Poznejme nepřítele: Anatomie Fedu II.

Mises.cz: 14. listopadu 2012, Jan Mašek, komentářů: 5

Toto je součást série článků o americkém Federal Reserve System. Jako zdroj inspirace a mnoha užitečných informací mi sloužil kurz Anatomy of the Fed na Mises Academy od Roberta Murphyho, kterému tímto neobyčejně děkuji. Všechny články také naleznete v sekci Literatura.

Poznejme nepřítele: Anatomie Fedu

Je Fed soukromý?

Kdo skutečně drží veškerou moc?

Minule jsme si řekli „suchá fakta“ ohledně organizace Fedu. Viděli jsme, jaké má orgány, a že se skládá z regionálních bank, které mají členské banky. Kdo ale doopravdy drží moc?

Ve Fedu je 7 guvernérů, 12 regionálních bank a tisíce členských bank, ale jak pozorný čtenář viděl, 100 % moci drží Washington, respektive prezident (a Senát). Udělejme si pokus a představme si, že celá země přijala argumentaci Rona Paula a chtěla by skoncovat s kvantitativním uvolňováním. Řekněme, že každá jedna z členských komerčních bank bude volit jen rakouské ekonomy. V každé z 12ti regionálních bank Fedu tedy 6 členů představenstva budou rakušané a tři budou dosazeni z centra. Šest je sice většina, ale prezidenta každé ze dvanácti bank Fedu musí schválit Rada guvernérů ve Washingtonu. A je to právě prezident, který svou regionální banku případně reprezentuje ve FOMC (pokud je na něm zrovna letos řada), který o kvantitativním uvolňování rozhoduje.

I kdyby se nějakým zázrakem povedlo, že projde „rakouský“ prezident všech dvanácti bank Fedu, tak FOMC má dvanáct členů, sedm z nich jich přímo jmenuje prezident a jen pět z nich jsou vyslanci regionálních bank Fedu. Takže prezidentovi vyslanci mají stále většinu, a to i v našem nepříliš pravděpodobném ideálním scénáři.

Je pravda, že jeden prezident jmenuje jen jednoho člena Rady guvernérů ob dva roky, takže i když je zvolen dvakrát, tak během svého prezidentství zvládne jmenovat jen čtyři. Nicméně i ten člen Rady guvernérů, který nemusí být loajální dnešnímu konkrétnímu prezidentovi, má motivaci být loajální prezidentskému úřadu obecně a s ním spojenému tisku peněz na státní výdaje: ať už je u moci kdokoliv.

A nakonec tu máme ještě „pojistku“, aby byl Fed značně benevolentní, když přijde na tisk peněz: šéf newyorského Fedu je v FOMC neustále, má místo garantované. New York rovná se Wall Street, kde sídlí banky, které z tisku peněz velmi profitují.

Je Fed soukromý, či státní?

Často se objevují názory, zejména ze strany levice, že Fed je soukromý. Například zde. Tvrdí, že Fed je kartelem soukromých bank, že jeho účelem je zničit měnu a nacpat peníze do chřtánu soukromým bankéřům, kteří jsou ve skutečnosti těmi, kdo tahá za nitky a federální vládu mají v zadní kapse kalhot. Podle nich Fed není složkou státu.

Legrace je, že v mnohých jednotlivých bodech mají naprostou pravdu. Nicméně Fed je soukromý jen na papíře, ale ve skutečnosti je státní. Prakticky veškerá moc je ve Washingtonu. Na soukromé banky je Fed jen napsaný, ale o ničem nerozhodují. Zdá se to povědomé? Ano, na tomto principu je postaven fašismus. Podívejme se na to detailněji.

Spíš soukromý?

