Politický proces v USA

Mises.cz: 25. dubna 2011, Jan Mašek, komentářů: 9

Miluju Ameriku. Rok jsem žil jako student v Las Vegas, mám odtamtud přátele i přítelkyně, je to skvělá země. O to je horší ji pozorovat, jak se pomalu mění v totalitní stát. Nejnovějším krokem vstříc světlým zítřkům je politický proces, instituce, se kterou my máme své skvělé zkušenosti.

Bernard von NotHaus byl odsouzen za trestný čin spiknutí (conspiracy) a padělání peněz. Soud ho nazval domácím teroristou. FBI následně zabavila jemu i jeho zákazníkům zlato v hodnotě 7 milionů dolarů. Co přesně provedl tento „terorista“?

Von NotHausova firma vyráběla zlaté a stříbrné mince zvané Liberty dollars. Nabízel je svým zákazníkům, kteří si je dobrovolně kupovali. Za dobu jejich držení se jim zhodnotily o 50% i víc, měřeno v oficiálních dolarech. Sám von NotHaus kontaktoval Fed a Claudii Dickens, mluvčí US Treasury, aby si potvrdil, že jeho počínání je legální. Dostalo se mu ujištění, že ano.

Nyní ho ale k odpovědnosti u soudu hnala FBI a obvinila ho z padělání. Celý soudní proces trval 8 dní, porota byla s výrokem hotova za 2 hodiny. Výsledek: vinen, hrozí mu 25 let vězení.

Co to je padělání? Podle Wikipedie je padělání peněz „nezákonné reprodukování platidel, přičemž jsou tyto reprodukce vydávány za pravé“. Podle FBI von NotHausovy mince připomínaly americký čtvrťák. Skutečně? Na čtvrťáku je podobizna muže, na Liberty dolaru ženy. Jsou zde ovšem skutečně i některé podobnosti. Liberty dollar například používá slovo „dollar“, má vyryt nápis „Trust in God“ (na oficiálních mincích je „In God We Trust“), používá symbol „$“. Když pomineme zjevný problém, že na víru v Boha a slovo dollar snad pořád ještě americká vláda nemá monopol (mimochodem, slovo dolar pochází z českého tolaru vyráběného hrabětem Šlikem v Jáchymově), tak evidentní námitka je, že kdyby von NotHaus skutečně chtěl americké čtvrťáky napodobovat, tak je napodobí se vším všudy doslova a do písmene. A skutečně: celý obchodní model pana NotHause spočíval právě v tom, že to NEBYLY americké oficiální dolary. PRÁVĚ PROTO našel zákazníky. A spokojené zákazníky. Není divu, jejich mince se jim narozdíl od oficiálních výrazně zhodnocují. Padělání má pro padělatele smysl, pokud vydává něco bezcenného, čehož výroba ho skoro nic nestála, za něco cenného. Von NotHaus dělal pravý opak.

Někteří se pokoušeli obhajovat rozsudek argumentem, že neznalí lidé si mohli minci splést s oficiálním platidlem. Ano, říkají, první zákazníci NotHause skutečně věděli, že se nejedná o oficiální měnu, ale zákazníci těchto zákazníků si je již splést mohli. Má za to ale být zodpovědný NotHaus? Když někdo úspěšně zaplatí tisícovkou z Dostihů a sázek, má jít k soudu výrobce této hry? Navíc ten, kdo si onu minci spletl, na svém omylu vydělal. Představte si, že očekáváte čtvrťák a někdo vám „podstrčí“ minci v hodnotě 40 dolarů, tj. 160x vyšší. No nenaštvalo by vás to?

