Obžaloba duševního vlastnictví - část III.

Mises.cz: 20. prosince 2011, Stephan Kinsella (přidal Jakub Skala), komentářů: 14

[Všechny kapitoly Obžaloby duševního vlastnictví naleznete v sekci literatura. Knihu je také možné zakoupit v našem eshopu.]

LIBERTARIÁNSKÝ POHLED NA DUŠEVNÍ VLASTNICTVÍ

Spektrum 

Libertariánské pohledy na DV se pohybují na škále od kompletní podpory nejvyššího představitelného stupně až k naprostému odmítání. Většina diskusí o duševním vlastnictví se dotýká patentů a copyrightů; trademarky a obchodní tajemství nejsou tak problematické (viz níže). Proto se tento článek bude soustředit primárně na legitimitu patentů a copyrightů.

Argumenty ve prospěch DV mohou být rozděleny na utilitaristické a založené na přirozených právech. Libertariánští obhájci duševního vlastnictví tíhnou k druhému způsobu ospravedlnění z výše zmíněných.[12] Například mezi obhájce duševního vlastnictví, jejichž argumenty jsou založeny na přirozených právech, nebo alespoň nejsou založeny na utilitaristickém přístupu, patří více či méně extrémní autoři jako Galambos, Schulman a Rand.[13] Z předchůdců moderních libertariánů obhajovali duševní vlastnictví na morálních a přirozeně právních základech Spooner a Spencer.[14]

Podle pohledu vycházejícího z přirozených práv, který zastávají někteří libertariáni, mají produkty mysli nárok na ochranu stejně jako hmotný majetek. Obojí je produktem jedincovy práce a mysli. Jelikož vlastní svoji práci, má jedinec:

“přirozené právo na plody své práce. Pod tímto úhlem pohledu má jedinec právo na myšlenky, které vyplodí a umění, které vyprodukuje stejně, jako má právo na obilí, které zasel.“[15]

Tato teorie se odvíjí od představy, že jedinec vlastní svoje tělo a práci, a tak i jejich ovoce včetně intelektuální „tvorby“. Jedinec vytvoří sonátu, píseň nebo sochu zapojením své práce a svého těla. A tedy má nárok na to „vlastnit“ tyto výtvory, protože jsou produktem dalších věcí, které „vlastní“.

Existují také utilitaristické argumenty pro DV. Federální soudce Richard Posner, ačkoliv není libertarián, je prominentním obhájcem duševního vlastnictví.[16] Mezi libertariány je to anarchista David Friedman, který analyzuje a zdá se, že schvaluje DV na základě „ekonomie a práva“.[17] Utilitarianistický argument předpokládá, že bychom měli volit takové zákony a politiky, které maximalizují „bohatství“ nebo „užitek“. Ohledně patentů a copyrightů tedy tato myšlenka říká, že více uměleckých a technických „inovací“ koresponduje nebo vede k většímu bohatství. Veřejné statky a problém černého pasažéra snižují objem takového bohatství pod optimální úroveň, tj. na nižší úroveň, než jaké bychom dosáhli, pokud by existovaly adekvátní zákony o duševním vlastnictví u knih, atd. A tedy garantováním copyrightových a patentových monopolů, které podporují autory ve vynalézání a tvorbě, je bohatství optimalizováno nebo alespoň navýšeno.[18]

Na druhé straně existuje dlouhá tradice opozice vůči patentům a copyrightům. Mezi moderní oponenty patří Rothbard, McElroy, Palmer, Lepage, Bouckaert a já sám.[19] Benjamin Tucker také razantně odmítal DV v diskusi v devatenáctém stol. v individualisticko-anarchistickém periodiku Liberty.[20] Tito autoři upozorňují na četné problémy argumentů obhajujících duševní vlastnictví založených na utilitarianismu a přirozeném právu. Tyto a další nedostatky standardních argumentů pro DV jsou zkoumány níže.

