Případ Algera Hisse (13. díl - Velká porota)

Mises.cz: 12. května 2022, Vladimír Krupa, komentářů: 0

Velké poroty ve Spojených státech fungují jako jedna z institucí soudního a vyšetřovacího systému. Jejich účelem je zajišťovat, aby zkorumpovaní či politicky motivovaní federální žalobci nezneužívali své moci a neprotahovali lidi agónií soudního procesu se závažnými trestními obviněními jen proto, že je nemají rádi. Federální žalobci musí v závažných trestně-právních případech přesvědčit velké poroty, že existuje dostatek dobrých důkazů a podání žaloby je opodstatněné. Což se děje před tím, než začne samotný soudní proces.

Velká porota se obvykle skládá z třiadvaceti lidí, kteří prostým většinovým hlasováním rozhodují, jestli bude někdo obžalován ze závažného federálního zločinu. Jednání velkých porot je neveřejné, protože se neřídí žádnými soudními pravidly pro předkládání důkazů. Porotcům z velké poroty může být předloženo cokoliv a mohou se zajímat o jakýkoliv detail ze soukromí potenciálních obviněných nebo svědků. Velké poroty mohou také ze své iniciativy žádat o předkládání důkazů a poskytnutí svědectví.

Teprve po podání obžaloby nastane samotný soudní proces před vybranou malou porotou dvanácti lidí, kteří musí dojít k jednomyslnému závěru ohledně viny nebo neviny.

Federální vláda má povinnost používat velké poroty pro trestně-právní obvinění. Jednotlivé státy mají možnost je používat. V praxi je používá asi polovina států a to pro určité vybrané druhy obžalob.

Lidé se občas diví tomu, že Hiss byl obžalován z křivé výpovědi a nikoliv ze špionáže nebo velezrady. Tato vážnější obvinění byla mimo hru. Obvinění z velezrady by vyžadovalo nejméně dva přímé svědky ke každému jednotlivému bodu, kdy k velezradě mělo dojít a obžaloba měla v té době pouze Chamberse.

Co se týče špionáže, tak zde si mnozí lidé neuvědomují, jak nevinně-naivní zemí v mnoha ohledech USA byly ještě ve dvacátých a třicátých letech. Možnost špionáže v době míru téměř nebyla brána vážně a tomu odpovídalo, že promlčecí lhůta na zločin špionáže v roce 1938 – což byla jediná špionáž, o které Chambers mohl přímo svědčit – byla pouhé tři roky.

Oba ovšem mohli být předvoláni před velkou porotu. Pokud by velká porota došla k závěru, že jeden z nich ve své výpovědi lhal, nebo že lhali oba, mohla hlasovat pro obvinění z křivé výpovědi. Na to občas poukazují někteří Hissovi zastánci, že výslech před velkou porotou byl připraven jako past pro obvinění z křivé výpovědi z důvodů, že původní zločin špionáže by byl tehdy už promlčený. O legálních nuancích lze vést debaty, ale v celku se zdá, že postup velké poroty byl v kontextu celého případu legitimní. Zvláště proto, že Hiss obdobná lživá tvrzení pod přísahou vyslovil mnohokrát předtím během slyšení HUACu a ještě než byla nějaká špionáž vůbec na stole. Velká porota tu měla bohatý výběr pro obvinění z křivé výpovědi.

Když došlo k veřejnému odhalení s „dýňovými dokumenty“, tak si všichni uvědomili, že tu mají k dispozici velkou porotu, která už osmnáct měsíců v New Yorku vyslýchá a prošetřuje komunistické aktivity. Bentleyová před touto porotou vypovídala o sovětských aktivitách ve vládě a v korporacích, stejně tak jako řada dalších svědků. Pokud by si tito porotci nemysleli, že všichni byli jen psychopatičtí lháři, nebo že se tu odehrává nějaké obrovské pravicové spiknutí, tak vezmou vážně obvinění komunistů ve vládě.

