Nenávist ke státu a láska ke svobodě

Mises.cz: 07. dubna 2012, Steven Horwitz (přidal Jakub Skala), komentářů: 47

Libertariáni mají řadu problémů týkajících se public relations. Některé jsou důsledkem toho, že lidé nerozumí našim myšlenkám. Jiné jsou nicméně naší vlastní chybou: Občas nedokážeme vysvětlit naše myšlenky jasně a atraktivně. Konkrétně máme ve zvyku zdůrazňovat proti čemu jsme, místo abychom říkali, pro co jsme.

To je ten rozdíl mezi tím být znám jako ten, kdo „nenávidí stát“, a ten, kdo „miluje svobodu“. Nesnažím se říct, že lidé, kteří mluví o tom, jak moc nenávidí stát, ve skutečnosti nemilují svobodu. Stejně tak se nesnažím říct, že ti, kteří mluví o milování svobody, jsou příliš shovívaví k věcem, které dělá stát. To, co bych chtěl říct, je, že v mnoha případech jsou libertariánské myšlenky lépe prezentovány jako podpora svobody než jako opozice vůči tomu, co vláda může způsobit.

Jako jeden příklad uvažme, jak někteří liberteriáni mluví o regulacích byznysu, konkrétně o licencích na obchodní činnosti. Pokud vše, co děláme, je mluvení o tom, jak jsou takové regulace produktem radílků opatrovnického státu nebo volených zástupců, kteří se snaží o znovuzvolení naplněním vlastních kapes darů od zájmových skupin, budeme působit dojmem, že pouze nenávidíme stát. Takový popis může být v některých konkrétních situacích pravdivý a ani netvrdím, že není, ale není to nejlepší a už vůbec ne jediný způsob, jak přesvědčovat lidi. 

Omezující sny

Proč bychom místo toho nemluvili o tom, jak tyto regulační a licenční zákony omezují svobodu obyčejných lidí při sledování jejich snů? Vést svoji vlastní firmu není jen „ekonomické chování“. Je to část toho, co filosof Loren Lomansky myslí, když mluví o tom, jak nám svoboda dovoluje, abychom byli „tvůrci projektů“, abychom dávali našem životům smysl. Pro mnoho lidí, speciálně pro členky skupin, kterým bylo historicky odebráno právo takových možností, je založení a vedení firmy zdrojem obrovské pýchy a úspěchu neoddělitelného od širších cílů života jedince. Měli bychom se soustředit na důležitost této svobody, ne pouze na škody napáchané státem.

Mohli bychom také mluvit o způsobech, kterými firmy na svobodnějších trzích efektivně slouží svým zákazníkům místo toho, aby naplňovaly touhy politiků a regulátorů. Poskytováním širší nabídky s vyšší kvalitou za nižší cenu způsobí, že díky firmám na více konkurenčních a méně regulovaných trzích budou i jejich zákazníci moci snadněji vytvořit a vykonat svoje životní projekty. Svoboda, kterou producenti získají, když je vláda nechá na pokoji, dovoluje tomu zbytku z nás užívat si naší svobody mocným a smysluplným způsobem. Jednoduchá změna rétoriky od státních negativ k pozitivům svobody může přesvědčit lidi, že my nejsme jen věční reptalové, ale máme vizi lepší společnosti. 

Mimo naši rétoriku stojí za zmínění další dva body týkající se rozdílů mezi nenáviděním státu a láskou ke svobodě. Zaprvé, jak jsem již argumentoval dříve, ve světě, kde se musíme smířit s druhou nejlepší možností, a to je svět, který skutečně obýváme, mohou někdy činnosti státu podporovat svobodu tím, že zajišťují rovnost před zákonem. Stát má povinnost chovat se ke všem svým občanům stejně a tento pohled je zcela v duchu tradice klasického liberalismu.[1] Ve chvíli, kdy někdo „nenávidí stát“, může přehlédnout nebo reflexivně negativně reagovat na způsoby, kterými stát může rozšířit práva i k těm, kterým byla dříve upírána.

Soukromé násilí

Důležitější je, že pokud jsme příliš zaměřeni na nenávidění státu, můžeme přehlédnout nebo zlehčovat různé druhy soukromých aktivit, které omezují svobodu. Ano, stát má monopol na legální násilí, ale násilí se také odehrává v mnoha jiných kontextech, kupříkladu domácí násilí. Kromě fyzického násilí existuje soukromý (nestátní) rasismus, sexismus, antisemitismus, který – i když je nenásilný – může mít dopad na naplňování cílů lidí.

Být libertariánem znamená v první řadě milovat svobodu. Stát je jistě hlavní překážkou naší svobody, ale není jediný. Čím více mluvíme o lásce ke svobodě, tím více si budeme uvědomovat překážky ke svobodě ve všech jejich formách, a tím větší je šance, že přesvědčíme další, kteří tvrdí, že milují svobodu, ale dost možná nevidí všechny její implikace.

[1] Tady nás chtěl autor asi trochu pobavit. (pozn. překl.)

Článek původně vyšel na thefreemanonline.org.