Utilitarianistická obrana duševního vlastnictví

Obhájci duševního vlastnictví jej často obhajují na utilitarianistických základech. Utilitarianisté tvrdí, že „cíl“ podpory více inovací a tvorby ospravedlňuje zdánlivě nemorální „prostředky“ – omezení svobody jedince v používání svého fyzického majetku, způsobem, jaký (obhájci) uznají za vhodné. Ale ospravedlňování jakéhokoliv zákona striktně na utilitarianistických základech přináší tři fundamentální problémy.

Zaprvé předpokládejme, že bohatství nebo užitek skutečně může být maximalizován adaptováním jistých právních pravidel; „velikost koláče“ vzrostla. Ani to nedokazuje, že tato pravidla jsou ospravedlněna. Tak například někdo by mohl argumentovat, že při redistribuci poloviny bohatství procenta nejbohatších obyvatel společnosti k deseti procentům nejchudších dochází k nárůstu čistého užitku. Ale i kdyby krádež majetku osoby A a jeho darování osobě B zvýšilo blaho osoby B „více“ než o kolik poklesne blaho osoby A (pokud by takové porovnání vůbec mohlo být nějak uděláno), tak to neznamená, že krádež majetku osoby A je ospravedlněna. Maximalizace bohatství není cílem práva – jeho cílem je spravedlnost, která dává každému, co mu náleží.[21] I pokud se v důsledku zákonů o duševním vlastnictví zvýší celkové bohatství, tak to neznamená, že tento údajně žádaný výsledek ospravedlňuje neetické porušování práv některých jedinců používat svůj majetek, jak sami uznají za vhodné.

Vedle etických problémů existuje i další problém – utilitarianismus není koherentní. Nezbytně zahrnuje nelegitimní interpersonální srovnání užitku, kde „náklady“ zákonů o DV jsou odečteny od „výnosů“ za účelem rozhodnutí o tom, zda dané zákony přináší čistý výnos.[22] Ale ne každá hodnota má tržní cenu; ve skutečnosti ji nemá žádná. Mises ukázal, že dokonce i pro statky, které mají tržní cenu, neslouží cena jako měřitel hodnoty statku. [23]

Konečně pokud bychom nechali stranou problém interpersonálního srovnávání užitku a ospravedlnění redistribuce, které jsme shrnuli výše, při zapojení standardních utilitarianistických měřících technik není vůbec jasné, zda duševní vlastnictví vede k nějaké změně – ať nárůstu nebo poklesu – celkového bohatství.[24] Je diskutabilní, zda jsou patenty a copyrighty skutečně nezbytné k podpoře tvorby a výzkumu, popř. zda přírůstek inovací převáží ohromné náklady systému duševního vlastnictví. Ekonometrické studie neukazují přesvědčivě čistý nárůst bohatství. Možná, že by bylo ještě více inovací, pokud by neexistovaly patentové zákony, možná by pro výzkum a vývoj bylo k dispozici více prostředků, kdyby tyto nebyly utráceny za patenty a soudní spory. Je možné, že společnosti by měly mnohem větší motivaci inovovat, pokud by se nemohly spoléhat na svůj téměř dvacetiletý monopol.[25]

V patentovém systému nepochybně existují náklady. Jak bylo poznamenáno, patenty mohou být získány pouze pro „praktickou“ aplikaci myšlenek, ale nikoliv pro abstraktnější nebo teoretičtější myšlenky. To odklání zdroje od teoretického výzkumu a vývoje.[26] Není jisté, zda je na tom společnost lépe s relativně více praktickými vynálezy a relativně méně teoretickým výzkumem a vývojem. Navíc, mnoho vynálezů je patentováno z obranných důvodů, což vede k nákladům na patentové právníky a na poplatky pro patentové úřady. Tyto vysoké režijní náklady by byly nepotřebné, pokud by patenty neexistovaly. V nepřítomnosti patentových zákonů by společnosti například neutrácely peníze za získávání nebo obranu tak směšných patentů jako jsou ty, které jsou uvedené v apendixu. Jednoduše nebylo prokázáno, že DV vede k čistému zisku bohatství. A neměli by ti, kteří obhajují použití síly proti majetku ostatních, nést důkazní břemeno?

