Není "my" jako "my"

Mises.cz: 07. srpna 2015, Tomáš Macháček, komentářů: 1

Určitě to znáte. Kolega po hokejovém zápase zahuláká: „Vyhráli jsme!“, i když není členem hokejové reprezentace a nijak se na gólu, který Švéďáci inkasovali, nepodílel. Používá to snad každý. My rodina, my studenti, my učitelé, my zaměstnanci, my Češi… Většinou o nic nejde a z kontextu lze pochopit, co tím chtěl básník říct.

Někdy ale stojí za to udělat si ten individualistický rozbor pořádně a zjistit, kdo, co, jak a kde. Z té přehršle možných variant jsem si vybral jednu, na které to snad půjde vidět velmi snadno – evropské dotace.

Snad každých pár týdnů čtu, že „my“ jsme z EU vyčerpali o tolik nebo tolik víc, než jsme zaplatili. Bohatství se ale na běžném účtu nekotí. Nějací konkrétní lidé jej museli vytvořit, jím disponovat, jej spotřebovat atd. Takže o kom se to budeme bavit?

Máme tu jednu partičku takových otloukánků, kteří jsou dost nevybíravým způsobem nuceni vzdát se nemalé části svých příjmů. Říká se jim „daňoví poplatníci“. Takoví žijí po celé EU. V ČR, Německu, Británii, Finsku… A ano. Dokonce i v Řecku je takových nešťastníků dost a dost. A právě oni financují všechny ty projekty, dotace, granty, školení, diety, chlastačky, politiky, úředníky, dotačníky a vůbec všechny ty sympaťáky, kteří se okolo toho vybraného balíku peněz se záhadnou pravidelností vynořují.

Tito tvoří druhou skupinu. Známí jsou jako pijavice, paraziti, škodná atp. Rozšířeni jsou opět po všech zemích EU. Nejsou jen řecké pijavice, ale též české, britské, německé nebo finské. Teď už byste měli pomalu chápat, že existují lidé, kteří platí jako mourovatí (z donucení) a existují lidé, kteří inkasují rychlejším tempem, než dopraváci při akci Kryštof.

Když by současný český ministr financí užil královského „my“ a řekl: „My, Babiš První, z vůle všech čertů arci-oligarcha a ministr financí Kocourkova, jsme na dotacích vydělali," tak na tom nemůžu rozporovat ani zbla. Plural maiestaticus par excellence. To je příklad jak víno.

Když by řekl: „My, obyvatelé ČR jsme na dotacích vydělali," byla by to pravda jen z malé části, poněvadž z nějakých deseti milionů lidí, rýžuje na dotacích stále jen relativně malá část obyvatelstva.

No, a pokud by nějaký produktivní jedinec (tedy tržně vydělávající, kam jednoduše Babiše nelze zařadit) podlehl klamu a tvrdil, že: „My, produktivní obyvatelstvo ČR, jsme na dotacích vydělali“, půjde o čirý nesmysl.

Nejprve, co to znamená, když v televizi prohlásí nějaká mluvící hlava, že ČR čerpá z EU více, než tam platí? To znamená, že české pijavice jsou živeny stále hlavně z kapes českých daňových poplatníků, ale též i třeba z kapes německých daňových poplatníků. Takže nějaký chudák Helmut přispívá na chlebíček německým a také českým, řeckým a bůhví jakým ještě, pijavicím. Pokud nepatříte sami mezi pijavice, ale naopak jste daňovým poplatníkem, není důvod slavit. Proděláváte, i když v televizi vám tvrdí, že „ČR vydělává“. To, že v tom nejste sami, ale že kapsa krvácí i Helmutovi, nemůže být útěchou. Žádné peníze vám to neušetří.

Dále někteří lidé podléhají tvrzení, že „nebýt EU, tak by se tu nic nepostavilo“. Koneckonců modrých cedulí je v okolí dost a dost. Kromě zjevných „úspěchů“ dotačního řádění, jako např. rozhledny v údolí, byly financovány i věci, které by samy o sobě mohly být užitečné. Školení by klidně mohlo být poskytnuto tržně, když by jej nějaká firma dobrovolně proplatila. Lidé by si téměř určitě platili zateplení domů i bez pokynů z EU. Je tu ale obrovský rozdíl. Když si dobrovolně (tržně) koupíte pytel mrkve, uděláte tak proto, že na ni máte chuť nebo třeba chcete více vitamínů. Prostě chcete nějakým způsobem zlepšit svou situaci a uspokojit nějakou potřebu. Ekvivalent dotací je, že vám politik vezme bez dovolení peníze, nakoupí pytel mrkve, aniž by věděl, jestli nemáte chuť na meloun nebo na řízek (polovinu si nechá), a vy tu náhle stojíte s hromadou mrkve, zbaveni volby, jak se svými penězi naložit. Politik/byrokrat rozhodl za vás. To on si přál silnici tady a ne o dvacet metrů dál. To on si dal plán zateplit 100 000 tisíc domů do konce desetiletí. To on chce tohle všechno za vaše peníze a je mu fuk, že vy byste raději vyrazili na dovolenou, koupili pár knížek nebo třeba novou pohovku. Nemám ponětí, kolik by vzniklo těchto za normálních okolností užitečných věcí bez rozkazů z EU, ale můžu s klidným svědomím říct jedno – tyto politické výdaje nemusí a neberou ohled na spotřebitele. Tudíž společnost jako celek neobohacují, nýbrž ochuzují.

Toto samozřejmě neplatí jen pro evropské dotace. Platí to i pro zákony nebo výdaje jednotlivých států či samospráv. Dělejte si takové rozbory častěji. A jak říkal Lenin: „Hledejte toho, kdo z toho může něco mít.“