Hiss před touto porotou jednou vypovídal už v dubnu 1948 – před tím, než došlo na slyšení HUACu s Chambersovým vystoupením. Jeho tehdejší výpověď byla velmi krátká. Popřel zde všechny komunistické aktivity nebo přátelství s lidmi, kteří byli známými komunisty.

Chambers svědčil před velkou porotou v říjnu 1948. To bylo po slyšeních HUACu a poté, co na něj Hiss podal žalobu, ale před tím, než ukázal Hissovým právníkům své špionážní dokumenty. Chambers znovu popsal Wareho skupinu, ale popřel, že by docházelo k nějaké špionáži.

Jeden z dodatečných prvků dramatu bylo, že nyní byl začátek prosince a tato velká porota měla skončit patnáctého prosince. Pokud měla někoho z něčeho obžalovat, musela absorbovat a vyhodnotit mnoho důkazů ve velmi omezeném čase. Chambers a Hiss začali každý den docházet do soudní budovy na dolním Manhattanu obklopeni shlukem novinářů, aby svědčili před velkou porotou.

Chambers před porotu předstoupil 9. prosince a porotci mu jeho minulé výpovědi dali sežrat. Toto nebyla pasivní velká porota, která by se jen nechala vodit za ručičku federálním žalobcem. Porotci samotní vyvíjeli iniciativu a kladli nejrůznější nepříjemné otázky. A první nepříjemná otázka na Chamberse byla – v říjnu jste v téhle místnosti pod přísahou popíral, že by došlo k nějaké špionáži. Nyní nám přísaháte, že tu špionáž byla. Je očividné, že jste se dopustil křivé výpovědi. Proč bychom vás neměli obvinit z křivé výpovědi a proč bychom měli věřit tomu, že teď říkáte pravdu?

Chambers odpověděl, že nechtěl svědčit ani před HUACem, ale předvolali ho. Rozhodl se tedy odhalit, že existovaly tajné komunistické aktivity ve vládě, ale nechtěl nikomu zruinovat jeho život. Nechtěl vznést obvinění kriminální povahy – členství ve straně, nebo to, že si komunisté spolu povídali, nebylo nic kriminálního.

„Způsobit více bolesti, než by bylo nutné, je velkou proradností. Pokud výsledkem technicky byla křivá výpověď, tak mohu jen říct, že moje svědomí je klidné. Vím, že bych to neměl říkat, protože když kdokoliv v Americe začne mluvit o svém náboženském přesvědčení, tak vypadá jako blázen, ale já jsem teď kvakerem a součástí víry kvakerů je to, že byste se měli vyhnout působit bolest jiným lidem, pokud je to možné. Ale poté, co na mě pan Hiss podal žalobu, začalo být jasné, že mě spolu se svými přáteli chce zničit a tak jsem musel doříct i zbytek příběhu.“

„Myslím, že existují dva druhy lidí. Jedni věří, že Bůh je Bohem spravedlnosti. Druzí věří, že Bůh je Bohem milosrdenství. Já se kloním na stranu milosrdenství.“

Poté, co Chamberse velká porota několik hodin dusila, uvěřila jeho vysvětlení.

Byl předvolán kongresman Nixon, který před porotu předstoupil s „dýňovými dokumenty“ v rukou. Odmítal je ovšem předat velké porotě nebo ministerstvu spravedlnosti. Připomněl rozčíleným právníkům ministerstva spravedlnosti, že Chambers předal fotografický film na příkaz Kongresu - zákonodárné složky vlády a výkonná moc nad ní nemá žádnou autoritu. Velmi zdvořile řekl porotcům, že se mohou na filmy podívat a prozkoumat je, ale ty zůstanou celou dobu v jeho držení.

Velká porota nakonec přikázala Nixonovi předat filmy a ten to odmítl udělat. Zavolali federálního soudce, aby Nixonovi ihned udělil trest za pohrdání soudem.

