. Telefonní čísla prostitutek jsou samozřejmě dostupná u inzerátů v tištěných médiích anebo na internetu. Někdy zprostředkovávají informace i samotní zákazníci, protože někteří z nich navštěvují i několik privátů a leccos v nich mohou uslyšet. Další možností, která se ženám nabízí, je návštěva recenzních fór na služby prostitutek, ale o těchto fórech někdy příště.

Možností, jak objevit důležité informace, je tedy v tomto neregulovaném odvětví celkem hodně, dost možná jsme ani vše neuvedli. Jistě ani dobrá informovanost a jiná příprava nezabrání napadení, krádeži, anebo dokonce vraždě, ale pomáhá případným problémům předcházet. Jistě ne každá prostitutka této možnosti využije, protože některé z nich jsou ochotné podstupovat větší riziko. Musí tedy především tyto ženy samy chtít. Na druhou stranu, riziková jsou však i některá jiná „normální“ povolání, které ženy běžně dělají - čerpadlářka, servírka, bankovní úřednice apod.

Tato stať, jak je patrné, není jen o informacích, ale v podstatě o bezpečnosti. Přesněji, získané informace mají sloužit k zajištění bezpečnosti prostitutek. Karel nevyužívá praktik typu BDSM [3], ale jeden ze zdejších autorů a čtenářů poskytnul k této problematice následný komentář: „Mnohé prostitutky nabízí BDSM služby, a to i v submisivní roli. Jelikož takovou prostitutku můžete klidně svázat, zacpat jí pusu, naprosto znemožnit pohyb a celkově ovládnout, nemá možnost si zavolat pomoc. V takovém případě je jí i společnost ve vedlejší místnosti k ničemu. Zabít ji rozhodně může kdokoliv, výrazně zmlátit naprosto bez problémů (zejména proto, že různá míra mlácení může být součástí služeb, takže těžko někdo třeba z vedlejší místnosti pozná, že to zákazník přehání). Takové ženy spíše prostě spoléhají na to, že lidi nejsou zlí; a asi to není úplně nerozumný předpoklad, protože znám osobně čtyři, které tohle dělají. Jedna to dělá sedm let, dvě šest a jedna dva roky, přičemž žádná z nich neměla žádný problém (ani s tím, že by klient přehnal násilí), a jedna z nich to dokonce dělá v bytě sama, což je mne dle dost o hubu, nechat se svázat a očekávat, že ji zákazník zase odváže, nicméně to dělají a funguje to (i když je to dle mého názoru fakt riskantní). Etatisté velmi často argumentují tím, že lidi jsou zlí, a když něco nehlídá stát, bude to zneužíváno, že prostě nelze někomu jen tak věřit bez toho, aby u toho byl policista, soudce a podobně. Tyto prostitutky věří a rozhodně dlouhodobě fungují bez problémů (pravda, dvě z těch čtyř nejdou do všeho hned s někým, kdo přijde, ale dovolí to až stálým zákazníkům, nicméně dohromady měly tyto dámy již mnoho tisíc návštěv a nikdy to nedopadlo špatně). A celé to vypovídá o tom, že to celkem slušně podrývá oblíbené přesvědčení "stát to musí hlídat, jinak by se lidé vraždili po ulicích"; zavraždit (pravděpodobně beztrestně a bez rizika) by bylo možné rozhodně minimálně tu, která je v tom bytě sama, přesto to nikdo za šest let neudělal.“ [4] V Nizozemí, kde pasáka dělá v podstatě stát, například v Amsterodamu (Red Light District), mají prostitutky údajně ve své komůrce tlačítko, kterým si mohou přivolat pomoc. Pomoc je na místě prý velice rychle. Ovšem lze si představit, že se mohou při svázaní a znehybnění k tlačítku dostat poměrně dost těžko [5].

[1] Viz zde: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/jihomoravsky-kraj/79807-tri-nevyresene-vrazdy-z-roku-2009-trapi-jihomoravske-policisty/ a http://brno.nejlepsi-adresa.cz/zpravy/clanky/Za-vrazdu-prostitutky-v-Brne-si-muz-odpyka-ve-vezeni-trinact-let-2654.
[2] To není moc nepravděpodobné, řada těchto žen má ve skutečnosti přítele anebo je vdaná a někdy o tom tito pánové přímo vědí a někdy se nechají takto i vyživovat.
[3] Vysvětlení zkratky viz zde: http://cs.wikipedia.org/wiki/BDSM.
[4] Komentář poskytl Urza, tímto mu děkuji.
[5] Otázkou je, zda pro jistotu zde nejsou tyto praktiky „osvícenými“ politky a úředníky pro jistotu zakázány. Ve skutečnosti v Nizozemí existuje i státem neregulovaná prostituce, alespoň v proslulé oblasti Scheveningen (Den Haag) se vyskytují v sezóně pouliční prostitutky.