Dalším argumentem obhájců tohoto rozsudku je NotHausova praxe ukazovat skutečnou hodnotu mince jako nominál. Takže když stálo stříbro $10 za unci, uncová mince měla na sobě vyryto „$10“. Po pár letech, kdy tržní hodnota stříbra vyrostla na $20, Nothaus zákazníkům minci přeryl tak, aby na ní bylo „$20”. Navíc „$10” nebo „$20” tam mince měly vyryto v době, kdy ceny stříbra v minci byly o něco méně než 10 nebo 20 dolarů (prý i výrazně méně). Proto mohli zákazníci, jak říkají tito lidé, snadno nabýt dojmu, že se jedná o legitimní platidlo v hodnotě například 10 dolarů, i když jeho skutečná cena byla nižší.

Je to ale skutečně možné? Já o žádných desetidolarových mincích nevím, zákazník by si musel splést minci s bankovkou. Dále, pokud NotHausova desetidolarová mince neměla objem stříbra za deset, ale jen za osm dolarů, kolik stříbra je v desetidolarové oficiální bankovce? Které platidlo je cennější? A nakonec: NotHausova mince se později na deset dolarů nejen dostala, ale výrazně překonala.

Pokud se skutečně stal podvod, kde byly ty zástupy rozhořčených obětí? U soudního procesu byla jediná svědkyně obžaloby. Starší paní, která měla pocit, že dostává oficiální minci v hodnotě $10 dolarů. Spletla se, mince má dnes hodnotu $40.

Jednou jsem hrál kulečník o milión dolarů a vyhrál. Sumu jsem skutečně dostal v plné výši: krásný froté ručník, na kterém byla vytištěná miliónová bankovka. Kdybych to býval věděl, naprášil bych výrobce ručníku FBI a dnes mohl zahajovat druhou půlku trestu. (Ve skutečnosti to bylo obráceně, tu hru jsem prohrál a ten ručník jsem musel naopak vykašlat já. Pointa se nemění, ale já vypadám v lepším světle, proto tu historku mám radši takhle.)

Takže si to shrňme. NotHaus sice používal některé symboly známé z oficiálních mincí, ale nejspíš z důvodu, že USA a dolar je značka, ke které se sám hlásí a má na ní podle svého názoru jako Američan stejné právo jako vláda USA. Kdyby chtěl padělat, udělal by kopii dokonalou (levněji). Kdyby chtěl padělat, vyráběl by mince levněji než oficiální „originály“, ne naopak. Nedělal by je ze stříbra ale z hliníku. Nejsou žádné oběti, jsou jen spokojení zákazníci a zákazníci zákazníků. Jedinou obětí je vláda USA, která se bojí, že nikdo brzy nebude chtít zelené papírky, které ještě teplé po stovkách miliard háže do ekonomiky, aby je utratila na svoje politické (a tudíž prodělečné) projekty. Zločin se sice nestal, ale NotHaus ohrožuje politické elity, a proto musí být odsouzen. To je definice pojmu politický proces.

25 let do tepláků a označení terorista je trestem pro vraha. Zde je zřejmá snaha zapůsobit na veřejnost. Přečtěte si nahlas pro sebe slova žalobkyně Anne Tompkinsové: „I když tyto formy protistátních aktivit neobsahovaly násilí, jsou zrovna tak zákeřné a představují nebezpečí pro ekonomickou stabilitu této země.“ Protistátní aktivity, kde už jsme to jenom slyšeli... Jen do toho Anne, republiku si od kontrarevolučních živlů rozvracet nenecháme!

Tento případ by mohl otevřít oči těm, kteří tvrdí, že zlatý standard selhal, je nemoderní a lidé si svobodně vybrali papírové peníze. Rovněž těm, co tvrdí, že peníze tisknou hlavně soukromé banky, nebo dokonce že Fed je soukromá banka a jejich selhání je selhání trhu. Protože je sice pravda, že soukromé banky tisknou peníze, ale jen státem schválené a mají za to od státu privilegia a imunitu od krachu – ultimativního trestu volného trhu. Pokud chcete tisknout vlastní kvalitní neinflační peníze a najít si pro ně vlastní zákazníky, půjdete bručet. A to na pěkně dlouho.

Abychom parafrázovali Henryho Forda: můžete používat jakékoliv peníze, pokud to budou státní monopolní peníze.