Nixon mu řekl: „Bez ohledu na soudní rozhodnutí já filmy nevydám. Pokud mají být filmy umístěny do skladu důkazů, tak tam půjdu s nimi. Pokud je přáním soudu vzít mi filmy silou, tak to budete muset udělat tímhle způsobem.“

Soudce hrozil Nixonovi vězením a došlo na zvýšené hlasy a později křik mimo zasedací místnost velké poroty. Nixon si užíval své chvíle a říkal soudci – troufnete si uvěznit úřadujícího kongresmana, který hájí ústavní práva dolní sněmovny? Podívejte se do Ústavy. Jestli to chcete udělat, tak až mě odtud povedou v poutech, tak řeknu všem novinářům, co stojí před soudní budovou, že FBI a ministerstvo spravedlnosti se snaží zatajit případ špionáže.

Soudce nakonec pochopil, že bude lepší Nixonovi nedopřát takovou publicitu a dohodl se s ním na kompromisním řešení.

Dále před velkou porotou svědčil odborník na strojopisné dokumenty Raymond Fihan.  Vypověděl, že prozkoumal 65 strojopisných stran dokumentů, které předložil Chambers a srovnal je s dokumenty, jako byly dopisy a žádosti, které byly určitě napsány na psacím stroji v domácnosti Hissových. Fihan vyslovil své odborné mínění, na základě drobných vad na literách písmen, že všechny dokumenty vznikly na jednom a tomtéž psacím stroji, který patřil Hissovým. V této době všichni pátrali po onom psacím stroji, ale ten ještě nebyl nalezen.

To bylo zcela kritické svědectví. Bylo to odborné potvrzení hlavní části Chambersova příběhu.

Velká porota tedy předvolala Hisse a položila mu otázky: jestli jste s Chambersem–Crossleym přerušil všechny styky v roce 1935, tak jak se do jeho držení dostalo 65 strojopisných stran dokumentů napsaných na vašem psacím stroji v roce 1938? A jestli jste nebyl špion, tak jak se stalo, že 65 stran dokumentů špionážního materiálu bylo napsáno na vašem psacím stroji?

Hiss nabídl první ze třech vysvětlení, která se během let objevila. Řekl, že Chambers není člověkem se zdravým rozumem. Nějak se musel vloupat do našeho domu v roce 1938 a přepsat na našem psacím stroji dokumenty podle skutečných dokumentů, které získal od své skutečné spojky na ministerstvu zahraničí. Nebo se vloupal a odnesl si na jeden den psací stroj a pak ho vrátil, aniž by kdokoliv z nás cokoliv zpozoroval. Veden k tomu pomstychtivými motivy, které dokáže vysvětlit pouze psychiatr.         

Porotce na to – jestli tomu správně rozumím, tak tvrdíte, že jste tohohle muže vyloučil ze svého života v roce 1935. Ten se o tři roky později rozhodne, že o deset let později vás křivě obviní ze špionáže. Vloupe se do vašeho domu na dost dlouhou dobu, aby napsal 65 strojopisných stran dokumentů na vašem psacím stroji, aniž by si ho kdokoliv všimnul a vy jste si všimnul, že někdo byl v místnosti. Pak ty dokumenty na deset let schová. Šestnáctkrát popře pod přísahou, že by tyto dokumenty existovaly. Nepoužije je, když mluví s Berlem v roce 1939, s FBI v roce 1942 nebo pak s HUACem a ukáže je teprve teď, když před tím několikrát popřel, že by existovaly. Nebyl by to fantasticky neuvěřitelný příběh křivého obvinění, pane Hissi?

Hiss: „Pan Chambers je fantasticky neuvěřitelnou osobou. Obvyklé metody práva a logiky jsou nedostatečné na to, aby vysvětlili tento případ nebo zvláštní osobnost pana Chamberse. Proto jsem požádal o pomoc jednoho z nejvěhlasnějších psychiatrů ve Spojených státech, který si prostudoval život pana Chamberse a nyní čeká na možnost předstoupit a poskytnout zde své odborné svědectví.“

Federální žalobce ho přerušil a zeptal se – může nám ten psychiatr svědčit o tom, jak bylo 65 stran špionážního materiálu napsáno na vašem domácím psacím stroji? Ne? Tak dobrý pokus o dovedení pozornosti, ale nespusťme oči z míče.

