Pozitivní kriticismus aneb překvapivá síla ve prospěch statu quo

Mises.cz: 14. listopadu 2015, Přemysl Holub, komentářů: 1

Není těžké narazit v médiích na rádoby intelektuály, kteří se živí tzv. “pozitivní kritikou” současného systému. Jde o skupinu lidí, kteří jsou většinou přímo či nepřímo placeni státem a nebo spadají do regulační sféry nějaké státní agentury. Prostřednictvím dlohodobé propagandy a indoktrinace se bohužel stává, že se “pozitivním kritikem” stane i člověk, jehož příjem není přímo závislý na státních privilegiích v různých formách.

Pozitivní kritik je člověk (mluvící hlava), který našel cestu, jak si nezadat se svými vládci, ale zároveň získat přízeň nebohých mas obyčejných lidí frustrovaných současnou politickou situací a zároveň neschopných odhalit pravé příčiny chátrajícího státistického systému. Pozitivní kritik směle útočí na současné představitele autority, ale vždy se vyhne přímé kritice této institucionalizované pozice obecně. Naopak, jeho argumentem většinou bývá, že do tohoto autoritářského křesla by mělo být soustředěno více moci, která - když bude v rukou toho správného vládce - bude použita ke všeobecnému prospěchu všech.

Úkolem pozitivního kritika systému je, aby razantně odsoudil počiny a zkorumpované jednání současné vládnoucí třídy, a tím si naklonil masy, ale zároveň si musí dát velký pozor na to, aby nepoškodil pozici autority obecně. Obzvláště opatrný musí být v tom, aby náhodou v masách nevzbudil dojem, že samotná existence instituciolizované pozice autority je oním umocňovatelem nevraživostí, chaosu a bídy. Tím by si totiž podkopal půdu pod nohama, neboť zachování statu quo je zároveň zárukou jeho živobytí. Ví totiž, že jeho pozitivní kritika bude vybalancována mluvícími hlavami z jiného tábora pozitivních kritiků systému. Tímto způsobem je uzavřena nepsaná dohoda, která kontinuálně poskytuje prostor k výlevům nenávisti a zlosti nespokojených mas, ale zároveň zaručuje to, že současná mocenská struktura nebude podstatně rozrušena.

Výsledkem debat mluvících hlav z různých táborů pozitivních kritiků je upevnění či zvýšení moci stávajícího systému. Řešením jakéhokoliv veřejného selhání či problému (vzniklého předchozími autoritářstkými zásahy do společnosti) je údajně jedině akce v rámci současné mocenské struktury a autoritářské moci. Jiné možnosti nejsou pozitivními kritiky vůbec diskutovány. Tímto způsobem jsou nebohé, důvěřivé masy lstivě manévrovány k jedinému možnému závěru. A tím je dobrovolné udělení větší moci současným instituciolizovaným pozicím autorit, aby měly “volnější ruku” k “flexibilnějšímu” řešení své selhávající veřejné politiky ve chvíli, kdy bude dosazen ten "správný" politik.

Mluvící hlava ve službách pozitivního kriticismu může být téměř neomylně rozpoznána tak, že bravurně do svého řečnění na vhodná místa vkládá fráze typu: “silný právní stát”, “vyspělé západní demokracie”, “nezralá demokracie”, “nevyspělá demokracie”, “stabilní právní systém”, “rovnost před zákonem”, “občanská zodpovědnost”, “politická odpovědnost”, “politická transparentnost”, “politická zkorumpovanost”, “boj proti korupci”, “transparentnost státních zakázek”, “reforma [X]”, “reforma [Y]”, “snížení daní z [X]”, “zvýšení daní z [Y]”, “efektivní postih neplátců daní z [X] a [Y], “efektivní výběr daní”, “stabilní daňový systém”, “zavedení daňových úlev pro [X]”, “zvýšení investic do [X]", “snížení investic do[Y]”, “veřejný pořádek”, “ochrana veřejného [X]", “ve veřejném zájmu”, “podpora boje proti [X]”, “legislativním procesem”, “podpora volební účasti”, “zvýšení zájmu občanů o volby”, “transparentní volební systém”, “aktivní využívání a podpora dotací”, “občanská společnost”, “tolerantní společnost”, “sociální jistoty”, “podpora ekonomického růstu a prosperity”, “podpora investic do vědy a výzkumu”, “zvýšení zaměstnanosti”, “tvorba pracovních míst” a mnoho, mnoho dalších. (Omlouvám se za stručný seznam, ale vynalézavost a kreativita pozitivních kritiků prakticky nezná mezí a vydala by lehce na celou stránku. Zdá se, že téměř cokoliv z lidské sféry existence je možno určitým způsobem zakomponovat do rétoriky vynalézavého pozitivního kritika.)

Většina současných mainstreamových médií je tvořena pozitivními kritiky. Profesionálním pozitivním kritikem je politik, což je člověk, který dokázal “umění” pozitivního kriticismu dovést k dokonalosti tak, že je schopen se jím živit na plný úvazek. Bohužel, pozitivní kriticismus ve výše zmíněném smyslu je v současnosti také tou nejrozšířenější volnočasovou aktivitou, jakýmsi skrytým koníčkem i většiny "obyčejných" lidí neboli neprofesionálních pozitivních kritiků. Vnějším projevem a důkazem tohoto tvrzení je množství lidí účastnících se voleb, kritizujících současný systém a doufajících, že ho jeho prostřednictvím změní k lepšímu. Počet pokusů nutných k tomu, aby lidstvo zjistilo, že to nefunguje, zatím není zcela jasný.