Podvody centrálních bank

Mises.cz: 15. srpna 2011, Arsen Lazarevič, komentářů: 5

V předchozích letech byla hlavním argumentem centrálních bank pro snižování sazeb rekordně nízká inflace, kterou se údajně dařilo udržovat na stabilních hodnotách. Proč tedy vznikaly bubliny, když jednotlivé položky uvedené ve spotřebním koši rostly rekordně pomalu?

Když 3.11.2007 publikoval Pavel Kohout v Lidových novinách článek s názvem „Inflace, byty a porodnost“ a následně byl 6.11. zveřejněn tentýž text i na serveru Finmag, došlo ke znovuotevření ožehavé otázky, zda měření inflace má reálnou vypovídací hodnotu.

Autor se ve zmíněném článku ptal, proč ve spotřebním koši, ze kterého se inflace vypočítává, není náležitě zahrnuto i bydlení, jehož cena roste rekordním tempem, a pro většinu rodin se tak stává předražené.

Na tento článek vzápětí reagoval Český statistický úřad na svých stránkách.

Důležitý je v našem kontextu především následující odstavec z reakce ČSÚ:
„Musím proto zopakovat, že konstrukce indexu spotřebitelských cen a jeho vlastnosti, případně nedostatky, jsou známy všem centrálním bankám (včetně ČNB a Evropské centrální banky), které jej užívají pouze jako jeden z mnoha podkladů pro svoji měnovou politiku. Současný konjunkturální růst cen nemovitostí jim jistě neušel a pro jejich cenový vývoj používají alespoň přibližné konstrukce. Stěží by se tedy našel důvod, aby statistikové inflaci záměrně podhodnocovali.“

Jestliže tedy inflace nebyla podhodnocená, proč vůbec vznikly bubliny v sektoru nemovitostí téměř v celé Evropě? Když měření může být značně nepřesné a zavádějící, což je všeobecně známý fakt, který často poznají i sami občané na svých peněženkách (míra inflace často neodpovídá zvýšení životních nákladů), proč se stále používá tento mechanismus jako jeden z nejvhodnějších nástrojů pro výpočet inflace a slouží jako hlavní argument pro pohyb s úrokovými sazbami?

Evropská centrální banka, která je terčem mnoha posměchů a vtipů (například i kvůli červencovému zvýšení úrokových sazeb), nedokázala do svých prognóz zahrnout nemovitosti, které ve Velké Británii, Španělsku a Irsku rostly rekordním tempem. To svědčí o nefunkčnosti těchto byrokratických organizací.

U nás situace ovšem není o mnoho růžovější. I přes lepší reputaci, kterou má nyní ČNB, nedokázala ani ona zabránit raketovému růstu nemovitostí v ČR, a dokonce ho uměle přiživovala nižšími sazbami, než jaké platí v eurozóně. Cena nemovitostí nyní stagnuje, protože banky jsou při poskytování půjček mnohem opatrnější.

Alternativní inflace

Na metodiky měření inflace se tak zkrátka nelze spolehnout. Byla proto založena nejedna organizace mapující takzvanou „alternativní míru inflace“, která je většinou vyšší než oficiální údaje.

Například na stránkách http://www.safehaven.com/article-1942.htm se lze dozvědět, že bydlení se od roku 1968 do roku 2004 zdražilo o více než desetinásobek, což je dvakrát více než oficiální index růstu spotřebitelských cen, který vyjadřuje míru inflace. Autor tohoto propočtu tak včas varoval před vznikající bublinou v sektoru nemovitostí.

Ve spotřebitelském koši však najdeme i perličky jako elektrickou kytaru Les Paul nebo zábavnou stolní hru Monopoly. Nejvyšší inflace je údajně v sektoru vzdělávání, kde ceny vzrostly více než 22násobně. Autor současně dospěl k přesvědčení, že oproti údajům uváděným ve statistikách byla míra inflace o více než procento vyšší.

Dalšími stránkami, které měří inflaci netradičními způsoby, jsou například http://www.shadowstats.com, jejíž autoři zastávají názor, že s inflací je účelově manipulováno.

Inspirací by mohl být příklad z počátku 90. let, který se praktikoval v Srbsku. Už tehdy začala vláda manipulovat údaje ohledně skutečně míry inflace. Lidé proto začali vypočítávat inflaci pomocí zdejšího tradičního jídla „pljeskavica“, které se prodávalo v malých fastfoodových stáncích. Na výrobu pljeskavice bylo zapotřebí pracovní síly, spousty surovin (maso, česnek, zelí, paprika), energie, pohonných hmot, prodejních prostor, respektive nemovitostí, a mnoho dalšího…

Tyto propočty byly velice přesné. Téměř v celém Bělehradu stála pljeskavica v přepočtu 7 dinárů (tehdy se rovnaly jedné marce). Po dvou letech, kdy stála 3 000 000 dinárů, bylo snadné vypočítat skutečnou míru inflace, což ostatně během období hyperinflací nebývá právě nejjednodušší.

Třeba tak jednou začneme měřit inflaci podle toho, o kolik se nám zdražil guláš v naší oblíbené restauraci nebo vídeňské párečky v centru Prahy. Já (nejen k tomuto účelu) využívám zdejší stánky se smaženým sýrem. Během čtyř let jsem musel sledovat, jak jeho cena vyskočila z 25 korun na 30, inflace tedy v průměru dosahovala pěti procent ročně. 

Článek původně vyšel na webu finmag.cz.