Předvolební bahno I. - Hasiči

Mises.cz: 17. září 2012, Jakub Skala, komentářů: 4

Opustil jsem nedávno stověžatou a vydal se na okruh po vlasti. Cesta byla náročná především psychicky, a to z důvodu blížících se voleb. Na každém billboardu na mě shlížel panák s hřejivým úsměvem a životní filosofií shrnutou do jedné věty. Jeden kandidát sliboval, že ukončí zeštíhlování sborů policistů a hasičů. Další se hrozil nad možností, že jeho děti budou dojíždět padesát kilometrů do školy.

Je to zvláštní – neslyšel jsem nikoho, kdo by si stěžoval, že je málo prodejců knih, pekařů nebo obchodů s oděvy. Na druhou stranu je obtížné ubránit se nářku státních zaměstnanců, že je jich příliš málo. Ze strany zmiňovaných policistů a hasičů to zaznívá takřka neustále. Otázka je, bude jich vůbec někdy dost? A co to vůbec znamená dost?

Na volném trhu mají podnikatelé, zaměstnanci i spotřebitelé jednoduché vodítko, tržní ceny vyjadřující relativní vzácnost statků. Jestliže tedy nějaký sněm pekařů zasáhne pandemie cholery a polovina jich odejde do věčných lovišť, klesne nabídka pečiva. To při takřka nezměněné poptávce vyvolá zvýšení cen, které se následně projeví jako zvýšení zisků pekáren a platů pekařů. Podnikatelé a zaměstnanci tedy budou mít motivaci přesunout se do tohoto odvětví a budou se tam přesouvat tak dlouho, dokud se zisky a mzdy nevyrovnají s ostatními. Ceny na volném trhu tedy zajistí, že pekařů bude po určité době opět tolik, kolik jich „má být“. Nebude jich ani málo, ani moc. Přizpůsobení se nové situaci samozřejmě neproběhne hned, ale potrvá určitou (relativně krátkou) dobu.

Jak ale ukázal Ludwig von Mises, na rozdíl od případu pekařů není v socialismu racionální ekonomická kalkulace možná. A nemusí se nutně jednat o celospolečenské uspořádání, stačí, aby socialismem bylo postiženo jedno konkrétní odvětví. Tam, kde neexistují tržní ceny, totiž neexistuje vodítko, které ukazuje na potřebu daného statku.

Příkladem budiž právě zmiňovaní hasiči. Je zřejmé, že lidé by jejich služby na volném trhu poptávali. Zbytek jsou ale jen dohady. Nemůžeme říct, kolik je jejich optimální množství, ani zda mají být v každé obci, nebo jen v těch větších. Lidé totiž nemohou svobodně vyjadřovat svoji nabídku ani poptávku. Ti, kdo o služby hasičů nemají zájem, je stejně musí z daní platit a ti, kdož by chtěli založit vlastní soukromé hasičské firmy, nemají šanci uspět, protože jim konkurují státní, daněmi placení hasiči. V důsledku těchto faktorů nemohou vzniknout tržní ceny a nelze ani rozhodnout, zda je hasičů málo nebo moc. Nevíme totiž, nakolik jsou jejich služby skutečně žádané, ani nakolik se současnému stavu hasičů daří tyto požadavky uspokojovat. Výsledkem musí nezbytně být jejich nevhodný počet.

Další nevýhodou, která sužuje centrální plánování, je skutečnost, že plánovači považují zákazníky za homogenní masu. Lidé na venkově mohou mít ale úplně jiné preference směrem k hasičům než lidé ve městě. Jiné preference budou mít lidé v dřevěných chalupách s doškovou střechou než lidé v domech s železobetonovou konstrukcí. Zatímco konkurence tlačí na soukromé producenty, aby se co nejblíže přiblížili přáním zákazníků, monopolní postavení státu tento tlak zcela potlačuje. Jistě mohou existovat dobří úředníci, kteří se skutečně snaží přiblížit přáním spotřebitelů, bez volnotržních cen ale nemají naději na úspěch.

Lidé v menších obcích se naučili doplňovat nedostačující nabídku státních hasičů tvorbou dobrovolných sborů. Jakkoliv se těmto sborům nedá upřít dobrý úmysl, jednoduše nemohou dostát kvalitě hasičů, pro něž je toto regulérním zaměstnáním. Výsledkem tedy je nevhodné množství hasičů s horší kvalitou nabízených služeb.

Všechna centrálně plánovaná odvětví tedy nemají šanci přiblížit se přáním spotřebitelů tak, jako se to daří volnému trhu. Neznají skutečné ceny, nemohou tedy provádět racionální ekonomickou kalkulaci. Nikdy nemohou zjistit ani vypočítat optimální počet škol, nemocnic nebo hasičských aut. I kdyby se jim nějakým zázrakem (a jinak to skutečně není možné) podařilo dostatečně přiblížit výstupu, který by nastal na volném trhu, vždy za ním budou o kousek zaostávat. Jestliže jejich cílem je přiblížení se efektivitě volného trhu, proč nezačít v těchto odvětvích s volným trhem v první řadě? Není důvod snažit se dohnat nedostižné, stačí ponechat danou činnost volnému trhu a požadovaný počet škol, nemocnic a hasičských aut se záhy dostaví.