Právo a zákony

Mises.cz: 25. dubna 2018, Matthias Lukl, komentářů: 5

Asi rok jsem studoval právo (na vyšší odborné škole), ale nebavilo mě to a nebylo to pro mě... Nakonec jsem ze školy odešel.

Přesto nemohu říct, že by mi tento rok nic nedal. Už tehdy jsem vnímal, že právo a legislativa v sobě zahrnují nějaký problém, který bych měl nějak identifikovat a pojmenovat. A teprve dnes, když jsem se stal anarchokapitalistou, zřejmě chápu, v čem tenhle problém spočíval.

Ale postupně...

Obecně jsou právo a zákony vnímány s velikou úctou. Lidé říkají: "Bez zákonů by to prostě nešlo. To by nastala naprostá anarchie, ba přímo pravěk!", nebo "Zákony jsou minimem morálky a základ civilizovaného světa!" a nakonec "Bez zákonů bychom se všichni pozabíjeli."

Ptám se - odkud se tato veliká úcta bere? Vždyť lidé obvykle nemají příliš mnoho úcty pro politiky jako je Babiš, Sobotka, Kalousek, Okamura, Zeman... Zato mají úctu k zákonům. Kdo myslí, že ty zákony tvoří, než zmínění politici a jejich lidi? Nerozumím tomu, jak někdo může věřit, že chamtivý zkorumpovaný politik dovede vytvořit kvalitní zákon, který bere v potaz všechny možné eventuality, co mohou nastat, není v kolizi s nějakým jiným zákonem a zcela jistě přinese naší společnosti spoustu dobra. Odkud se bere přesvědčení, že zákonodárci jsou "odborníci"? Zvláště když třeba takový Bělobrádek otevřeně přiznává, že zákony ani nečte, protože na to prý není čas, ale prostě pro ně hlasuje?

Nicméně Bělobrádek svým přiznáním připomenul klasický problém, který při tvorbě zákonů vzniká - tedy to, že jich je hodně. Skutečně je politici všechny nedovedou číst a znát jejich obsah. To za úkol dostane obvykle jeden politik, který se stane "zpravodajem" a jeho úkolem je zákon nastudovat a odprezentovat sněmovně. Vše stojí na tom, jak zpravodaj zákon pochopí a interpretuje. Já sám jsem jednou s jedním nejmenovaným politikem z ČSSD, který zastával funkci zpravodaje, konzultoval jeden zákon a jeho odpovědi mě příliš neuspokojovaly, jelikož si někdy protiřečily, jindy se zdálo, že se do toho sám zamotává a vůbec - mnoho důvěry to ve mně nevzbudilo.

Vtip je ale v tom, že my na rozdíl od hlasujících politiků ty zákony musíme znát a řídit se jimi, jinak nás čeká trest. Tj. "Neznalost zákonů neomlouvá." Těžko by se mohl nějaký podnikatel ohánět tím, že neměl čas číst nějaký zákon, tak jako pan Bělobrádek.

Takže když to shrnu, myslím, že celý proces vzniku zákonů je velice absurdní. Lidé, kterými pohrdám, navrhují a předkládají sněmovně návrhy, které tam pak interpretuje zpravodaj podle sebe, a odhlasují je polici, kterými rovněž pohrdám a kteří je ani nečtou. Následně to jde do senátu, kde o tom hlasují další politici, o kterých také nemám příliš valné mínění a nakonec to podepíše prezident - další člověk, kterého zrovna nijak neobdivuji a neuctívám.

Proč bych měl tedy mít úctu k tomu, co vyleze na konci?

Zásadní problém zákonů je však skrytý trochu jinde - především ve faktu, že je téměř nikdo nezná. Sice jsem zmínil výše, že neznalost zákonů neomlouvá, ale pravda je taková, že se v nich málokdo vyzná.

Jednou jsem zkoušel takový experiment - různým kamarádům a známým jsem rozposlal několik různých paragrafů a ptal se jich, jak je chápou. Každý pochopil ty stejné paragrafy různě a vyvodil z nich úplně jiné závěry.

Dokonce i samotní právníci vedou debaty o tom, jak je který zákon vlastně myšlen a co z něj vyplývá. Spoustu z nich se vyzná hlavně jen v nějaké své oblasti, na kterou jsou specializovaní.

Nemyslím si ale, že je problém v neochotě studovat jednotlivé paragrafy nebo neschopnosti je pochopit správně. Myslím, že zákony jsou psané velice špatně, nepochopitelně, nepřehledně, složitě, nejednoznačné a tak dále. Umím si představit, že kdybychom žili v anarchokapitalismu a nějaká pravidla by tam byla nabízena jakožto služba různých společností, nátlak konkurence a PR by je donutil ty zákony sepsat srozumitelně, jednoznačně, pochopitelně, přehledně a prostě co nejlépe. Soukromá společnost by totiž na rozdíl od úředníků měla motivaci svým zákazníkům vyjít co nejvíce vstříc.