Fed je nominálně skutečně 100% vlastněn členskými bankami. Když říkáme „kdo vlastní Fed“, myslíme tím „kdo vlastní 12 regionálních bank Fedu“, protože Fed jako samostatná entita neexistuje. Ale každou z 12ti regionálních bank vlastní členské, soukromé banky v tom onom distriktu. Takže například Federal Reserve Bank of Atlanta je vlastněna soukromými bankami v Georgii, Floridě atd. Funguje to tak, že každá regionální banka Fedu je akciová společnost a pokud chce banka být členem Fedu (a tím být musí, pokud chce dělat business mimo území svého státu), tak musí koupit akcie své regionální banky Fedu. A kolik? Musí jich koupit za 3 % výše svého kapitálu, přičemž akcie Fedu stojí pevnou částku $100 za akcii. Takže pokud má soukromá banka kapitál ve výši 10 miliard dolarů, musí koupit 3 miliony akcií (3 miliony krát $100 za akcii rovná se 300 milionů, což jsou 3 % kapitálu). Soukromá banka má navíc povinnost, pokud ji Fed o to požádá, přisypat další 3 %.

Spíš státní?

S akciemi Fedu se ovšem nesmí obchodovat, ani jimi ručit za půjčku a ze zákona nesou 6% dividendu. Počet vlastněných akcií rovněž není v proporci se sílou hlasovacího práva; pokud tedy soukromá banka drží třeba 20 % akcií, tak to neznamená, že má 20 % hlasů na valné hromadě – jak je to s hlasováním a volbami představenstva, jsme vysvětlili výše (velké banky volí dva, středně veliké banky další dva atd.). Pokud banka zbohatne (zvýší se jí vlastní jmění), musí dokoupit akcie Fedu tak, aby udržovala potřebná 3 procenta. Prodat je nelze. Skutečně soukromé firmě samozřejmě představenstvo nejmenuje Washington. CEO Googlu ani Walmartu nejmenuje prezident USA a nepotvrzuje Senát.

Že je Fed spíše státní vyplývá i z toho, když se podíváme na jiné centrální banky všude po světě. Bank of England, ECB a další jsou jistojistě plně státní, ale chovají se naprosto stejně: tisknou peníze, kupují za ně státní dluhopisy, které státy vydávají k financování svých obludných výdajů, a zachraňují soukromé banky, když se dostanou do problémů.

Výsledek: Fed je státní, ale nejlepší kamarád soukromých bank

Není to tak, že si soukromí bankéři založili Fed, který si potom svou ekonomickou mocí podmanil chudáka federální vládu. Ne, Fed byl založen federální vládou. Na druhou stranu Fed slouží zájmům bank a velcí bankéři z něj skutečně profitují. Je to vzájemná symbióza bankéřů a politiků. Kartel jménem Fed ovšem stvořili politici (ovšem za nadšeného lobování bankéřů). Bez politiků a státního aparátu by ale bankéři mohli lobovat do aleluja, mohli by si i sami podobný kartel vytvořit, ale konkurence by jej vždy nakonec prolomila – ať již zevnitř „zradou“, nebo zvenčí novou bankou.

Jak Fed vydělává peníze?

Fed kupuje aktiva (za peníze, které vytiskne – o tom více v dalších článcích) a na těch vydělává úroky. Může například koupit státní dluhopisy, za které stát platí úroky. To jsou výnosy Fedu. Jaké má Fed náklady? Tak za prvé má „standardní“ náklady na platy svých zaměstnanců, na provoz budov, elektřinu, vodu a podobně. Fed také vypisuje různé granty a stipendia, která vyplácí ekonomům či studentům ekonomie, kteří jej chválí. Jednou ročně si udělají pořádné vánoční mecheche, to také něco stojí.

Za druhé tu jsou ony dividendy ve výši 6 %, které putují na konto členských bank. V roce 2011 se jednalo o 1,6 miliardy dolarů. A co se zbytkem? Ten putuje strýčku Samovi jako příjem státního rozpočtu (což mimochodem znamená, že ty úroky, co stát Fedu zaplatil za vydané dluhopisy, putují zpátky do té samé kapsy - šikovné, že?). V roce 2011 se jednalo o 75 miliard dolarů (2010 79 mld., 2009 47 mld. a předchozích 10 let kolem 30 mld. ročně - zdá se tedy, že se v krizi Fedu daří dobře).

Co z toho mají soukromé banky?