Musíme mít na paměti, že když obhajujeme určitá práva a zákony, a vyšetřujeme jejich legitimitu, ve skutečnosti vyšetřujeme legitimitu a etiku použití síly (násilí). Ptát se, zda by měl být přijat či zda by měl existovat daný zákon, znamená ptát se: je správné použít násilí proti jistým lidem v jistých situacích? Není překvapivé, že na tuto otázku analýzy maximalizace bohatství neodpovídají. Utilitarianistická analýza je skrz na skrz zmatená a zkrachovalá: mluvení o nárůstu velikosti koláče je metodicky poskvrněné; neexistuje žádný jednoznačný důkaz, že se zákony o DV velikost koláče roste. A dále nárůst velikosti koláče neospravedlňuje použití násilí proti jinak legitimnímu vlastnictví ostatních. Z těchto důvodu je utilitarianistická obhajoba duševního vlastnictví nepřesvědčivá.

[12] Pro konvenční teorie DV viz “Bibliography of General Theories of Intellectual Property,” v Encyclopedia of Law and Economics, http://encyclo.findlaw.com/biblio/1600.htm; a Edmund Kitch: “The Nature and Functionofthe Patent System,” v Journal of Law and Economics 20, str. 265.
[13] Viz Andrew J. Galambos: The Theory of Volition, vol. 1; J. Neil Schulman, “Informational Property: Logorights,” v Journal of Social and Biological Structures; a Rand: “Patents and Copyrights.” Další objektivisté (stoupenci Ayn Rand), kteří podporují DV jsou George Reisman: Capitalism: A Treatise on Economics, str. 388–89; David Kelley: “Response to Kinsella,” v IOS Journal 5, no. 2, str. 13; Murray I. Franck: “Ayn Rand, Intellectual Property Rights, and Human Liberty,”; Murray I. Franck: “Intellectual Property Rights: Are Intangibles True Property,” v IOS Journal 5, no. 1; a Murray I. Franck: “Intellectual and Personality Property,” v IOS Journal 5, no. 3, str. 7. Je obtížné najít publikované diskuze Galambosových myšlenek, zřejmě proto, že jeho vlastní teorie bizarně omezují možnosti jeho stoupenců je šířit. Viz např. Jerome Tuccille: It Usually Begins with Ayn Rand, str. 69–71. Nicméně střípky Galambosových teorií mohou být nalezeny v David Friedman: “In Defense of Private Orderings: Comments on Julie Cohen’s ‘Copyright and the Jurisprudence of Self-Help’,” v Berkeley Technology Law Journal 13, no. 3 a v Stephen Foerster: “The Basics of Economic Government,” mohou b
[14] Lysander Spooner: “The Law of Intellectual Property: or An Essay on the Right of Authors and Inventors to a Perpetual Property in Their Ideas,” v The Collected Works of Lysander Spooner; Herbert Spencer: The Principles of Ethics, část IV., kap. 13, str. 121. Viz také Wendy McElroy: “Intellectual Property: Copyright and Patent,”; a Palmer: “Are Patents and Copyrights Morally Justified?” str. 818, 825.
[15] Palmer: “Are Patents and Copyrights Morally Justified?” str. 819.
[16] Richard A. Posner: Economic Analysis of Law, 4. ed., § 3.3, pp. 38–45.
