Případ Algera Hisse (23. díl - Výpověď Algera Hisse)

Mises.cz: 21. července 2022, Vladimír Krupa, komentářů: 0

Alger Hiss stanul na lavici svědků 23. června 1949 a zůstal zde celé čtyři dny. Celkem si vedl dobře. Stryker se ho nejdříve ptal, jestli se dopustil křivé výpovědi před velkou porotou a Hiss odpověděl, že ne. Pak Stryker doprovázel Hisse jeho dokonalým životopisem a zdůrazňoval v něm všechny momenty, kdy Hissovi důvěřovali lidé, kteří měli být velmi dobří v tom vybrat si důvěryhodné pomocníky. Nikdy přitom nezradil důvěru v něj vkládanou. Implikací mělo být, že dokud obžaloba nedokáže něco jiného, tak toto je vskutku důvěryhodný muž.

Stryker se vyptával Hisse na každý jeden špatný skutek, který mu Chambers připisoval. Předávání rukou psaných dokumentů, opisování dokumentů na stroji (což měla dělat paní Hissová), styky mezi oběma rodinami, vzájemné návštěvy a výlety, půjčku čtyř set dolarů a tak dále. Hiss kategoricky popíral, že by se cokoliv z toho, nebo cokoliv podobného kdykoliv přihodilo. Popsal svůj vztah k údajnému novináři na volné noze Crosleymu tak, jak jsme tento příběh probrali během slyšení HUACu. Pouze v něm posunul data některých událostí, aby lépe odpovídala zjištěným skutečnostem.

Hiss nyní říkal, že svého starého forda daroval Crosleymu až na konci května 1936, což bylo blízko data, kdy proběhla zjištěná transakce v garážích Turner Motor Company. Do té doby mu ho jen zapůjčil k užívání. Crosley se pak nečekaně objevil jednoho letního večera a předal mu koberec. Naposledy se měli vidět koncem června 1936, kdy ho Crosley žádal o malou půjčku a on mu řekl, aby šel pryč.

Hiss ve své výpovědi přišel s druhým vysvětlením toho, jak byly špionážní dokumenty napsány na jeho psacím stroji. Vzpomeňme si, že velká porota neuvěřila jeho vysvětlení, že se Chambers vloupal k němu do domu, kde dokumenty přepsal. To, co Hiss nyní udělal, bylo – Woodstock 23OO99, to je můj psací stroj. Poznal bych ho kdekoliv. Všechny předložené dokumenty byly napsány na něm. Nemám důvod zpochybňovat svědectví odborníků. My jsme se však tohoto psacího stroje zbavili, takže v době, kdy dokumenty vznikly, už nebyl v našem držení.

Konkrétně v souvislosti s jedním z našich stěhování – buď stěhování v červnu 1936 na 30. ulici nebo stěhování v prosinci 1937 na Volta Place. Při stěhování nám pomáhali synové naší služebné Claudie Catlettové, Raymond a Perry. Ti žili se svou matkou, sestrou a několika dalšími lidmi v domě 2728 na P. ulici v Georgetownu. Jako součást platby za jejich výpomoc jsme jim dali věci, které jsme si nechtěli vzít do nového domu a mezi nimi i starý psací stroj. Nepamatuji si přesně, kde a jak jsme jim ho předali, ale hlavní věcí je, že když byly předložené špionážní dokumenty sepsané – na počátku roku 1938 – tak už nebyl v našem držení.

Nakonec se Stryker zeptal: „Pane Hissi, složil jste tu svou slavnostní přísahu, že jste nevinen z obvinění, která byla proti vám vznesena. Táži se vás nyní znovu podle pravdy a faktů, jste nevinen?“

Hiss podvěděl: „Jsem nevinen.“

Stryker (k žalobci Murphymu): „Svědek je váš.“

Jak byste vedli křížový výslech Algera Hisse, redaktora Harvard Law Review a pravděpodobně nejinteligentnějšího člověka v místnosti? Očividně z něj před soudem nevytáhnete nějaké podřeknutí se. Mohli byste být v pokušení odbýt to rychle a dokázat vše, co potřebujete, jinými způsoby. Nixon však zavolal Murphymu a poradil mu – držte Hisse na lavici svědků co možná nejdéle. Důvodem je, že Hiss dokáže udělat velmi dobrý první dojem a nemůžete si dovolit, aby tento dojem byl tím, co si odnese porota.

Murphy se snažil odvést dobrou práci a dostat se přes první dojem k něčemu, co by na porotce mohlo zapůsobit nepříjemně. Popíchnout Hisse tak, aby se projevilo něco, co by si porotci vyložili jako aroganci namyšleného snoba. 

Nejprve Murphy přiměl Hisse k tomu, aby připustil, že i podle jeho nevinné verze známosti s Crosleym se spolu viděli přinejmenším při šestnácti příležitostech – počítaje několikadenní ubytování Crosleyových v Hissově domě jako jednu událost. Tedy že nešlo jen o jednorázovou náhodnou známost.

