Pokec s centrálním plánovačem
Mises.cz: 15. února 2017, Honza Macháček, komentářů: 7
Zajímalo mě, jakým mechanismem vymýšleli ceny. Podle toho, co mi říkal, jsem pochopil, že není pravda, že by ceny „opisovali“ z cen na Západě, ale určovali je podle politického zadání: ÚV či vláda rozhodli priority statků a oni na úřadě podle toho vymýšleli konkrétní vhodné poměry cen úplně všeho.
Debatoval jsem s inženýrem ekonomie z VŠE, který v 70.letech pracoval jako referent ve federální Státní plánovací komisi a to dokonce v nejvyšším oddělení, který vymýšlel celkovou strategii ekonomiky. Zajímalo mě, zdali v tomto úřadě měl pocit, že to jejich centrální plánování funguje, když na první pohled byly vidět obrovské každodenní problémy jako nedostatky, nadbytky, plýtvání, nucené odpisy ztrátových investic, černá a šedá ekonomika atp. On na to, že tyto problémy komunistické ekonomiky se teď příliš přehánějí, že to zdaleka tak špatné nebylo, a ani vlastně být nemohlo, protože oni v tom úřadě přece tvrdě makali, když bylo potřeba, dělali i přesčasy, na všechno měly vědecké modely, používali na to složitou matematiku, někdy i kompjůtry, každý graf, každou tabulku poctivě vědecky a statisticky verifikovali atd. atd. Zajímalo mě, jakým mechanismem vymýšleli ceny. Kdysi jsem v jedné diskuzi jsem četl, že podle rakouské teorie komunisti nemohli znát cenu žádného statku a proto ceny určovali podle cen na kapitalistickém Západě. Ovšem podle toho, co mi říkal, jsem pochopil, že to není pravda, že ceny určovali úplně obyčejně podle politického zadání: ÚV či vláda rozhodli priority statků (např. že potraviny mají být úplně nejlevnější) a oni na úřadě podle toho vymýšleli konkrétní vhodné poměry cen úplně všeho.
Perlička: Ouřadové z tohoto úřadu se dívali s despektem na Prognosťák, protože tamti byli jen akademičtí teoretici, zatímco oni byli praktici. Zajímavé bylo, co povídal o svém kolegovi z demografického oddělení, který si stěžoval, že je schopen rozhodovat o tom, kolik se v ČSSR narodí dětí, avšak není schopen si vymoct zvýšení platu o tisícovku. Náplní jeho práce totiž bylo sbírat a analyzovat demografická data a plánovat, jak zvýšit či snížit přídavky na děti, novomanželské půjčky, dětské oblečení, sunar, kočárky, hračky, kvalitu a množství pediatrického zdravotnictví, množství a kvalitu školek atd. atd. Pěkně zvrhlé centrální plánování, není-liž pravda? Pro úplnost dodávám, že tento plánovač-demograf měl moc o počtu dětí rozhodovat jen nepřímo, mechanismem stylem Jistě, pane ministře, tedy manipulací dat, která předkládal k rozhodování ÚV KSČ a vládě.
V debatě jsme se dostali až k přítomnosti, k současné politice, EU atp. On obhajoval Euro. Tvrdil, že Euro úplně skvěle funguje, a že Euro je hlavní příčina bohatství států Eurozóny, a že je obrovská škoda, že jsme ho ještě nepřijali, a že prý kdybychom Euro přijali, hned, do pár měsíců, bychom prý prudce zbohatli, např. plat dělnika ve Škodovce by se do tří měsíců srovnal s platem dělníka ve Wolfsburgu jen kvůli Euru. Prý by to tak bylo, protože Euro má větší kupní sílu než koruna. Já na to, že to je nesmysl, protože práce dělníka v korunách je úplně stejná jako v eurech, že peníze (a konkrétní měny) jen slouží k tomu, aby se jednoduše mohly srovnávat jablka s hruškami a to tak, že se jablka a hrušky převedou na třetí komoditu, tj. konkrétní měnu. On si pořád mlel svou. Nepochopil ani nesmysl jeho idey ad absurdum: Nejchudší stát na světě by se stal ihned nejbohatším, kdyby přijal měnu nejbohatšího státu na světě! Pochopil, že pravdu mám já, teprve poté, když jsem mu to vysvětlil na měření délky vozíku: Délka vozíku po měření zůstává stále stejná, pouze se liší v odlišných jednotkách (např. metry, lokty, koňské délky). Je vidět, že komunisti si do Státní plánovací komise dokázali vybrat kvalitní ekonomy a statistiky.