[17] David D. Friedman: “Standards As Intellectual Property: An Economic Approach,” v University of Dayton Law Review 19, no. 3, str. 1109–29; a David D. Friedman: Law’s Order: What Economics Has to Do with Law and Why it Matters, kap. 11. Ejan Mackaay také obhajuje DV na utilitarianistických základech v článku “Economic Incentives in Markets for Information and Innovation,” v “Symposium: Intellectual Property,” Harvard Journal of Law & Public Policy 13, no. 3, str. 867. Mezi dřívější obhájce DV na základě utilitarianismu patří John Stuart Mill a Jeremy Bentham. Viz Arnold Plant: “The Economic Theory Concerning Patents for Inventions,” v Selected Economic Essays and Addresses, str. 44; Roger E. Meiners a Robert J. Staaf: “Patents, Copyrights, and Trademarks: Property or Monopoly?” v “Symposium: Intellectual Property,” Harvard Journal of Law & Public Policy 13, no. 3, str. 911
[18] Viz Palmer: “Are Patents and Copyrights Morally Justified?”, str. 820–21 a Julio H. Cole: “Patents and Copyrights: Do the Benefits Exceed the Costs?”
[19] Viz Murray N. Rothbard: Man, Economy, and State, str. 652–60; Murray N. Rothbard: The Ethics of Liberty, str. 123–24; Wendy McElroy: “Contra Copyright,” v The Voluntaryist (červen 1985); McElroy: “Intellectual Property: Copyright and Patent”; Tom G. Palmer: “Intellectual Property: A Non-Posnerian Law and Economics Approach,” v Hamline Law Review 12, str. 261; Palmer: “Are Patents and Copyrights Morally Justified?”; o Lepageovi viz Mackaay: “Economic Incentives,” str. 869; Boudewijn Bouckaert: “What is Property?” v “Symposium: Intellectual Property,” Harvard Journal of Law & Public Policy 13, no. 3, str. 775; N. Stephan Kinsella: “Is Intellectual Property Legitimate?” v Pennsylvania Bar Association Intellectual Property Law Newsletter 1, no. 2, str. 3; Kinsella: “Letter on Intellectual Property Rights,” a “In Defense of Napster and Against the Second Homesteading Rule.”
Zdá se, že F. A. Hayek také oponoval patentům. Viz The Collected Works of F. A. Hayek, vol. 1, The Fatal Conceit: The Errors of Socialism, str. 6; a Meiners a Staaf: “Patents, Copyrights, and Trademarks,” str. 911. Cole vznáší námitku proti utilitarianistické obhajobě patentů a copyrightů v “Patents and Copyrights: Do the Benefits Exceed the Costs?” Viz také Fritz Machlup: U.S. Senate Subcommittee On Patents, Trademarks & Copyrights v An Economic Review of the Patent System, 85th Cong., 2nd Session, 1958, Study No. 15; Fritz Machlup a Edith Penrose: “The Patent Controversy in the Nineteenth Century,” v Journal of Economic History 10, str. 1; Roderick T. Long: “The Libertarian Case Against Intellectual Property Rights,” v Formulations 3, no. 1; Stephen Breyer: “The Uneasy Case for Copyright: A Study of Copyright in Books, Photocopies, and Computer Programs,” v Harvard Law Review 84, str. 281; Wendy J. Gordon: “An Inquiry into the Merits of Copyright: The Challenges of Consistency, Consent, and Encouragement Theory,” v Stanford Law Review 41, str. 1343; a Jesse Walker: “Copy Catfight: How Intellectual Property Laws Stifle Popular Culture,” v Reason (březen 2000).
[20] McElroy: “Intellectual Property: Copyright and Patent.” Dalším silným oponentem DV byl William Leggett. Viz Palmer: “Are Patents and Copyrights Morally Justified?” str. 818, 828–29. Ludwig von Mises ohledně tohoto problému nevyjádřil žádný názor, pouze nastínil ekonomické implikace na základě přítomnosti nebo nepřítomnosti takovýchto zákonů. Viz Human Action, 3.rev. ed., kap. 23, sekce 6, str. 661–62.
