Případ Algera Hisse (33. díl - Podvod psacím strojem)

Mises.cz: 29. září 2022, Vladimír Krupa, komentářů: 0

Alger Hiss nastoupil k výkonu trestu ve federální věznici v Lewisburgu v Pensylvánii 22. března 1951. Odseděl si celkem 3 roky a osm měsíců. Zbytek trestu (16 měsíců) mu byl prominut za dobré chování. Po celou dobu a až do své smrti trval na své nevině. Jeho první oficiální pokus o zvrácení verdiktu se odehrál v roce 1952.

Byl podán návrh na obnovu soudního řízení na základě nově objevených důkazů. Hiss si najal nového právního zástupce jménem Chester Lane. To byl bývalý vrchní právní poradce Komise pro cenné papíry.

Chesteru Laneovi vrtala hlavou slova, která Hiss pronesl před stanovením délky trestu. Totiž že Chambers byl schopen spáchat podvod prostřednictvím psacího stroje. Pan Lane došel k názoru (pravděpodobně správnému), že co poškodilo Hissovu obhajobu nejvíc a vytvořilo v ní díru, ze které se nikdy nedokázala vyškrábat, bylo připuštění faktu, že psané špionážní dokumenty vznikly na jeho domácím psacím stroji.

Pan Lane vymyslel konspirační teorii, která si najde oblibu u lidí, kteří mají rádi složité konspirační zápletky. Jistě si vzpomenete, že to, co spojilo špionážní dokumenty s Hissovým psacím strojem, byl odborný posudek experta FBI Feehana, že tyto dokumenty a předchozí Hissovi dokumenty byly psány na stejném stroji. Základem tohoto posudku bylo nalezení deseti stejných vad na literách na obou sadách dokumentů.

Chester Lane začal přemýšlet nad tím, jestli by bylo možné vytvořit takový psací stroj, který by měl stejné vady na literách jako jiný psací stroj. Měl velké problémy najít experta, který by si myslel, že by něco takového bylo možné provést. Nakonec objevil člověka jménem Martin Titel, který vedl velký obchod s psacími stroji ve finanční čtvrti na Manhattanu. 

Titela tento problém, který mu Chester Lane předložil, zaujal hlavně z profesního hlediska. Sám nikdy před tím podobný padělek nevytvořil a ani neslyšel o někom, komu by se to povedlo, ale byl toho mínění, že by se to teoreticky dalo zvládnout. Totiž že by dokázal vytvořit takový falešný dokument, který by obstál při prozkoumání experty na strojopisné dokumenty jako byl pan Feehan.

Na tomto místě můžeme říci, že i kdyby pan Titel uspěl, tak by dokázal pouze to, že něco takového je možné. Nikoliv to, že se taková věc stala.

Chester Lane tedy předal Martinu Titelovi vzorky dokumentů, které napsal na stroji N23OO99. Nikdy mu neukázal samotný psací stroj. Martin Titel našel ve sklepě stejný model psacího stroje Woodstock vyrobený v roce 1929 a začal pracovat na pozměnění jeho liter tak, aby odpovídaly literám na vzorových dokumentech. Sehnal si a při svých pokusech použil okolo 500 kusů jednotlivých liter ze starých psacích strojů Woodstock a v průběhu doby vzniklo více než 2000 srovnávacích dokumentů. Snažil se vyrobit přesně stejnou deformaci na písmenu g a na dalších literách, jak jsme to popisovali. Používal při tom binokulární srovnávací mikroskop, miniaturní dlátko s diamantovou špičkou, indický kámen na vyhlazení stop po dlátku a extra jemné dentální leštící nástroje.

Při proměření přesných vzdáleností mezi písmeny si také všiml, že v dokumentech napsaných na N23OO99 se mezery mezi písmeny na řádce postupně zmenšují. To je dáno tím, že válec v psacím stroji neměl dokonalý tvar, ale k jedné straně se zužoval. Vyzkoušel třicet různých válců, než našel takový, který vytvářel stejný efekt.

O pomoc požádal další dvě expertky na strojopisné dokumenty, paní McCarthyovou a paní Ehrlichovou. Paní McCarthyová srovnávala dokumenty, které Titel produkoval na svém falešném stroji s dokumenty ze stroje N23OO99 a dávala mu zpětnou vazbu ohledně toho, co má ještě vylepšit.

