Pomáhat a chránit - Stát(u)

Mises.cz: 21. ledna 2012, Wendy McElroy (přidal Jan Zvěřina), komentářů: 8

Mezinárodní tribunál pro lidská práva v srpnu nafackoval Americe ukázkovým rozsudkem, který nemá právní vymahatelnost. Mezi-americká komise pro lidská práva shledala, že Jessica Lenahan může zažalovat policejní oddělení v Castle Rock v Coloradu kvůli tomu, že policisté odmítli vymáhat soudní příkaz uvalený na jejího odloučeného manžela. Americké soudy její žalobu zamítly.

Rozsudek tribunálu znovu oživil debatu o desítky let staré tragédii. Tento případ je ale považován za obnažení americké politiky proti domácímu násilí. Přesněji řečeno je to příkladem úplně přetržené vazby mezi veřejností a policií, když přijde řeč na prevenci násilí. Veřejnost křičí: „To je vaše práce!“. Policie odpoví: „To řekněte soudci.“ A americké soudy již mnohonásobně vydaly stanovisko, že policie nemá žádnou povinnost nás chránit.

Výrok tribunálu odhaluje všeobecné zmatení ohledně účelu vymáhání práva v Americe. Lenahan tvrdí, že policie má ze zákona povinnost chránit ji před násilím, a tedy opakovaně neplní svou povinnost. Ve skutečnosti ochrana lidí není posláním státních orgánů. Jejich úkolem je vymáhat právo, vykonávat vůli státu.

Odkud tento téměř schizofrenní pohled na vymáhání práva pochází? Případ paní Lenahan nabízí určitý náhled.

Backstory k případu

22. června 1999 odloučený manžel a otec Simon Gonzales unesl své tři mladé dcery navzdory tomu, že proti němu byl vydán soudní příkaz. Rozzuřená manželka Jessica (toho času Gonzales) sedmkrát volala na policii a dokonce navštívila jejich služebnu, aby je prosila o pomoc. I přesto, že došlo k porušení soudního příkazu, policie jejímu naléhání nevěnovala příliš pozornosti v domnění, že Simon není násilník. Během 24 hodin byla nalezena těla tří unesených dívek v kufru jeho auta a Simon byl usmrcen v přestřelce s policií.

Jessica žalovala město Castle Rock o 30 milionů dolarů s odůvodněním, že policie porušila její právo na řádný proces, které jí přiznává 14. dodatek ústavy. Klauzule tohoto dodatku praví:

Žádný stát nesmí vydat ani vymáhat jakýkoli zákon, který by omezil výsady a imunity občanů Spojených států; rovněž nesmí žádný stát zbavit člověka života, svobody nebo majetku bez řádného právního procesu; ani nesmí jakémukoli člověku upřít ve své jurisdikci rovnou ochranu zákona.

Jessica v podstatě argumentovala, že odmítnutím vymáhat soudní příkaz policie porušila ústavou dané právo na ochranu.

Případ nakonec zamířil k Nejvyššímu soudu Spojených států. 27. června 2005 Nejvyšší soud případ Castle Rock v. Gonzales zamítl na základě tvrzení, že neexistuje ústavní právo na policejní ochranu.

Podle coloradského práva je policie povinna „použít veškeré rozumné prostředky k vymáhání ochranného opatření.“ Nejvyšší soud nicméně rozhodl proti státnímu právu. Většina se shodla na tom, že

coloradské právo nevytvořilo osobní nárok na vymáhání soudních příkazů. Nezdá se, že státní právo opravdu učinilo takovéto vymáhání mandatorním. Dobře zavedená tradice policejní rozvahy již dlouhou dobu koexistuje se zjevně mandatorními zákony o zatýkání.

Jádrem případu Castle Rock v. Gonzales je tudíž spor policie v. lidé. Existuje policie kvůli tomu, aby nás chránila? Jasnou odpovědí je: ne. Rozsudkem Nejvyššího soudu v případu South v. Maryland z roku 1856 počínaje, případem Castle Rock konče, soudy vždy shledaly, že „neexistuje ústavní právo být státem ochráněn před vrahy a šílenci“ (Bowers v. DeVito, 1982).

