Případ Algera Hisse (31. díl - Závěrečné proslovy a verdikt v druhém soudním procesu)

Mises.cz: 15. září 2022, Vladimír Krupa, komentářů: 5

Zde je převyprávění a shrnutí závěrečného proslovu Clauda Crosse v druhém soudním procesu. Tento proslov trval pět hodin. Cross nebyl obdařen hereckým nadáním Lloyda Strykera. Odvedl kompetentní obhajobu, ale zacházel při ní do mnoha detailů, které se nakonec nespojily v jeden koherentní příběh. Mluvil tichým a klidným tónem.

„Dámy a pánové, od začátku jsem vám říkal, že můj klient vždy předstoupil, kdykoliv byl vyzván, aby řekl fakta. Stejně se choval při prvním soudu, před velkou porotou, před HUACem. Vždy se posadil na lavici svědků a zodpověděl všechny otázky, které mu byly položeny.“

„Chambers vám vyprávěl o údajném dlouhém výletě v automobilu z New York City do Pensylvánie. To je asi sto mil. Chambers tvrdil, že k tomuto výletu došlo 16. června 1935. Vypověděl, že jeli v novém Plymouthu Hissových. Hissovi ovšem Plymouth koupili až v září. Jediné auto, které tehdy měli, byl Ford model A. Pokud k tomuto výletu došlo, Chambers by musel jet sto mil na zadním vyklápěcím sedadle. Něco takového by si určitě pamatoval, kdyby k tomu skutečně došlo.“

Claude Cross provedl asi deset dalších podobných drobných řezů do vlákna příběhů, které Chambers vyprávěl. Doufal, že kumulovaný efekt bude, že se celá látka příběhu rozloží nebo alespoň vznikne důvodná pochybnost.

Dále popisoval Hissovo jednání jako jednání nevinného člověka.

„Hiss samotný si první vzpomněl na koberec od Chamberse. Nabízel, že ho přinese ukázat tomuto soudu. Je to jednání člověka, který se snaží něco skrývat? Až dodnes leží u něj na podlaze. Vyžádala si žaloba, aby byl sem přinesen nebo identifikován nebo něco takového? Ne.“

Cross se nakonec dostal i ke slonu uprostřed místnosti – vysvětlení toho, jak mohly být špionážní dokumenty napsány na Hissově psacím stroji. 

„Snažili se Hissovi zbavit se psacího stroje nebo ho ukrýt? Pokud ano, tak by ho jistě nedali dětem své služebné, se všemi lidmi, kteří k nim chodili a tančili okolo něj. Jak se o něm Chambers dozvěděl? Jak se k němu dostal. Zajisté ne sám. Na to si můžete vsadit. Měl k tomu společníky. Někdo, kdo se dovede skrze společníky dostat k tajným dokumentům ministerstva zahraničí jistě nebude mít problém zjistit, kde se nachází velký kancelářský stroj.“

„Mohl bych říct, že existuje několik způsobů. Například tenhle. Předpokládejme, že se někdo bude vydávat za opraváře psacích strojů. Navštíví dům Hissových když nebudou doma a zeptá se Claudie Catlettové, jestli může opravit stroj Woodstock. Ta odpoví, že ho mají její chlapci. Nebyl by žádný problém zjistit místo bydliště Catlettových, s tím otevřeným domem a suterénem, do kterého chodí řada lidí… Tak jednoduché by to bylo.“

„Chambersův motiv lhát? Máme tu svědectví, že je psychopatickou osobností. To vám může pomoci, pokud se budete pokoušet racionálně vysvětlit jednání pana Chamberse. Proč udělal ty věci, o kterých není sporu – dýňové dokumenty, zatajování dokumentů, lži, které řekl HUACu nebo velké porotě. Svědectví se týká činů člověka, které jsou jinak nevysvětlitelné. Schovávání dokumentů do dýně. Dokumentů, které měl ve svém domě. Žádné schovávání zakládající listiny Connecticutu do dubu se s tímhle nedá srovnat.“

„Můžete racionálně zdůvodnit, jak někdo napíše Hru pro loutky a řadu dalších věcí, které udělal?“

„Dámy a pánové, myslím, že se sluší říct, že já sám jsem přesvědčen o nevinně a poctivosti mého klienta. Jinak bych netrávil čas jeho obhajobou. Vy začnete rozhodovat zítra odpoledne a věřím, že svým verdiktem vtisknete svou pečeť neviny a poctivosti na život Algera Hisse. Děkuji vám.“

Žalobce Murphy ve svém proslovu zdůrazňoval to, co nyní nazval „nezměnitelné dokumenty.“ Na rozdíl od Chamberse, dokumenty nezměnily příběh.

První zastavení v jeho proslovu se týká všech Hissových charakterových svědků.

