Mises.cz

Mises.cz

O mudlovských penězích a kouzelné síle člověka

Politici neřeší nic jiného, než komu peníze dají a od koho si je vezmou. „Pravicoví“ politici nás přesvědčují, že se peníze nemají utrácet za spotřebu, ale stát je má investovat. Levice zas horuje za větší dávky všem ve jménu solidarity.

(autorem je Honza Mikula, vyšlo na www.honzamikula.cz)

 

Fascinace lidí penězi je nezměrná. Jako by přikládali penězům nějakou zvláštní kouzelnou moc. Jen se podívejte na ekonomy a politiky.

Hlavní proud ekonomie se smrskl na peněžní ekonometrii. Keynesiánci mluví o multiplikačních efektech, které podle jejich modelů zázračně nakopávají ekonomiku. Monetaristé lakonicky hlásají – za vším hledej peníze.

Politici neřeší nic jiného, než komu peníze dají a od koho si je vezmou. „Pravicoví“ politici nás přesvědčují, že se peníze nemají utrácet za spotřebu, ale stát je má investovat. Levice zas horuje za větší dávky všem ve jménu solidarity.
 

Mudlovské zklamání

Jako asi každý malý chlapec jsem si oblíbil Hvězdné války. Takže ani mě neminula fáze, kdy jsem upřeně zíral na tužku před sebou a snažil se v sobě aktivovat tu zázračnou sílu midi-chlorianů, která by tužkou pohnula. O pár let později, když přišel Harry Potter, byla už tato fáze kratší a poměrně rychle jsem došel k závěru, že jsem pouhý mudla.

Peníze nemají žádnou kouzelnou moc. Jsou obyčejným výtvorem lidské nápaditosti, který nám ulehčuje směnu. Nemusíme už složitě vykrmovat husu a pak se s ní trmácet přes celé město na trh, kde ji směníme třeba za bochníky chleba. Místo toho používáme bankovky, jejichž hodnota je zřejmá, v čase se příliš nemění a vejdou se nám do peněženky. Ovšem princip zůstává stále stejný. Peníze jsou prostředkem, jak směnit pro nás méně cennou věc za věc, která má pro nás větší hodnotu.
 

Hry s nulovým součtem

Když keynesiánci sypou peníze do jedné části hospodářství a hrdě počítají, kolikrát se každá koruna navíc otočí skrz zázračný multiplikační efekt, už nemluví o tom, že tu korunu vzali lidem z jiné části ekonomiky, která nyní multiplikuje ale s opačným znaménkem.

Když monetaristé tisknou nové bankovky pro soukromé banky, aby prý podpořili ekonomiku, už mlčí o tom, že s každou vytištěnou bankovkou klesá hodnota všech zbývajících bankovek. Zatímco jedni si užívají falešné prosperity z nově natištěných peněz, ti druzí jim to financují skrz nárůst cen a doplácejí na to v podobě umělých změn v hospodářství, které dříve či později skončí ekonomickým propadem.

Když politici ve jménu sociální spravedlnosti zavádějí nový sociální program, neuslyšíte od nich přiznání, že na něj vzali peníze z kapes lidí, kteří se starají o svou rodinu, investují do budoucnosti svých dětí, či se jinak podílejí na společenském bytí. Snahou odstranit jeden sociální problém nepozorovaně vytváří jiný.

Pokud bychom nepočítali rozsáhlé náklady na státní správu a nevyhnutelně vzniklý problém korupce, zdálo by se, že je to hra s nulovým součtem. Není.

 

Podnikatelský duch

Už z raného dětství si pamatuji, jak jsem si hrál s Chevou. Kostiček bylo pomálu, za to v hlavě se mi rodily velké plány, které aktivovaly můj mozek tak mocně, že jsem ztrácel pojem o času. Později se to opakovalo při hraní některých počítačových her, při programování svých prvních stránek. Naposledy se to stalo, když jsem připravoval tento článek.

Sny a vnitřní touha jich dosáhnout jsou skutečným hybatelem věcí. To je skutečný zdroj vynalézavosti a rozvoje. Tak vzniká inovační pokrok, tak vzniká prosperita.

Zatímco stát je schopen vzít peníze jedněm skrz inflaci či daně a dát je druhým, už není schopen přenést tenhle podnikatelský zápal od jedněch k druhým. Naopak s každou korunou, kterou musí nedobrovolně odevzdat, s každou byrokratickou překážkou, kterou musí překonat a s každým narušením svobody se vnitřní zápal člověka oslabuje.