Titel na tomto úkolu pracoval déle než rok a nakonec musel své práce uspíšit, protože se blížil nejzazší termín pro podání návrhu na obnovu soudního procesu. Dokázal vytvořit falešný psací stroj Woodstock, ale ošálily by na něm psané dokumenty odborníky?

Byl podniknut tento pokus. Pan Titel vytvořil své „dokonalé“ podvrhy, které byly zamíchány s dokumenty napsanými na N23OO99. Paní Ehrichová je viděla poprvé v životě a měla říct, byly tyto dokumenty napsány na dvou různých psacích strojích, nebo vidím tolik shod, že bych došla k závěru, že byly napsány na stejném stroji?

Každý z této trojice expertů napsal dlouhé místopřísežné prohlášení (affidavid), které bylo připojeno k žádosti o obnovu procesu pana Lanea. Tato tři prohlášení ohledně zásadního problému říkala v podstatě totéž: Já dokážu rozpoznat rozdíly mezi originály z N23OO99 a „dokonalými“ podvrhy pana Titela, ale nemyslím si, že by totéž dokázal jiný expert, který by dopředu nebyl varován, že se někdo snaží o podvod a neměl se před ním na pozoru.

Toto je jako důkaz poněkud nepřesvědčivé. Po heroickém úsilí všech zúčastněných jsme zase tam, kde jsme byli. Máme teorii, že by mohlo být možné vytvořit falešný psací stroj, který by mohl ošálit odborníka. Nemáme ovšem žádného ošáleného odborníka. Tři odborníci, kteří pracovali déle než rok, nedokázali uspět ve vyrobení dokonalého falešného dokumentu.

Pan Lane se ovšem nevzdal. Požádal paní Ehrlichovou, aby srovnala původní Hissovi dokumenty, špionážní dokumenty a vzorky napsané na N23OO99. Paní Ehrlichová dospěla k názoru, že si nemůže být jistá, že původní Hissovi dokumenty byly psány na N23OO99, ale špionážní dokumenty určitě byly psány na N23OO99.

Lane si pomyslel, že to je divné, protože to by mohlo znamenat, že N23OO99 není původním psacím strojem Hissových. Byl nalezen tam, kde by se měl původní psací stroj nacházet, v domě nočního hlídače Ira Lockeyho. Někdo musel vyrobit falešný psací stroj, napsat na něm inkriminující dokumenty, které Chambers předložil a pak vyměnit skutečný Hissův psací stroj za N23OO99. Takže se stalo tohle – a ve své žádosti o obnovu procesu předložil následující teorii.

N23OO99 není psacím strojem Hissových. Je to padělek, který vytvořil Chambers v roce 1948. Buď sám nebo za pomoci nějakých kompliců v zoufalém pokusu odrazit Hissovu žalobu pro pomluvu. Chambers použil tento padělek psacího stroje k sepsání špionážních dokumentů podle originálů, které dostal v roce 1938 od svých skutečných spojek na ministerstvu zahraničí. Pak Chambers zjistil, že skutečný psací stroj Hissových je v domě nočního hlídače, vloupal se tam se svým falešným strojem (N23OO99) vyměnil ho za skutečný psací stroj Hissových, který pak zničil. Pak předložil dokumenty během depozice, přičemž věděl, že někdo nakonec jeho falešný stroj najde, zjistí se, že dokumenty byly sepsány na něm a Hiss půjde do vězení.

Lane argumentoval, že tato teorie spolu s místopřísežnými prohlášeními jeho odborníků ukazuje, že svědectví pana Feehana během soudu bylo bezcenné, protože nevyvrátilo možnost padělaného psacího stroje.

Soudce Goddard zamítl tento návrh. Ve zdůvodnění napsal, že je „založen ironickém elementárním předpokladu, že Feehan v obou sadách dokumentů srovnával jen oněch deset znaků, které byly prezentovány porotě. Ve skutečnosti pan Feehan ve svém místopřísežném prohlášení popsal, že porovnával veškeré litery a bral při tom v úvahu styl písma, zarovnání, horizontální i vertikální mezery mezi písmeny, posazení textu na stránce, variace a defekty. Jinými slovy, kdokoliv, kdo by chtěl oklamat pana Feehana, by musel vyprodukovat ještě dokonalejší podvrh, než se podařilo panu Titelovi.“ Toto zničilo základy, na kterých byl Hissův návrh obnovy procesu vystavěn.

Co se týče celé teorie o Chambersovi vytvářejícím padělky a pak vyměňujícím psací stroje, tak ta byla podrobena zničující kritice od soudce Goddarda a později profesora Packera a profesora Weinsteina. Tato teorie má řadu velkých děr.