„Obhajoba předvolala devatenáct charakterových svědků. Ti svědčili, že jeho pověst pro loajalitu, integritu, poctivost a diskrétnost byla vynikající. Dámy a pánové, jakou jinou pověst dobrý špion bude mít? Samozřejmě, že dobrou. Liška nezaštěká, když se pokouší ukrást kuřata z kurníku. Musí mít dobrou pověst.“

„My se zde pokoušíme zjistit pravdu. Nezajímá nás reputace. Kolik svědků potvrzujících dobrou reputaci by si mohli zavolat někteří největší lotři? Benedict Arnold, generálmajor kontinentální armády a předal West Point nepříteli. Než se to stalo, nemyslíte, že Benedict Arnold by si mohl zavolat jako svědka George Washingtona? A Brutus než zabil Caesara. Nemyslíte, že se mohl postavit před Římský Senát a vyzvat Oktaviána Augusta – řekni jim, jak čestným jsem mužem? A co samotný Ďábel? Ďábel byl padlým andělem a než byl svržen z nebes, byl po boku Boha. Mohl si zavolat samotného Všemohoucího, aby svědčil o jeho reputaci.“

„Dámy a pánové, charakteroví svědci patří do jiné doby. Jsme ve věku rozumu. Jsme ve věku obyčejného člověka. Člověka, který žádá fakta. My jsme zde, vy jste zde, soudce Goddard je zde, abychom zjišťovali fakta. Nepotřebujeme drby.“

Ohledně možného pochybení na straně FBI – na veřejnost v této době prosákly informace, že její postup při výslechu Catlettových nebyl zrovna ohleduplný – Murphy řekl porotě:

„Pokud si myslíte, že jakýkoliv z důkazů v tomto případu, jakýkoliv kousek, byl podvržený nebo upravený od FBI, tak tohoto muže osvoboďte (ukázal na Hisse). FBI musí dostat signál, že si nesmí dovolit manipulovat s důkazy nebo svědky.“ 

„Pokud věříte tomu, že se to stalo. To je dnes obvyklé, říct o FBI, že vytváří konspirace. Zní to dobře. Velká část tisku to miluje. Naše inteligence to miluje.“

Poté se Murphy přesunul k tématu, jak to byl Chambers, kdo přepsal dokumenty na Hissově stroji.

„Podívejme se teď na teorii číslo 103, jak tyto dokumenty vznikly. Jak tato teorie zní? Vzpomínáte si, jak Cross říkal, že Catlettovi dostali psací stroj. Tady je obrázek „doupěte“, kam ho vystavili. Tady jsou zadní dveře, kudy lidé vcházejí a vycházejí, což se děje celou dobu. A tady je „doupě“ a v něm tančící mládež.“

„Co si pan Cross myslí, že se stalo, je, že někdo – a nikoliv Chambers, ten je na to moc chytrý, ale některý z jeho společníků – navštívil dům na Volta Place a zeptal se Claudie Catlettové: já jsem ten opravář, kde máte psací stroj? Přímo to vidím. Je to náramný obrázek. Oblékněte dotyčného do opravářské uniformy s nášivkami Woodstocku. Ten zazvoní na zvonek a Claudii řekne: já jsem ten opravář přes psací stroj. A Claudie řekne: kterýpak si přejete? Remington, Royal, L. C. Smith? Ne, my chceme Woodstock. Ach ten. Ten je u mých chlapců. 2728 P. ulice.“

„Pak v další scéně, uprostřed jedné noci, kdy v „doupěti“ probíhá taneční veselí, se Chambers proplíží dovnitř, splyne s tančícími a pak píše a píše na stroji uprostřed všeho křepčení. Tajné dokumenty z ministerstva při tom drží v jedné ruce a druhou mává do rytmů hudby.“

„Ach pane Crossi, musíte vymyslet něco lepšího, než je tohle.“

„Dámy a pánové, uvažte prosím znovu tyto důkazy. Vezměte si je s sebou do místnosti poroty. Vezměte si psací stroj, fotografie, ručně psané poznámky. Co tyto věci dokazují? Dokazují zradu! A Alger Hiss je zrádcem. Vraťte se pak s odvahou svého přesvědčení a řekněte světu, že naše důvěra v Americký porotní systém je oprávněná.“

Druhá porota zahájila své zvažování v 15:10 20. ledna 1950. Vyžádala si k tomu špionážní dokumenty. S verdiktem se vrátila po obědě 21. ledna. Shledala Algera Hisse vinným v obou bodech obžaloby.

Když byl verdikt oznamován a jednotliví porotci odpovídali na soudcovu otázku „je toto váš skutečný verdikt?“, tak v soudní síni panovalo jinak absolutní ticho. Hissova tvář zbledla, pravá líc jeho manželky se viditelně chvěla, Claude Cross stál jako opařený a jeden z mladších členů týmu obhájců si utíral slzy.

