Ochrana zvířat v anarchokapitalismu

Mises.cz: 08. dubna 2019, Matthias Lukl, komentářů: 0

Týrání zvířat je velice choulostivé téma, které u lidí vzbuzuje silné vášně. Naše společnost postupně dospěla k závěru, že zvířata jsou živé bytosti, které je třeba chránit, a proto mnoho moderních států postavilo týrání zvířat mimo zákon. Vzniklo také mnoho organizací, které se aktivně ochranou zvířat zabývají, přičemž některé z nich dokonce spolupracují na tvorbě legislativy s jednotlivými vládami. Některé tyto organizace jsou dokonce nadnárodní a řeší problémy jako jsou různé environmentální katastrofy, mezinárodní obchod se zvířaty či problematiku ohrožených druhů.

A protože v bezstátní anarchokapitalistické společnosti (dále jen „ankap“) by neexistovala žádná centrální autorita jako je stát, je nutné se zamyslet, jak by se dala zvířata chránit v takovém prostředí. Vztahy mezi lidmi a jejich majetky obvykle řeší princip neagrese (dále NAP). Avšak NAP nelze aplikovat na zvířata, protože by pak vznikalo mnoho problémů, jako například:

1) Může kočka ulovit myš? Neporušuje kočka NAP myši?
2) Když na někoho vypustím jedovatého hada, je to zločin na mé straně nebo na straně toho hada? Kdo je zodpovědný?
3) Mohu zaplácnout mouchu? Mohu zaplácnout komára?

Mohlo by se tedy zdát, že když NAP nezahrnuje zvířata, neexistuje žádný způsob, jak je chránit? Může si soused na své zahradě pořádat kruté psí zápasy? Může si lovec ve svém lese lovit zvířata dynamitem? Inu, odpověď je složitá, ale zkusme si to rozebrat.

První způsob, jak by se v anarchokapitalismu dalo chránit zvířata, je NAP. Sice jsem psal, že na zvířata se nevztahuje, ale vztahuje se na jejich vlastníky. Takže pokud vlastníte zvíře (přičemž „vlastní zvíře“ se obvykle nazývá „chov“), pochopitelně ho nikdo nemůže nijak týrat či mu ubližovat. Stejně jako nikdo nemůže ubližovat zvířatům v zoo či ve vlastnictví různých organizací či spolků.

Tímto způsobem mohou různé zájmové organizace a spolky vlastnit třeba nějakou větší část přírody i s ohroženými druhy a jednoduše definují nějaká pravidla, která tam budou platit (například zákaz lovu či zabíjení zvířat, libovolné odnášení si mláďat a tak dále). Tímhle způsobem by soukromě fungovalo to samé, co dnes zajišťují národní parky a chráněné oblasti.

Jak vidíme, NAP tedy chrání vlastníky zvířat před tím, aby někdo jejich zvířatům ubližoval. Avšak s tím také přichází otázka – jak chránit zvířata před jejich vlastníky?

Jak NAP zabrání tomu, aby nezodpovědný majitel nedržel psa v malé klícce celé dny a noci? Jak zabrání, aby zoologická zahrada nedržela deset zvířat ve výběhu metr krát metr? Jak zabrání, aby jateční firma nechovala prasata v nějakých nevyhovujících podmínkách?

První způsob, jak něčemu takového zabránit by mohla být bezpečnostní agentura, která by fungovala jako v současné době policie. Pokud chce člověk ochranu před zločinem, zabitím, krádeží či znásilněním, uzavře s bezpečnostní agenturou smlouvu.

A ta smlouva by mohla definovat řadu práv a povinností pro obě strany. Smlouvou se agentura zavazuje svého zákazníka chránit, což zahrnuje prakticky vše, co dělá dnešní policie. To znamená, že když zákazník zavolá, že je v ohrožení, tak agentura ihned přijede na místo a věc začne řešit. Agentura také bude vyšetřovat vraždy, krádeže, různé násilné činy a tak dále.

Smlouva však může definovat i nějaké povinnosti pro zákazníka. Zákazník se v ní zavazuje, že nebude vraždit, ubližovat druhým a krást, jinak ho čeká nějaká sankce. Taková smlouva teoreticky může obsahovat další různé závazky a povinnosti, se kterými zákazník při podpisu souhlasí.

Může to být třeba zákaz braní a prodávání tvrdých drog typu heroin.
Může to být třeba držení dětské pornografie.
A nakonec – smlouva třeba může zakazovat týrání zvířat.

Takže pokud člověk chce nějakou ochranu a bezpečí, uzavře smlouvu s firmou, která mu bezpečí a ochranu zajistí, ale zároveň se zaváže, že se nebude dopouštět určitých věcí, které mohou být problematické.

Předpokládám, že na straně poptávky po takových agenturách by lidé nejspíše vyžadovaly i ochranu zvířat, takže mít definovaná i nějaká taková pravidla by mohl být způsob, jak mít na trhu úspěch.

Druhý způsob, jak chránit zvířata by mohl fungovat tak, že by existovaly firmy, jejichž úkolem by bylo dohlížet na fungování jiných firem.