Také přiměl Hisse připustit, že se znal s několika radikálně levicovými lidmi, z nichž dva byli komunisty. A že byl ve třicátých letech členem levicové International Juridical Association. Nic z toho samo o sobě nebylo důkazem, že Hiss byl špionem nebo komunistou, ale nabouralo to jeho obraz jako člověka, který se od všeho komunistického držel stranou a vždy byl jen umírněným Demokratem. 

Ne Algere, nejsi tak nudný, jak nám teď předstíráš.

Poté se žalobce soustředil na Robinsonův-Rubensův telegram. Hiss ve své původní výpovědi FBI pochyboval, jestli ho sám napsal, ale nyní připouštěl, že ano. Murphy se ho zeptal – vy jste přece pracoval v odboru zahraničního obchodu. Jaký pracovní důvod byste měl přepsat celý tento telegram svou rukou?

Hiss – snadné vysvětlení. Když jsem pracoval pro náměstka Sayra, tak k němu proudilo mnoho dokumentů, které neměl čas přečíst. Četl jsem je já a pak jsem mu podával hlášení o těch informacích, o kterých jsem si myslel, že by měl vědět. Někdy, obzvláště v časech oběda, jsem si vypsal poznámky na poznámkový papír ministerstva zahraničí a dělal jsem s jejich pomocí brífink během jídla. A to je pravděpodobně důvod, proč jsem napsal tohle. Nemám žádnou konkrétní vzpomínku na to, že jsem to psal, ale tohle je přesně ten druh dokumentu.

Murphy během prvního soudu v tento okamžik nezaskóroval, ale gól dal z této pozice později. Robinson-Rubensova aféra neměla nic společného se zahraničním obchodem. I když byla na prvních stranách novin a náměstek Sayre mohl chtít vědět, jak se celá kauza vyvíjí, pravděpodobně by ho nezajímal detail zmíněný v tomto telegramu. A kdyby ho zajímal, tak proč mu prostě neukázat celý původní telegram? Toto není žádný výpis nebo souhrn obsahu, ale doslovný přepis celého původního telegramu. Není zde žádný pracovní důvod proč tento přepis pořizovat.

Poté Murphy Hissovi připomínal jeho zapomětlivost (nebo nepoctivost) ohledně mnoha významných faktů, které se během procesu objevovaly.

Murphy: „Slyšel jste jméno Whittaker Chambers, než jste poprvé vypovídal před HUACem, je to tak pane Hissi?“

Hiss: „Ano.“

Murphy: „V roce 1947 a pak na počátku roku 1948 jste slyšel o tom, že o vás Whittaker Chambers, který pracuje pro Time magazín, říkal, že jste komunistou. Je to tak?“

Hiss: „Ano.“

Murphy: „Nepokusil jste se zjistit kdo to je a proč o vás říká takové věci?“

Hiss: „Nepokusil.“

Murphy: „Takže když jste říkal HUACu o šest měsíců později, že jste nikdy před tím neslyšel jméno Whittaker Chambers, že pro vás nic neznamená, tak jste „zapomněl“?“

Hiss: „Ano. Ale několikrát během roku 1946 se ke mně donesly zvěsti, že jsem komunistou. Tehdy jsem šel rovnou za FBI a žádal jsem o rozhovor se samotným J. Edgarem Hooverem. Nakonec jsem mluvil s jedním z jeho zástupců a zodpovědel jsem všechny otázky, které mi položili.“

Murphy: „Pane Hissi, při výpovědi před velkou porotou jste si vzpomněl na značku každého psacího stroje, který jste kdy vlastnili. Kromě Woodstocku. Je to tak?“

Hiss: „Ano.“

Murphy: „Velká porota se ptala, jestli jste něco dali Catlettovým dětem a vy jste se zmínil o několika věcech, ale zapomněl jste na Woodstock. Je to tak?“

Hiss: „Ano.“

Murphy: „A ve stejné době jste vyprávěl FBI, že jste měli „velký kancelářský stroj“ ještě v roce 1938. A nyní říkáte, že jste ho darovali v roce 1937.“

Hiss: „Ano.“

Murphy: „A FBI jste také řekl, že vaše žena psací stroj dala do bazaru, Armádě spásy nebo na smetiště a uvedl jste několik jiných vysvětlení před tím, které uvádíte nyní.“

