Číny se hromada lidí bojí. Dle nedávného průzkumu však investoři očekávají, že jí čeká do „několika“ let krize. Abychom tyto velké souvislosti ohledně velkého státu pochopili, musíme se kouknout na problematiku dovozu a vývozu a vše, co s ní souvisí. Napadle mne k Číně jistá paralela. Pravda však je, že základ k oné paralele mi dal Martin Pánek.

Představte si sami sebe ve vlastním bytě. Někdo musí namáhat představivost, někdo ne (šťastlivec). Když jdete do práce, vyvážíte ze svého území svoji pracovní sílu a lidský kapitál. Když jdete z práce, dovážíte peníze (kapitál). Lidé obvykle pracují za nějakým způsobem stanovenou mzdu. Je prakticky jedno, jak je ona mzda stanovena — pokaždé musíte prací strávit nějaký čas. Za onen strávený čas je vám ochotný někdo nějak zaplatit. Vaše práce je tedy nějak ceněna — vyvážíte práci o nějaké ceně. Přesněji řečeno: vyvážíte čas po hodinách za cenu 100 korun. Vyvážíte hodinu, dovážíte stovku.

Mezi námi chodí spousta lidí, kteří tvrdí, že je potřeba podporovat vývoz. Mezi nimi je pak skupina lidí, kteří říkají, že je třeba „zlevňovat“ měnu, aby se vyváželo co nejvíce.

Je to zajímavá úvaha. V našem příkladě by to vypadalo takto: očividně chcete více pracovat. Proto snížíte svoji cenu práce — přijdete za svým zaměstnavatelem a nabídnete mu, že budete pracovat za 50 korun za jednu hodinu. Váš šéf si nejdřív pomyslí, že jste se asi zbláznil. Následně se chopí příležitosti a s radostí vám na vaši nabídku kývne. Začne vás časově více zaměstnávat. Vyvážíte více práce, více hodin. Za každou hodinu však dovážíte méně. Abyste dovezli to samé, co dříve, musíte se více nadřít. To obvykle lidé nedělají rádi.

Najednou zjistíte, že i za 50 Kč/hodinu dovážíte málo. Rozhodnete se k radikálnímu kroku: rozdáte svoji práci zadarmo (skoro). Snížíte si mzdu na 1 Kč/hodinu!

Efekt je téměř okamžitý — práce máte nad hlavu, běháte sem a tam, o domov takřka nezavadíte. Abyste si vydělal to, co dříve, musíte pracovat dny i noci. Vám to ale nevadí. Vy jste spokojení! Vy chcete především vyvážet, protože tak je to správné!

Takovýmto lidem se říká „workoholici“. Počáteční nadšení z práce je ale časem nahrazeno zhroucením a nějakou dobu neschopností pracovat.

Takovým globálním workoholikem byla právě Čína. Svým „podhodnoceným Yuanem“ neškodila USA (jak tvrdil Barack Obama), ale spíše sama sobě.

Dochází jí dech, jako každému skutečnému workoholikovi. Doma ji začíná trápit inflace, staví mrtvá města pro nikoho (a nemá na jejich dostavení), šíří se malinvestice. Čínské století možná nastane, ale nezačne nyní. Začne až po krizi, která Čínu čeká.

Díky čemu tedy Čína tak zbohatla? Nebylo to díky vývozu, jak si může někdo myslet, ale díky dovozu. Díky čemu se stávají studenti chytřejší? Díky tomu, že chodí do školy, nebo díky tomu, že na té škole získávají znalosti? Do školy mohou chodit všichni — někdo protrpět daný čas, někdo studovat. Ten, kdo „protrpí“ nic nedováží — nevzdělává se. Dá se pak očekávat, že chytřejším bude ten student, který se skutečně vzdělává.

To, co předcházelo Čínskému růstu bylo otevření se světu. Čína nejdříve umožnila do země dovážet. Díky tomu se stala bohatou. Do Číny byli dovezeny technologie, továrny, výroby, znalosti. Díky tomu má vůbec co a za co vyvážet.

Co vás udělá bohatším? To, že budete chodit do práce ve dne v noci, nebo to, že z oné práce přinesete hodně peněz?

V USA se nyní pokouší zjevně srazit cenu USD. Nasvědčuje tomu jejich monetární politika. Prezident Obama říká, jak je „zachování růstu“ jeho mandátem. Sorry, pane prezidente, není to váš mandát. Jediné, čeho v USA Fed svojí politikou dosáhne, je o něco vyšší inflace a postavení základů pro další bubliny a krize.

Umělé snižování ceny výrobních faktorů pomocí státní moci je vždy kontraproduktivní. Rakouská teorie hospodářského cyklu se nedá naroubovat jen na peníze a kapitál, ale také na další výrobní faktory.