[21] Dle Justiniana je „spravedlnost konstantní a neustálé přání poskytnout každému co jeho jest … zásady práva jsou tyto: žít čestně, nikomu neublížit, dát každému, co si zaslouží.“ The Institutes of Justinian: Text, Translation and Commentary, překlad J. A. C. Thomas.
[22] Ohledně defektu utilitarianismu a interpersonálním porovnávání užitku viz Murray N. Rothbard: “Praxeology, Value Judgments, and Public Policy,” v The Logic of Action One, str. 90–99; Rothbard: “Toward a Reconstruction of Utility and Welfare Economics,” v The Logic of Action One; Anthony de Jasay: Against Politics: On Government, Anarchy, and Order, str. 81–82, 92, 98, 144, 149–51. O scientismu a empiricismu viz Rothbard: “The Mantle of Science,” v The Logic of Action One; Hans-Hermann Hoppe: “In Defense of Extreme Rationalism: Thoughts on Donald McCloskey’s The Rhetoric of Economics,” v Review of Austrian Economics 3, str. 179.
O epistemologickém dualismu viz Ludwig von Mises: The Ultimate Foundation of Economic Science: An Essay on Method, 2.ed.; Ludwig von Mises: Epistemological Problems of Economics; Hans-Hermann Hoppe: Economic Science and the Austrian Method; a Hoppe: “In Defense of Extreme Rationalism.”
[23] Mises tvrdí: „Ačkoliv je obvyklé mluvit o penězích jako o měřiteli hodnoty a ceny, je toto tvrzení naprosto mylné. Pokud je přijímána teorie subjektivní hodnoty, pak nemůže tato otázka měřitelnosti vyvstat. “On the Measurement of Value,” v The Theory of Money and Credit, str. 51. Dále: „Peníze nejsou metrem hodnoty ani cen. Peníze neměří hodnotu. Stejně tak nejsou ceny měřeny v penězích: ceny jsou množstvím peněz.“ Ludwig von Mises: Socialism: An Economic and Sociological Analysis, 3rd rev. ed., str. 99; viz také Mises: Human Action, str. 96,122, 204, 210, 217 a 289.
[24] Pro vynikající průzkum a kritiku ospravedlnění patentů a copyrightů na základě porovnání nákladů a výnosů viz Cole: “Patents and Copyrights: Do the Benefits Exceed the Costs?” Pro užitečnou diskusi důkazů v tomto směru viz Palmer: “Intellectual Property: A Non-Posnerian Law and Economics Approach,” str. 300–2; Palmer: “Are Patents and Copyrights Morally Justified?” str. 820–21, 850–51; Bouckaert: “What is Property?” str. 812–13; Leonard Prusak: “Does the Patent System Have Measurable Economic Value?” v AIPLA Quarterly Journal 10, str. 50–59; a Leonard Prusak, “The Economic Theory Concerning Patents and Inventions,” v Economica 1, str. 30–51.
[25] Viz Cole, “Patents and Copyrights: Do the Benefits Exceed the Costs?” pro další ukázky nákladů patentových a copyrightových zákonů.
[26] Plant: “The Economic Theory Concerning Patents for Inventions,” str. 43. Viz také Rothbard: Man, Economy, and State, str. 658–59:
„Není žádným způsobem zřejmé, že patenty podporují vyšší absolutní výši výdajů na výzkum. Nicméně patenty jistě pokřivují typy výzkumu, který bude prováděn (…) Výdaje na výzkum jsou tak pře-stimulované v rané fázi, kdy nikdo nemá patenty a nadmíru omezené v období po udělení patentu. Kromě toho některé vynálezy jsou považovány za patentovatelné, zatímco jiné nikoliv. Patentový systém má tedy další efekt v umělém stimulování výdajů na výzkum v odvětvích, která jsou patentovatelná, zatímco utlumuje výzkum v těch nepatentovatelných.“