Hiss: „Ano.“

Hiss se zde začal projevovat s právnickou kluzkostí. Ve svých měnících se výpovědích o tom, kdy si vzpomněl na Woodstock a na to, co se s ním stalo, začal rozlišovat mezi svými „nezávislými vzpomínkami“ a fakty, které se dozvěděl od jiných lidí a věřil jim, čemuž říkal „vědomosti.“ Například řekl – má manželka a můj právník McLane mi řekli, že jsme Woodstock darovali Catlettovým dětem. Tomu naprosto věřím. Mám tedy „vědomost“ o tom, že jsme dali Woodstock Catlettovým. Ale nevzpomínám si na to. Nemám žádnou nezávislou vzpomínku na tuto událost. Tudíž při dřívější výpovědi, když jsem odpovídal na otázku „pamatujete si, co se stalo s psacím strojem?“ jsem řekl ne, ačkoliv jsem tehdy už měl vědomost, i když jsem si nepamatoval, že jsme ho dali Catlettovým dětem. Ptali se mě jen na to, co si pamatuji a tu otázku jsem zodpověděl pravdivě. Kdyby se zeptali „co se stalo s psacím strojem?“, tak bych jim to řekl.

Murphy: „Při své výpovědi při podvýborem HUACu jste uvedl jména všech služebných, které jste kdy zaměstnávali ve vašich domech ve Washingtonu. S výjimkou Claudie Catlettové. Ačkoliv ta byla jediná, která pro vás pracovala na plný úvazek, pracovala pro vás nejdéle, seznámil jste se s její rodinou a jejím synům jste daroval Woodstock.“

Hiss: „Tehdy jsem myslel, že už je mrtvá.“

Murphy také přinutil Hisse znovu převyprávět méně uvěřitelné části jeho příběhu o interakcích s Chambersem-Crosleym.

Murphy: „Nechal jste toho chlapa řídit vaše auto po Washingtonu, i když to bylo jediné auto, co jste tehdy měli? Dokonce jste mu dal certifikát vlastnictví, takže kdyby ho zastavil policista, mohl se vydávat za Algera Hisse? Vy, opatrný právník? Vy jste mu pronajal byt, ačkoliv nevypadal na to, že je při penězích? Bez jakéhokoliv uvědomění majitele, bez psané podnájemní smlouvy, bez referencí, bez složené kauce? Ani jste od něj nevymáhal nájemné až do konce nájemní doby? A účtoval jste mu jen náklady, i když v bytě byl stále váš nábytek? A pak, když jste zjistil, že vám nikdy nic nezaplatí, tak jste mu daroval automobil?!“

Hiss: „Ano. Tohle pro mě není tak docela neobvyklé chování. Už předtím jsem poskytl podobný krátký podnájem pouze na ústní dohodu.“

Murphy: „Ano pane Hissi, ale to byl někdo, kdo pracoval pro vládu. Někdo, kdo měl stabilní práci s pravidelnou výplatou a kanceláří, kde jste ho mohl kdykoliv zastihnout. Mnohonásobně důvěryhodnější osoba než pan Crosley.“

Hiss: „Podívejte. Crosley očividně neměl peníze na složení kauce. Nechtěl jsem ho vyděsit tím, že bych od něj žádal reference nebo podpis pod smlouvou. Já bych nájemné musel platit tak jako tak, i kdyby v bytě nikdo nebyl. Takže cokoliv, co by mi zaplatil, pro mě bylo čisté plus. Kdyby mi dal jen pět centů, tak bych na tom byl o pět centů lépe, než kdyby v tom bytě nebyl.“

Murphy: „To není tak docela pravda, že pane Hissi. Vy jste měl na té dohodě ztrátu, protože vodu, telefon, plyn a elektřinu jste stále hradil svým jménem. Vy jste platil účty za dva měsíce, když tam Crosley bydlel. Je to tak?“

Hiss: „To je pravda.“

Murphy: „Zaplatil jste jeho účet za plyn.“

Hiss: „Ano.“

Murphy: „Zaplatil jste účet za elektřinu.“

Hiss: „Ano.“

Murphy: „Zaplatil jste účty za telefon.“

Hiss: „Ano, ale účet za telefon v té době byl jen tři nebo čtyři dolary měsíčně. Triviální částka.“

Murphy: „Co kdyby Crosleyovi během posledního měsíce měli více dálkových hovorů? Pak se odstěhují, aniž by nechali adresu, na které byste je zastihl. A příští měsíc vám přistane v poště tučný účet za telefoní hovory. Byl jste ochoten vzít na sebe tohle riziko?“

Hiss: „Kdyby měl nějaký dálkový hovor, tak bych si to s ním vyřídil.“

Murphy: „You would have ran after him for that?“

Hiss: „I would have run after him.“

Alger Hiss si zde nemohl odpustit to, aby začal opravovat gramatiku žalobce Murphyho. Porotci tak měli šanci vidět záblesk něčeho, co nebylo zřejmé na první pohled.

Po čtyřech dnech křížového výslechu Hiss utrpěl jen malé očividné škody k tomu, co bylo zřejmé už před jeho výpovědí, ale na povrch vyplavalo, jak těžké je si ho skutečně oblíbit.

Na další díl seriálu se můžete těšit již za týden.