A nyní se vrátim k tvrzení, že bez zákonů bychom se zcela jistě pozabíjeli. Kdyby zákony skutečně zakazovaly jen zločiny jako je znásilnění, vražda a krádež, viděl bych takovou obavu jako oprávněnou. Jenomže zrovna v ČR platí 2 miliony právních norem, a zákon o tom, že se nesmíme vraždit, je jen špička ledovce.

Zákon, který zakazuje obchodům o velikosti nad 200 metrů čtverečních prodávat o svátcích, je něco, bez čeho bychom se pozabíjeli?

A co tento zákon: "65/2017 Sb. §12 Zakazuje se prodej a výroba hraček napodobujících tvar a vzhled obalu alkoholických nápojů." Je to jeden z těch, bez kterého by svět upadl v chaos?

A co předpis, který nařizuje hospodám, aby jejich nejlevnější nápoj musel být nealkoholický? Jak moc bychom se bez něj vrátili do doby kamenné?

Rozumím tomu, proč se někdo zastává zákonů, které nám nedovolují se vraždit, ale k čemu je těch dalších
90 %? A proč k nim lidé mají takovou úctu?

Nakonec bych se chtěl vyjádřit k časté větě, kterou slyšíme i někdy na školách - "Zákony jsou minimem morálky."

Nejenom, že nejsou, ale jsou s morálkou mnohdy dokonce zcela v rozporu.

Pár příkladů:

V některých městech na Floridě je zakázáno dávat jidlo bezdomovcům. Starostové si to obhajují jako "že to vytváří začarovaný kruh závislosti bezdomovců na druhých." - jeden pastor byl zatčen za opakované dávání jídla bezdomovcům.

V Missouri se bez povolení nesmí otevřít stánek s citronovou limonádou. Přitom v USA je to taková tradice - že děti zkouší své první vydělávání peněz za pomocí prodeje citronové limonády.

Ve Švédsku nesmíte kopat hlouběji než sedm metrů. Ani na vlastním pozemku. Cokoliv hlubšího je protizákonné a možná jen se speciálním povolením. Dále se na veřejnosti nesmí nosit nic ostřejšího než propiska.

EU vydala regulaci, která stanovuje velikost písma, font a tučnost textů na obchodních dokumentech.

V Dánsku zakázali některé psí "bojové" rasy, mezi nimi třeba pitbulla. Jeden muž jménem Dan vlastnil pitbulla. Když mu ho policie zabavila a utratila, spáchal Dan sebevraždu.

Tohle je jen malá část příkladů zákonů, které nejenom, že nepředstavují něco morálního, ale často jsou někdy přímo nemorální a opovrženíhodné, či dokonce absurdní. A ne, nejedná se o selhání jedince, protože ty zákony jdou přes mnoho různých lidí, než začnou platit. Je to selhání celého systému. Je to selhání státu.

A tím se dostávám k závěru - uvědomuji si, že mému textu chybí struktura a často jsem skákal od myšlenky k myšlence, ale znovu si shrneme, co všechno vlastně tvrdím:

- Lidé mají k zákonům velikou úctu a věří, že bez nich by nastala naprostá pohroma.
- Důvěřují v jejich potřebnost i navzdory tomu, že celý proces od jejich vzniku až po jejich vstoupení v plastnost je velice pochybný, a také navzdory pochybným lidem, kteří se v tomto procesu vyskytují.
- Mnoho lidí ani neví přesně, co v zákonech stojí, nerozumí jejich obsahu, nedovedou se v nich orientovat (čemuž se vůbec nedivím), nicméně přesto věří, že jsou tu pro jejich dobro.
- Zákony jsou často nejednoznačné, děravé, zavádějící, nesrozumitelné - jedním slovem nekvalitní - přesto se mnoho lidí bojí, že nikdo jiný než stát by je neměl tvořit.
- Z nějakého důvodu je rozšířená představa, že zákony se doplňují s morálními pravidly, ale často jsou naopak v přímém rozporu.

Na závěr tedy vyzývám čtenáře, který pokud má k zákonům velikou úctu, aby tuto úctu přehodnotil. Ptejte se sami sebe - odkud se tato úcta vlastně bere? Je opravdu autentická, nebo to je jen něco, co vás naučili ve škole? A pokud věříte, že svět potřebuje pravidla, proč věříte, že stát je ten jediný, kdo tato pravidla dovede vytvořit a vynucovat?