Případ Algera Hisse (25. díl - Rodina Catlettova)

Mises.cz: 04. srpna 2022, Vladimír Krupa, komentářů: 7

Claudia Catlettová byla černošskou služebnou Hissových v letech 1934 – 1938. (Jen v Americe mají komunisté černošské sloužící). Byla služebnou na plný úvazek, což v té době znamenalo od osmi ráno do osmi večer. Zároveň její dva synové, kteří v té době byli ve věku teenagerů, vypomáhali s různými pracemi okolo domu Hissových, jako sekání trávníku, umývání auta a nošení věcí během stěhování.

Všichni byli povoláni svědčit na straně obhajoby, ale jejich svědectví se bohužel ukázala jako nepříliš přínosná k vyjasnění případu. Jeden z důvodů spočívá v tehdejších mezirasových vztazích. 

Washington DC bylo segregované město s kulturou, která byla daleko více Jižanská. Právníci, kteří pracovali s černošskými svědky pocházejícími z podobných poměrů, při řadě příležitostí pozorovali, že tito svědkové mají tendenci vypovědět především to, o čem si myslí, že „mocný bílý muž“, který zrovna vede jejich výslech, chce slyšet. Soudní projednávání pak vypadá stylem:

Advokát: Byla ta barva červená?

Svědek: Ano, pane. Ta barva byla červená.

Žalobce: A nebyla ta barva žlutá?

Svědek: Ano, pane. Ta barva byla žlutá. Co jsem říkal dříve, tak jsem se pletl.

Tento fenomén můžeme pozorovat v Hissově případu.

Claudia Catlettová na úvod při dotazech Strykera vypověděla, že viděla Chamberse u Hissových pouze jednou a to když bydleli na P. ulici. Přišel večer, když pan Hiss nebyl doma, paní Hissová ho pozvala dál a jí přikázala, aby postavila na čaj. Vzpomíná si na to, že Chambers nebyl slušně oblečený.

Stryker: „Představil se vám jako Crosley?“

Catlettová: „Ano pane. Představil se jako Crosley nebo Crosby.“

Murphy (později při křížovém výslechu): „A nemohl se představit jako Carl?“

Catlettová: „Ano, pane. Možná se představil jako Carl, nebo Carlton, nebo Crafton.“

Z toho si všichni mohou vybrat co je jim libo. Vzpomínka Catlettové, že viděla Chamberse pouze jednou a to v domě na P. ulici by byla konzistentní s vyprávěním Hissových. Ovšem při křížovém výslechu vyšlo najevo, že Claudia Catlettová není schopna pojmenovat ani popsat jakéhokoliv jiného návštěvníka, který se za Hissovými v druhé polovině třicátých let pravidelně stavoval. A že její vzpomínka na Chamberse se jí „vybavila“ teprve nedávno.

Poté na lavici svědků přišli její synové Raymond a Perry. Jejich výslech trval velmi dlouho. Vypověděli, že dostali Woodstock ve spojitosti s jedním ze stěhování Hissových, ale byli velmi vágní ohledně přesných detailů.

Pokud by ho dostali koncem roku 1937, tak by to byla stále dobrá zpráva pro Hissovi, protože by je zbavila odpovědnosti alespoň za psané dokumenty (pořád tu byly ručně psané poznámky a fotografie).

Catlettovi kluci podali celou řadu navzájem nekonzistentních výpovědí ohledně toho, kdy přesně se k nim psací stroj dostal. Někdy si na to nebyli schopni vzpomenout vůbec. Někdy si byli jistí, že ho dostali už v roce 1936, což nemohla být pravda, když na něm paní Hissová psala ještě v květnu 1937. Jindy si byli jistí, že ho dostali někdy v době stěhování na Volta Place, tedy v prosinci 1937. Jindy zase říkali (FBI je vyslýchala několikrát), že psací stroj dostali až několik měsíců poté, co se Hissovi nastěhovali na Volta Place. Možná v dubnu 1938. To by byla špatná zpráva pro Hissovi.

Claudia Catlettová při křížovém výslechu vypověděla, že si pamatuje, že psací stroj Woodstock byl v domě na Volta Place. Takže z toho všeho si každý zase může vybrat, co se mu líbí víc.

Co se týče data v dubnu 1938, tak by vyvstala otázka, proč by někdo dával starý psací stroj jako odměnu za pomoc se stěhováním až tři měsíce po dokončení stěhování? To je věc, která se dává během stěhování, aby jí člověk s sebou nemusel táhnout do nového domu.

Ovšem v dubnu 1938 došlo k jedné významné události. Chambers zběhl od komunistické strany. Hissovi mohlo napadnout, že by bylo dobré zbavit se psacího stroje, na kterém přepisovali dokumenty. Jak se ho zbavit? Budeme ho házet do řeky a někdo nás při tom uvidí? Co ho dát Catlettovým. Ti ho nechají někde na dvorku, dokud nezrezne a nerozpadne se a tím to bude vyřešené.

Catlettovi kluci tedy vypovídali velmi nekonzistentně o tom, kdy dostali psací stroj, ale několika věcmi si byli jistí tak, že se jejich výpověď neměnila.

První věcí, kterou si byli jistí, že nikdy neviděli Chamberse. 

Druhou věcí, kterou si byli jistí, že když dostali psací stroj, tak ho vzali rovnou do místa svého tehdejšího bydliště na 2728 P. ulici. Což bylo poblíž jednoho z bydlišť Hissových v Georgetownu.

Tento dům stále stojí. Přední vchod vede na P. ulici a dozadu k řece se terén prudce svažuje. Dům stojí v tomto svahu a má suterén, který je napůl zapuštěný do svahu a napůl otevřený směrem k řece. Tento suterén má svůj vlastní vchod, který vede do zadní uličky. V tomto suterénu měli Catlettovi kluci svoje „doupě“, kde se scházela černošská mládež z okolí a probíhala zde non-stop zábava a taneční párty.