První je legální, ale někdy může i zákon dávat smysl.

Ke schválení návrhu na obnovu procesu na základě nově objevených důkazů jsou potřeba nově objevené důkazy. Zde nejsou žádné nově objevené důkazy. Důkazem je psací stroj N23OO99, který byl mezi důkazy v obou soudních procesech. Je tu pouze nová teorie, se kterou přišel pan Lane, ale na základě nové teorie nedostanete obnovu soudního procesu.

Tyto nově objevené důkazy musí být takového druhu, že je jasné, že je obhajoba nemohla z objektivních příčin během soudního jednání předložit. Tedy věc typu vzorky DNA když ještě analýza DNA nebyla vynalezena. Pokud něco existovalo a obhajoba to jen minula nebo se rozhodla to nepředložit, tak je to její smůla. V této teorii není nic, co by Hissova obhajoba nemohla předvést porotě už během prvních dvou soudů. Hiss měl vynikající právní zastoupení a kdyby jeho právníci chtěli, mohli se pokusit svědectví pana Feehana zpochybnit na tomto základě. Očividně se rozhodli to neučinit.

Dalším problémem je to, že Chambers měl od roku 1938 dokumenty uschované u právníka a vyzvedl je až den před tím, než je prezentoval během depozice. Nathaniel Levine by buď musel být s Chambersem spolčený ve spáchání podvodu, nebo lze vytvářet konstrukce o tom, jak měl Chambers ještě jinde jiné schované strojopisné dokumenty, než byly v dotyčné obálce a Levinovi sehrál jen desetileté divadlo.

Třetím problémem je – a zde budeme trošičku puntičkáři – i kdyby psací stroj N23OO99 nebyl psacím strojem Hissových, tak to nemá žádný dopad na důkazy, které předložila žaloba. Důkazem žaloby, který spojil špionážní dokumenty s psacím strojem Hissových, bylo porovnání dvou sad dokumentů. Psací stroj jako takový vůbec nebyl součástí důkazů žaloby. Feehan řekl: „Tyto dvě sady dokumentů byly napsány na stejném psacím stroji.“ Tečka a konec svědectví. Feehan neřekl: „a tím psacím strojem byl Woodstock N23OO99.“ Tohle řekla až obhajoba. Byla to Hissova obhajoba, kdo přinesl psací stroj N23OO99 do soudní síně, byl to Hiss, kdo vypověděl, že toto byl jeho psací stroj. Žaloba tento fakt pouze přijala a dále z něj vycházela. Ale důkazy, které usvědčily Hisse, by byly naprosto stejné, kdyby se psací stroj nikdy nenašel a skončil někde na dně řeky nebo v tavící peci mezi železným šrotem.

Tento fakt často opomíjejí lidé, kteří tvrdí, že psací stroj byl klíčovým důkazem v případu a Hissovi by byli blázni, že se ho bývali nezbavili permanentnějším způsobem. Tak tomu zkrátka nebylo.

Výše řečené je samozřejmě trochu vybíravé, protože Woodstock N23OO99 se našel na místě, kde psací stroj Hissových měl být a pokud to není původní psací stroj Hissových, tak je to znepokojující. Znamenalo by to, že někdo v zákulisí přeci jen provedl nějakou podivnou manipulaci. Takže prozkoumejme věrohodnost teorie, že to byl Chambers.

Čtvrtým problémem je – pokud by Chambers vyráběl falešný stoj, vyměňoval psací stroje, zjišťoval, že je psací stroj u Ira Lockeyho atd. tak o tom nezanechal ani ten nejmenší důkaz nebo stopu.

Pátý problém – načasování. Hissova žaloba byla podána konce září. Chambers předložil dokumenty v polovině listopadu. Nebylo příliš času na to, spáchat podvod prostřednictvím psacího stroje. Obzvláště když k tomu píšete pro magazín Time, dojíte krávy a konzultujete s právníky. Titel a jeho dvě pomocnice pracovali déle než rok a nedokázali to.

Šestý problém – Chambers očividně neměl žádnou z potřebných dovedností k výrobě takového padělku. V této době nemohl počítat s podporou komunistických tajných služeb. Jediná organizace, u které by bylo představitelné, že disponuje dovednostmi a nástroji, by byla FBI. Jeden z bývalých vedoucích technické divize později prohlásil, že si nemyslí, že by měl úřad na konci čtyřicátých let potřebnou technickou úroveň, aby toto dokázal. Z desítek tisíc odtajněných dokumentů FBI té doby se nevynořil ani náznak důkazu, že by FBI na něčem takovém pracovala. Naopak tyto dokumenty ukázaly, že v době, kdy by k onomu podvodu muselo dojít, si FBI od Chamberse udržovala odstup a dívala se na něj s intenzivní podezřívavostí.