Představme si třeba firmu, která je zaměřená na ochranu spotřebitele. Můžeme ji třeba říkat Customer Wellbeing (dále CW). CW bude mít definovaná různá pravidla, která mohou být podobná současným zákonům na ochranu spotřebitele. Například – kolik se do čeho dává cukru. Jak dlouho se něco může prodávat, než je to považováno za zdravotně závadné. Jaké látky se do různých potravin nesmí dávat a tak dále.

A někdo bude vlastnit třeba síť supermarketů jménem Fox Market (dále FM). FM uzavře smlouvu s CW, kde se ve smlouvě zaváže, že bude dodržovat jejich pravidla a standardy. CW bude provádět kontroly u FM, bude hodnotit jejich výrobky a v případě, že nesplní daná pravidla, bude FM různě sankcionováno. FM na oplátku získá lepší postavení na trhu.

Zákazník si dohledá, že FM splňuje přísné standardy CW a na stránkách CW si dohledá, že je to pravda. A tím bude vědět, že potraviny FM jsou kvalitní a zdravotně nezávadné.

A teď si představme společnost, co se bude jmenovat třeba Animal Wellbeing (dále AW), která se bude zabývat týráním zvířat. A opět to samé – různé společnosti s nimi uzavřou smlouvu, kde se zavážou k dodržování pravidel.

Takže jateční firma, která chová prasata pro maso bude mít od AW certifikát, protože dodržuje různá doporučená pravidla jako jsou rozměry výběhů pro zvířata, pravidla pro správné krmení, pravidla pro osvětlení a já nevím, co všechno.

To samé třeba zoologická zahrada. Ta se zaváže s AW, že bude dodržovat jejich pravidla a AW jim vydá certifikát. Zákazník si opět může dohledat, že tato zoologická zahrada je členem AW standardů, takže bude vědět, že zvířata mají zajištěné dobré podmínky pro život.

AW takto definuje pro jednotlivá zvířata v zoo zvlášť různá pravidla, což může být:

1) Minimální rozměry ubikací
2) Nutné vybavení výběhu a prostředí
3) Naplnění nutných potřeb zvířete (vodní zvířata budou mít vodu. Stromová zvířata budou mít stromy a tak dále)
4) Doporučená strava
5) Nutnost očipování
6) Pravidelné veterinární prohlídky

A tak dále.

To samé může fungovat i pro soukromého chovatele. Někdo chce třeba mít doma lva jako domácího mazlíčka. A když si ho registruje u AW, opět – lidé budou vědět, že je to dobrý a zodpovědný chovatel, který dodržuje řadu přísných pravidel pro chov.

AW může nabízet i další služby – informovat a vzdělávat společnost o zvířatech, pořádat přednášky, besedy. Dále mohou zabezpečovat odchyt různých zvířat v případě ztráty. Či pomoc v případě, že se vyskytne nějaká krize (jako je třeba šíření nějaké nákazy mezi zvířaty – ptačí chřipka kupříkladu.)

Platí, že pokud lidé budou poptávat ochranu zvířat, trh bude hledat způsoby, jak ji zajistit. Představil jsem dva způsoby, které by podle mě mohly fungovat. Reálně by jich mohlo vzniknout ještě víc, protože tisíce různých podnikatelů nepochybně najdou ještě daleko lepší řešení, než jaké vymyslím já sám.

Otázkou na závěr je – bude trh fungovat na sto procent? Co když nikdo neuzavře žádnou smlouvu s nikým a bude chovat zvířata v hrozných podmínkách? Co když si někdo pořídí lva a bude ho mít prostě jen tak doma v kleci? Co když někdo koupí les a bude tam lovit zvířata raketometem?

Odpověď je – trh bohužel nezajistí stoprocentně, že nebude vůbec docházet k žádnému týrání zvířat. Na druhou stranu – žádný systém na světě nezajistí, že nebude docházet k žádnému týrání zvířat. A to dokonce ani současná zastupitelské demokracie.

Já slyšel mnohokrát o různých případech, kdy někdo choval psy v hrozných podmínkách – v malých kotcích, dvacet čtyři hodin denně uvázaných na krátkým provaze. Sousedé volali policii a ta neudělala nic s tím, že to má řešit obec. A obec zase, že to má řešit policie. Dny plynou, pes je stále zavřený v malém kotci, přes noc vyje a nikdo se stále k ničemu nemá. Takovéto problémy bohužel nemají snadné řešení, které funguje na sto procent.

Dovolím si ale říct, že zvířata by se mohla mít na trhu daleko lépe, než ve státní společnosti. Firmy na rozdíl od úřadů sledují zájmy svých zákazníků a reagují na konkurenční tlaky, což je motivuje k daleko lepším výkonům, než jaké nám předvádí státní úřady. Zákazníci nebudou tolerovat různé absurdnosti, které se dnes tolerují státům – třeba, že se chovateli odebere a utratí zvíře jen proto, že mu chybí jeden papír nebo proto, že se politici rozhodnou něco zakázat. Takže asi tak.