Proč by mělo být v zájmu soukromých bank, aby je někdo reguloval? Vždyť Fed je přeci buzeruje, nutí je držet nějaké rezervy, kupovat akcie Fedu, které nejdou prodat, atd. Jak jsme ale viděli, pro banky je to ohromně výhodné. Za prvé Fed umožňuje bankám držet jen částečné rezervy, tisknout peníze z ničeho a vydělávat na úrocích. Fed nedovolí podnikat bankám, které by měly plné rezervy a požadovaly od ostatních bank totéž, a tak je ohrožovaly. Když se nějaká banka už dostane do potíží, dostane bailout – Fed jí likviditu dodá, a navíc neřekne, která to byla.

Co z toho má stát?

No a pro stát je to rovněž náramně výhodné uspořádání. Jak jsme viděli, veškeré zisky Fedu mu jdou do kapsy. Pokud se politikům chce mohutně utrácet, ale nedostává se jim peněz z daní, Fed jim pomůže. Není to sice tak, že si stát řekne o sto miliard dolarů a Fed mu je natiskne – místo toho stát vydá dluhopisy, které v prvním kole koupí soukromí investoři. Ale pokud z těchto sto miliard jich Fed obratem od investorů koupí řekněme půlku, tak úroky z této půlky stát neplatí – respektive platí je Fedu a ten mu je pak vrací. Stát sice musí splatit jistinu, ale v praxi vidíme, že na splátku jistiny mu Fed zase půjčí a tak do jde dokola.

Kreativní účetnictví - může Fed zkrachovat?

V lednu 2011 Fed oznámil změnu v účetním vykazování svých zisků, které později posílá do státního rozpočtu (jedná se o oněch 75 miliard z roku 2011, viz výše). V čem změna spočívá? Standardní rozvaha má aktiva (= majetek) a pasiva (= zdroje, za které si pořídili ta aktiva). Pasiva se potom člení na vlastní zdroje a na cizí zdroje. Zisk je normálně součástí vlastních zdrojů. Je to přirozené – pokud se mi v businessu daří a vytvořím zisk, je samozřejmě můj. A tak tomu bylo i ve Fedu, ale jen do ledna 2011. Tehdy se rozhodli, že svůj zisk budou vykazovat v cizích zdrojích pod položkou „Závazky vůči státní pokladně plynoucí ze zisků“ (Liability for Residual Earnings Due to the US Treasury).

Co to znamená? Fed již nemůže zkrachovat. Krach totiž znamená, že vlastní zdroje firmy jsou záporné, a to se již nemůže stát. Dokud Fed vykazuje zisky, tak je všechno v pořádku. Problém nastává, pokud se ze zisků stanou ztráty. Pokud vzrostou úrokové sazby, a propadne se tedy cena dluhopisů, které Fed drží (cena dluhopisů je v nepřímém vztahu k úrokovým sazbám), Fed utrpí ztráty. Jelikož Fed drží obrovské množství státních dluhopisů (skoro dva biliony dolarů), mohl by vytvořit ztrátu tak velkou, že by vlastní jmění bylo záporné, a formálně by tedy zkrachoval. Fed samozřejmě zkrachovat nemůže, ale jistě by to vyvolalo spoustu nepříjemných otázek. A tak se Fed zařídil takto: pokud utrpí ztráty, tak místo vlastního jmění se prostě sníží cizí zdroje.

Jak vůbec můžou cizí zdroje být záporné? Cizí zdroje znamenají, že někomu dlužím peníze. Jak můžu někomu dlužit záporné peníze? Tím vlastně říkám, že někdo dluží mně peníze. Ale to není pravda – federální vláda Fedu žádné peníze dlužit v tomto ohledu nebude.

Kdyby podobné kreativní účetnictví provedla soukromá firma, máme tu skandál typu Enron, pár lidí půjde bručet a pár senátorů si udělá živnost stojící na buzeraci a šikaně poctivých firem. Když to samé udělá Fed, je to prostě H.4.1 Statistical Release.

Pokud se někdo chce podívat na rozvahu Fedu, vychází každý čtvrtek, je součástí takzvaného „H.4.1“ a lze ji najít zde. Je tam spousta balastu, ale Table 8 je samotná rozvaha.