Nakonec i v samotném návrhu na obnovu procesu Hissův právník netvrdí, že by s tímhle měla FBI cokoliv společného. Tvrdí se v něm, že Chambers toto všechno dokázal sám.

Sedmý problém – Chambers nebo kdokoliv, kdo by tento padělek vyměnil, musel vědět, kde se skutečný psací stroj nachází. Při této znalosti, nebylo by výrazně jednodušší napsat inkriminující dokumenty přímo na skutečném stroji Hissových? Proč by je psal na falešném stroji, kdyby věděl, kde se dá sehnat skutečný? Proč vůbec falešný stroj vyrábět?

Osmý problém – jak by Chambers v roce 1948 zjistil, že psací stroj je u Ira Lockeyho? Musel by sledovat řetězec majitelů článek po článku podobným způsobem, jako to nakonec provedl Hissův právník Ed McLane. Všichni lidé, kteří byli v tomto řetězci naživu koncem čtyřicátých let (a to byli všichni kromě doktora Eastera) byli vyslýcháni a nikdo z nich tehdy ani kdykoliv později nevypověděl, že by někdo u nich hledal psací stroj před tím, než Chambers předložil dokumenty během depozice. 

Uvažme ještě první článek v tomto řetězci. Jak by Chambers mohl zjistit, že Hissovi dali svůj psací stroj Catlettovic klukům? Asi jediný způsob, který by dával smysl je, že se o tom s Hissovými bavil někdy na začátku roku 1938 po přestěhování do Volta Place. A jsme zase u původních obvinění a Hissovu kategorickém popření, že by s Chambersem mluvil kdykoliv od ledna 1937.      

Devátý problém – předpokládejme, že jste Chambers v roce 1948 a máte všechny nástroje, schopnosti a možnosti, abyste mohli provést podvod prostřednictvím psacího stroje. Postavíte psací stroj, na kterém přepíšete dokumenty, které se tak dokonale podobají dopisům a žádostem Hissových ze třicátých let, že to zmate všechny experty na psané dokumenty, kteří je budou porovnávat. Co je pak jediná smysluplná věc, jak s takovým padělkem psacího stroje naložit?

Zničit ho. Zničit ho, protože svou práci už odvedl a vy nechcete, aby po vás zůstal důkaz, že jste takový padělek postavili. Ta poslední věc, co s ním uděláte, je narafičit ho tak, aby byl nalezen. Kdokoliv, kdo by byl tak chytrý, aby postavil falešný psací stroj, by byl dost chytrý na to ho zničit, jakmile odvede svou práci.

Prostý fakt, že psací stroj N23OO99 ještě existoval v roce 1948 je silným důkazem toho, že nejde o padělek. Psací stroj N23OO99 identifikovala řada svědků jako psací stroj Hissových a to nikoliv na základě podobnosti v poškozených literách, které byly obtisknuty na dokumenty, ale na základě jeho vizuálního vzhledu – toho, jak a kde byl poškrábaný, že vratná páka byla trochu uvolněná, že určité klávesy se po stisknutí vracely nahoru trochu pomaleji, páska se nepohybovala úplně plynule atd. Identifikovali ho pan Hiss, paní Hissová, rodina Catlettových, John Marlowe, Vernon Marlowe a Ira Lockey. Žádný falsifikátor by z pohledu na dokumenty nemohl napodobit tyto vizuální detaily. Na jejich nápodobu by potřeboval vidět skutečný stroj a když už by měl skutečný stroj, tak proč vyrábět padělek?

Soudce Goddard dospěl k závěru, že Laneho teorie je pouhou teorií a navíc naprosto nepravděpodobnou. Na základě této teorie samotné by žádná porota neshledala Algera Hisse nevinným. Zamítl návrh na obnovu procesu, odvolací soud toto zamítnutí potvrdil, aniž by k němu připojil vlastní mínění (znak toho, že se odvolací soudci plně ztotožnili s míněním Goddarda a rozhodování bylo naprosto jednoznačné) a Nejvyšší soud se odmítl případem zabývat.

Na další díl seriálu od Vládi Krupy se můžete těšit již za týden.