Kdyby za mnou děda, u kterého jsem si často hrával, každou hodinu přišel, sebral mi deset kostiček a dal mi plánky, podle kterých musím stavět, tak bych se na to hned vykašlal a šel spát. Naštěstí mi děda nic nebral a ani nic nenařizoval. Naopak mi každou hodinu nosíval talíř plný nakrájeného ovoce, díky čemuž jsem měl energii si hrát nerušeně až do pozdních hodin.

 

Proč tu nemáme tisíce Applů?

Evropská unie i samotné státy posílají desítky miliard na inovace. Když se podíváme na příběhy firem jako Apple, Microsoft či Google, zjistíme, že tyto firmy začínaly s poměrně malým kapitálem někde v garáži. Čistě teoreticky by za peníze z dotací mohlo vzniknout takových Applů, Microsoftů a Googlů tisíce.

Přesto žádná srovnatelná firma ze státních dotací nevznikla. Steve Jobs či Bill Gates uspěli díky mimořádnému zapálení a geniální invenci – prostě díky podnikatelskému duchu, který si v sobě vypěstovali. Na rozdíl od peněz nelze podnikatelský duch zdanit a poté přerozdělit jiným.

 

Státní solidarita neexistuje

Přiznám se, že jsem asi špatný člověk. Když nakupuji v obchodě a vidím, že jsem na DPH zaplatil 153 Kč, necítím žádný hřejivý pocit, že daň, která mi významně prodražila nákup, pomáhá méně šťastným spoluobčanům. Když se kouknu na svou výplatnici a vidím, o kolik desítek procent mi stát zkrouhnul moji mzdu, neraduji se, že stát z toho platí babičce a dědovi důchody.

Chytří lidé od Adama Smithe až po současného dalajlámu považují za klíčovou lidskou vlastnost soucit. Soucit je schopnost našeho mozku prožívat stejné pocity jako prožívá člověk, se kterým soucítím. Děje se to díky tzv. zrcadlovým neuronům, které aktivují v člověku stejná mozková centra a procesy jako v člověku, se kterým soucítím. To je ono neviditelné lepidlo společnosti, které spojuje jednotlivce. Tak vzniká solidarita.

Když berní úředníci vyberou nedobrovolně peníze od jedněch a jiní úředníci skrz rafinované vzorečky spočítané počítačem pošlou peníze na účet druhým, tak to není solidarita. To je pouhé přerozdělovací sociální inženýrství politiků a úředníků.

Kde není soucit jedněch k druhým, tam nemůže být ani solidarita.

 

Nevěřte v peníze, věřte v člověka

Prosperita ani solidarita neexistují díky penězům. Peníze pouze usnadňují lidem jejich realizaci.

Prosperita vzniká schopností lidí vyrábět nové užitečné věci. Peníze slouží jenom k jejich snazší směně. Tím, že natiskneme více papírků s podobiznou slavných osobností, nenatiskneme více užitečných výrobků pro lidi. Od kamenných pazourků až k iPhonu jsme nedošli díky rotačkám centrálních bank a dotačním plánům politiků, ale díky podnikatelskému duchu.

Obdobně společnost nedrží pohromadě díky papírkům se štemplem centrální banky, ale díky soucitu každého z nás s lidmi okolo nás.

Je na čase zahodit ekonomické poučky založené na kouzelné síle peněz, které zaplevelily ekonomii. Peníze jsou prostředkem směny. Ničím víc. Pečujme o ně tak, aby svou směnnou hodnotu neztrácely. Podobnou očistou by měla projít i politika. Zrušme všechny domnělé státní podpory podnikání a přestaňme se tvářit, že současný sociální systém je solidární, když není.

Vytvořme svobodné prostředí, kde nám lidská kreativita a touha po úspěchu zajistí trvalý růst prosperity, ze kterého budou profitovat všichni. Vytvořme svobodnou společnost, kde lidský soucit bude základním pilířem solidární společnosti.

Přestaňme věřit na kouzelnou sílu potištěných papírků, skutečná kouzelná síla je v každém z nás.

Uživatelské menu

Login:
Heslo:
zapamatovat si mě
Nemáte zde účet?
Zaregistrujte se!
RSS feed
Atom feed