Jaký je potom účel policie?

Americký právní systém má své kořeny v anglickém common law a moderní americký policista si bere za vzor anglického šerifa, který byl placen vládou, a odpovědný byl jí, nikoliv komunitě. Hlavním cílem šerifa bylo vynucování tzv. „vládních rozhodnutí“. Udržovat veřejný pořádek bylo také jeho zájmem, jenže „pořádek“ byl definován vládou.

Anglie pozdního 18. století je specifickým historickým obdobím, v němž má moderní americká policie své kořeny. Anglie se tehdy vyvíjela v moderní národní stát a mnoho z institucí, které dnes uznáváme, spatřilo tehdy světlo světa. Jeden z prvních „policejních zákonů“ navrhl v roce 1785 premiér William Pitt mladší. Zákon by založil z daní placenou policii s působností po celém Londýně; návrh byl zamítnut. O rok později však Angličané založili centralizovanou policii v Dublinu (Irsko) financovanou z rozpočtu města, s výslovným účelem potlačovat „nepokoje“. V důsledku irského povstání v roce 1799 byla policie dále centralizována a posílena.

V tomto, a stejně tak i v dalších, sociálních opatřeních sloužilo Irsko jako pokusná laboratoř toho, z čeho se později vyklubala policie v Anglii. Angličané například zavedli v Irsku státem podporované nemocnice dlouho předtím, než začaly fungovat v Británii. Vznik moderní policie v Irsku byl dovršen roku 1814 pod vedením Roberta Peela, vrchního tajemníka místokrále pro Irsko, který založil Peace Preservation Police (Policie pro udržení pořádku). Peel vysvětloval, že policie byla „polovojenskou silou“ – armádě se podobala strukturou a výcvikem. Jak název napovídá, účelem policie bylo zachování klidu eliminováním rušivých prvků – čili rebelujících Irů.

Ve své eseji „Call the COPS – But Not the Police: Voluntaryism and Protective Agencies in Historical Perspective“, libertarián Carl Watner popisuje, jak se Anglie stávala „přístupnější“ myšlence moderní policejní síly:

Takže do roku 1829 byl Peel – nyní ministr vnitra Anglie – schopen přesvědčit parlament, aby přijal jeho návrh na založení jednotné, vládou ovládané londýnské policie; nová Metropolitní policie [byla] … mírnější, poangličtěnou verzí policie, kterou předtím založil v Irsku. (link)

Co se změnilo od roku 1785? Alespoň dva faktory měly velký vliv. Jeden z nich popisuje ve své knize Police and Protest in England and Ireland 1780-1850 (1988) Stanley H. Palmer:

[Z]kušenosti s organizováním irské policie a rekrutováním nepochybně informovaly centrální anglickou politickou elitu o realizovatelnosti policie, její užitečnosti v dobách nepokojů a výhodách disciplinovaného profesionalismu. (str. 376)

Druhý faktor popisují Ian Marsh, John Cochrane a Gaynor Melville v knize Criminal Justice: An Introduction to Philosophies, Theories and Practice (2004):

Proč vznikla moderní policie právě v tu dobu – počátkem 19. století? Do té doby bylo ohrožení svobody jednotlivce používáno jako argument proti organizované policii. S příchodem industriálního kapitalismu se však velké množství chudých dělníků – nezaměstnaných nebo bez dobrého zaměstnání – přestěhovalo do rozrůstajících se městských center. Tato skutečnost, spolu s obecným růstem populace, vedla ke strachu … z „nebezpečných tříd“. (str. 135)

Stručně řečeno, kořeny moderní anglické policie vyrostly ze spatřované potřeby pro kontrolu nad společností.