Catlettovi kluci vypovídali o tom, co se v tomto suterénu odehrávalo. Měli zde rádio, kde si rádi pouštěli Jacksona Loweho. Měli také gramofon, na jedné stěně pověšenou prastarou mušketu, na druhé stěně zkřížené šavle. K jídlu mívali hot-dogy s bramborovým salátem. Několik křesel pro ty, kteří už byli znaveni tancováním. Raymond svědčil o tom, že někdy v „doupěti“ bylo tak plno, že se člověk ani nemohl protáhnout ke dveřím.

Do tohoto „doupěte“ také přinesli bednu, na kterou vystavili psací stroj Hissových, jako součást výzdoby. Svědčili, že jedinou příležitostí, kdy na něm něco psali, bylo, když se pokoušeli naťukat do něj svá vlastní jména.

Uvažme, co tohle znamená. Pokud to, co vypovídali Hissovi je pravda a jejich psací stroj se nacházel v „doupěti“ Catlettových v době, kdy na něm byly psány špionážní dokumenty, tak se Chambers musel rozhodnout ušít na Hisse „boudu“ v roce 1938 tím, že na tomto stroji sepíše dokumenty, které předložil v roce 1948. Nějak se musel dozvědět o tom, že psací stroj je u Catlettových. Jednoho dne, kdy probíhá taneční párty černošských teenagerů, se k ní připojí čtyřicetiletý obtloustlý běloch a aniž by si ho někdo všimnul, tak naklepe na psacím stroji na bedně uprostřed tanečního parketu 64 stran dokumentů.

Žalobce Murphy si s tímto příběhem užil dost zábavy během druhého soudního procesu.

Zpět k tomu, kdy Catlettovi kluci dostali psací stroj. Bylo vynaloženo velké úsilí na to, rozhodnout tuto otázku jiným způsobem než se spoléhat na jejich bloudící vzpomínky.

Kdy se Catlettovi nastěhovali do 2728 na P. ulici? To by byl první den, kdy mohli psací stroj obdržet. Catlettovi samotní v tomto byli opět velmi vágní. (Mohlo to být v roce 36, 37 nebo 38). Existoval ovšem další černošský nájemník, jménem George Rulac, který bydlel na 2728 P. ulici. (V jednom domě tam žilo více rodin). To byl člověk, který byl podepsaný na nájemní smlouvě k tomuto místu.

V roce 1949 sloužil jako armádní seržant v posádce na Aljašce. Odtud ho poslali letadlem do New Yorku, aby mohl svědčit. Ten vypověděl – já jsem podepsal nájemní smlouvu, tak si pamatuji naprosto přesně, kdy se všichni nastěhovali. Bylo to uprostřed ledna 1938. To znamená, že bylo nemožné, aby Catlettovic kluci dostali psací stroj před tímto datem.

Jeho vzpomínku podpořily záznamy elektrárenské společnosti, které ukazovaly, že elektřina byla na adrese 2728 P. ulice zapnutá a zároveň vypnutá na místě předchozího bydliště Catlettových 17. ledna 1938. Seržant Rulac si byl jistý, že elektřinu měli od prvního dne a nikdy v domě nesvítili petrolejem.

17. ledna 1938 je tedy první den, kdy psací stroj mohl být novou výzdobou v „doupěti“ Catlettových.  Rulac také vypověděl, že psací stroj uviděl poprvé tři měsíce poté, co se nastěhovali. Říkal, že ho viděl postavený na pračce na chodbě poblíž slavného „doupěte.“ Tato část vzpomínek je trochu pochybná. Kdo by si po deseti leteh vzpomněl na to, kdy poprvé uviděl psací stroj, který v té době pro něj neměl žádný význam?

Třetí věcí, kterou si Catlettovic kluci byli jistí (což mimochodem ukazuje, jak vyčerpávající bylo zjišťování veškerých podrobností během vyšetřování a soudního procesu), bylo, že když psací stroj dostali, tak nebyl v dobrém stavu. A tak „celkem brzy“ poté, co ho dostali, když se venku udělalo hezké počasí, Perry Catlett odnesl psací stroj do opravny. Které opravny?

V centru Washingtonu, v severozápadním rohu na křižovatce Connecticutské a K. ulice, nebo na ulici K. poblíž křižovatky s Connecticutskou, v přízemí.

První den, kdy se tato opravna otevřela, by bylo „celkem brzy“ poté, co Catlettovi dostali psací stroj. Toto byla špatná zpráva pro Hissovu obhajobu. Jedna opravna strojů nacházející se v blízkém okruhu tohoto místa otevřela v květnu 1938. Další – přímo obchod Woodstocku a přímo na rohu Connectticutské a K. ulice, ovšem v druhém podlaží, otevřel v září 1938.

Hissově obhajobě zůstala dvě světélka naděje. Existovala další opravna strojů, která se nacházela v širším okruhu a otevřela už v lednu 1938 a krám Woodstocku, který se nacházel jeden a půl bloku od křižovatky Connecticutské a K., na adrese 1528 K. který byl otevřený ještě dříve.

Jako ve spoustě dalších aspektů tohoto případu, jsou zde možné verze toho, jak se mohly věci stát, které by vyhovovaly Hissovým a pak daleko pravděpodobnější verze, které jsou vůči nim nepříznivé.

Toto byl závěr prezentace obhajoby v Hissově prvním procesu. V příštím díle se podíváme na závěrečné proslovy a poslední vystoupení Lloyda Paula Strykera.

Na další díl seriálu se můžete těšit již za týden.