Hiss řekl, že byl verdiktem ohromený. Že očekával osvobozující verdikt.

Hissova strana si později stěžovala na zaujatost soudce Goddarda, ale to, co se stalo dále, tomu neodpovídalo. V soudní síni měl soudce Goddard rozhodnout okamžitě po vynesení verdiktu, jestli má být Hiss vzat do vazby, nebo má do stanovení délky trestu a rozhodnutí o odvolání zůstat na svobodě. Žalobce Murphy byl na nohou a žádal o to, aby Hiss byl vzat do vazby. Soudce Goddard na to odpověděl zkrátka: „Myslím, že ne.“ A nechal Hisse odejít.

Soudce Goddard pravděpodobně vycítil totální zkázu, která po vynesení verdiktu postihla život Algera Hisse.

Time magazín napsal:

„Soudní síň se vyprázdnila s výjimkou obou právních týmů. Židle, na které seděla Priscilla Hissová, poskytla obrázek příhodný situaci. Zde ležely dvě zapomenuté a mírně zašpiněné bílé dámské rukavičky. Pravá rukavička držela levou. Vypadaly jako údy někoho, kdo je již dávno po smrti.“

Chambers byl na své farmě, když se dozvěděl o verdiktu. Jeden známý mu ho telefonoval. Podle vzpomínek beze slova položil sluchátko a opustil místnost. Necítil absolutně žádnou radost nebo zadostiučinění. 

O čtyři dny později měl soudce stanovit délku trestu. Claude Cross s sebou nervózně šil a přešlapoval z jedné nohy na druhou. Požádal soudce Goddarda, aby ušetřil Algera Hisse jakékoliv doby ve vězení. Řekl: „Pan Hiss je zneuctěným a zlomeným mužem. V určitém smyslu si už prožil ve vězení osmnáct měsíců. Od roku 1939 sloužil své zemi věrně. (Možné naznačení – tak dříve byl možná špion, ale po paktu Molotov-Ribbentrop toho nechal). Takže jakýkoliv trest nad to, co už prodělal, je zbytečný a nebude mít žádný další efekt.“

Dále Cross řekl: „Akceptuji verdikt poroty. To je náš soudní systém. Ale existují jen dva nebo tři lidé, kteří znají skutečnost. Vždy zůstane stín pochybností, což bylo vidět na zaseknuté porotě během prvního soudu. Snažil jsem se představit všechna fakta, která jsem znal. Udělal jsem to a nepřesvědčil jsem porotu.“

Se sklopenou hlavou a chvějícíma se rukama dodal: „Mám pocit, že vám musím říci, vaše ctihodnosti, že já pořád věřím Algeru Hissovi.“

Soudce Goddard odmítl Crossovo zpochybnění verdiktu s tím, že porota uvažovala nad případem čtyřiadvacet hodin a nezdá se, že by dospěla k nějakému unáhlenému úsudku.

Pak byla řada na žalobci Murphym. Ten mluvil stejně tichým hlasem, jako Cross.

„Tohle není místo, na kterém by žalobce měl pronášet dlouhé projevy. Ale silně nesouhlasím s pokusem pana Crosse zpochybnit verdikt poroty. Obžalovaný měl dva soudy, vynikající právní zastoupení u obou a určitě v době druhého soudu už znal veškeré hlavní důkazy žaloby. Porotní soudy jsou způsobem, jakým rozhodujeme v této zemi. Dodávat další náznaky toho, že zde existuje nějaké nevyřešené tajemství, myslím není poctivé jednání.“

Murphy pak navrhl dva pětileté tresty (horní hranice trestu za křivou výpověď), jeden ke každému bodu obžaloby, které by si odsouzený vykonával souběžně.

Hiss byl vyzván, jestli si přeje promluvit. Podle popisu novinářů při tom byl popelavě bledý.         

„Chtěl bych znovu poděkovat, vaše ctihodnosti, za tuto možnost popřít obvinění, která byla proti mně vznesena. Dodal bych jen tolik, že mám jistotu, že v budoucnosti budou odhalena úplná fakta toho, jak se podařilo Whittakeru Chambersovi spáchat podvod prostřednictvím psacího stroje.“

Soudce Goddard pak bez dalšího zvažování odsoudil Hisse k maximálnímu trestu. Pěti letům za každý z bodů obžaloby, které si vykoná souběžně.

Odvolací soud potvrdil rozsudek nad Hissem v jednoznačném rozhodnutí na konci roku 1950 a Nejvyšší soud se případem odmítl zabývat.

V březnu 1951, dva a půl roku poté, co začala první slyšení HUACu, Alger Hiss nastoupil výkon svého trestu.

Na další díl seriálu od Vládi Krupy se můžete těšit již za týden.