Nakonec byla Hissovi položena tato otázka: „Předal jste někdy vy nebo paní Hissová s vaším vědomím jakékoliv dokumenty ministerstva zahraničí či jiné vládní organizace nebo jejich kopie Whittakeru Chambersovi?“

Hiss: „Nikdy.“ Pak k tomu s právnickou přesností dodal – s výjimkou vlastnického certifikátu k Fordu model A, který jsem Chambersovi daroval.

Stejné popření zopakoval následujícího dne. A také následujícího dne, patnáctého prosince, což byl také poslední den zasedání velké poroty, byla Hissovi položena otázka:

„Můžete s definitivní platností prohlásit, že jste se s Chambersem neviděli nikdy po prvním lednu 1937?“

Hiss: „Ano. Neviděli jsme se až do letošního roku.“

Hiss zopakoval svoji teorii, že Chambers je blázen, který se k němu vloupal, aby přepisoval špionážní dokumenty na jeho stroji. Vládní právníci se mu ještě pokusili hodit několik záchranných lan.

Došlo k nějakým osobním událostem, které by se přihodily ve vaší rodině či okolí ve vztahu k panu Chambersovi a mohly by vysvětlit, proč by se vám pan Chambers mohl chtít pomstít?

Hiss: „Jediný vztah k panu Chambersovi byl ten, který jsem již popsal.“

Pane Hissi, nebyl byste prvním člověkem v dějinách, který křivě svědčil proto, aby ochránil svoji manželku.

Hiss: „Paní Hissová nepotřebuje v této záležitosti žádnou ochranu.“

V poslední hodině své existence velká porota hlasovala pro obžalobu Hisse z křivé výpovědi ve dvou bodech. Takto zněla obžaloba:

Obžaloba

Alger Hiss křivě vypovídal o tom že:

1. nikdy bez zmocnění nepředal Whittakeru Chambersovi žádný důvěrný dokument ministerstva zahraničí nebo jeho kopii a

2. neviděl se s Chambersem nikdy po 1. lednu 1937. 

Federální vláda později tyto dva body poněkud rozvedla v tom, že k předávání dokumentů došlo v lednu a únoru 1938, Chambers nebyl zmocněn přijmout tyto dokumenty a šlo o dokumenty důvěrné a tajné povahy.

Chambers obžalován nebyl a obžalobě unikla i paní Hissová.

16. prosince se Hiss dostavil k soudu, kde mu obvinění přečetli. Vyjádřil se „nevinen“ k obou bodům obžaloby. Jeden novinář popsal, že tehdy poprvé na veřejnosti viděl Hisse očividně znepokojeného a nešťastného.

Během slyšení velké poroty Hiss ukončil své zaměstnání v Carnegieho nadaci. Část establishmentu od něj nyní začala dávat ruce pryč. Chambers po Nixonově tiskové konferenci rezignoval ze své pozice v magazínu Time. Napsal k tomu vyjádření:

„Když mě Time zaměstnal v roce 1939, tak jeho majitelé věděli, že jsem bývalý komunista. Nevěděli, že jsem byl zapojen do špionáže. Nyní je moji povinností odhalit ten nejtemnější a nejnebezpečnější aspekt komunismu. Nemohu od nikoho chtít, aby se mnou sdílel tento nevyhnutelný očistec.“

Časopis Time vydal prohlášení:

„Proti přiznané škodě, kterou způsobil své zemi před deseti lety, musíme postavit službu, kterou své zemi prokazuje dnes.“  

Chambers odešel se štědrým odstupným.

Na další díl seriálu se můžete těšit už za týden.