Stejně tak tomu bylo i v Americe. Peelův model ve velké míře převzala americká města během 19. století. Jak poukázal Carl Watner,

Jedním z dominantních témat v historii policie Spojených států byl boj o to, která politická frakce bude mít policii pod kontrolou. Podle americké ústavy není policie odpovědností federální vlády, nýbrž povinností buď státu, okrsku nebo místní vlády. Jelikož policie byla záležitostí místní politiky, zodpovědnost byla „mezi městskými a státními volenými úředníky. Tudíž, nikde nebylo objetí policie a politiky tak těsné jako ve Spojených státech.“

Proto rozhodnutí Nejvyššího soudu v případu Castle Rock nemělo nikoho překvapit. Pokud by soud shledal, že ochranná opatření představují ústavní nárok na ochranu, pak by se základní účel vymáhání práva změnil ze služby zákona na službu lidem. Krom toho, takovýto precedens by strhnul paralyzující lavinu žalob proti policii. Také tohle mohlo změnit „popis práce“ vymáhání práva v Americe.

Protichůdný pohled, který je unikátně americký

Proč Američané vytrvale věří tomu, že policisté existují kvůli jejich ochraně?

Jeden důvod: Na rozdíl od většiny národů, Amerika má pro tuto víru historický precedens. Ten se jmenuje Starý západ. Jak vysvětlují Terry L. Anderson a P. J. Hill v eseji „An American Experiment in Anarcho-Capitalism: The Not So Wild, Wild West“, podobizna šerifa na Divokém západě, kterého ztělesňuje Marshal Dillon, je vykreslením soukromé policie, která chránila lidi a jejich majetek. Jak píší,

Západ tohoto období je často vnímán jako místo velkého chaosu, postrádající respekt k majetku a životu. Náš výzkum naznačuje, že to není pravda; majetková práva byla chráněna a všude panoval veřejný pořádek. Soukromé agentury poskytovaly nezbytný základ pro spořádanou společnost, ve které je majetek ochraňován a konflikty jsou řešeny.

Tyto agentury nenaplňovaly znaky vlády, jelikož neměly legální monopol na „udržování pořádku“. Velmi rychle přišly na to, že „válčení“ je nákladným způsobem řešení sporů, a proto se ujaly nízkonákladové metody vypořádání (arbitráže, soudy apod.). Pro shrnutí, naše práce ukazuje, že charakterizovat americký Západ jako chaotický se zdá být mylné.

Anderson a Hill podávají přesvědčivý revizionistický pohled na „Divoký západ“, který je v souladu s tím, jak je vykreslován v novelách Zane Grey. Jak píše,

Pečlivější prozkoumání podmínek, které v té době panovaly, přivádí člověka k tomu, aby pochyboval o správnosti tohoto pohledu. W. Eugene Hollon tvrdí ve své knize Frontier Violence: Another Look, že věří, že „západní hranice byla daleko civilizovanějším, klidnějším a bezpečnějším místem, než je v dnešní době americká společnost.“ Legenda „divokého, dikového západu“ přežívá navzdory zjištění Roberta Dykstry, že v pěti hlavních dobytkářských městech (Abilene, Ellsworth, Wichita, Dodge City a Caldwell) bylo mezi lety 1870 a 1885 nahlášeno pouze 45 vražd – což dělá průměr 1,5 vraždy na obchodní sezónu.

V Abilene, údajně nejdivočejším městě krav, „nebyl nikdo zavražděn ani v roce 1869, ani o rok později. Ve skutečnosti, nikdo nebyl zabit až do příchodu veřejných ochránců zákona, jejichž prací bylo zamezit vraždám.“

V jednu dobu byla značná část toho, čím jsou dnes Spojené státy, chráněna soukromými policisty, kteří byli placeni – a tím pádem měli zodpovědnost k – komunitou, které sloužili. Západní šerifové opravdu chránili lidi a jejich majetek; zachraňovali učitelky a trestali zloděje dobytka. Jejich posláním bylo udržovat pořádek zamezením násilí.

Současní policisté si stále vyhřívají na výsluní jejich odkazu, ačkoli ho zrazují tím, že přijímají mzdu od státu a vnášejí do své profese lhostejnost k osobám a majetku těch, kterým by měli sloužit. Novodobý policista je vskutku protikladem Marshala Dillona a rovněž podobiznou stereotypního britského šerifa – veřejného služebníka, zodpovědného pouze vládě a vládní policii.

Závěr

A tedy, skutečný vzkaz Gonzalesovy tragédie zní takto: Chraň sám sebe, neboť policie není placena od toho, aby se o tebe postarala.

Článek původně vyšel na Mises.org.